El Dorado: Legenda o městě ze zlata se zakládá na pravdě

Dobrodruzi po něm pátrali ještě před sto lety. Vidina pohádkového zbohatnutí přitahovala kdekoho, dobyvatele i piráty, a El Dorado se během staletí proměnilo v synonymum zisku.
Takhle si město ze zlata představují tvůrci filmu The Road to El Dorado.
Takhle si město ze zlata představují tvůrci filmu The Road to El Dorado.
DreamWorks Pictures

reklama

Španělé právě zakládali Quito, budoucí hlavní město Ekvádoru, když se k veliteli jednotky Sebastiánu de Belalcázarovi dostal indiánský zajatec z kmene Čibčů. Psal se rok 1534 a Španělé zdaleka neměli Ameriku prozkoumanou, permanentně stáli před něčím neznámým, což podporovalo jejich fantazii. Indiány využívali jako informátory, kteří ale mnohdy poskytli zavádějící údaje. Čibča tak Španělům vypověděl, že pochází ze země oplývající zlatem a bohatstvím. To stačilo. Vysoko v ekvádorských horách se zrodila legenda, která hnala objevitele dopředu, aby pohádkově zbohatli. To byl ostatně důvod, proč naprostá většina z nich do Nového světa přišla.

Zlatá koupel

Společně se zprávou o bohatství se k uším Španělů donesla historka o vládci, který se každé ráno potře pryskyřicí a posype zlatým prachem, který pak smývá v jezeře. Zajatý Čibča navíc poskytl poměrně přesnou informaci o tom, kde se místo podivného rituálu nachází. Bylo to jezero Guatavita nedaleko dnešní kolumbijské metropole Bogoty.

Jezero Guatavita, místo rituální zlaté koupele
Autor: Wikipedia/María cristina garzón cifuentes Jezero Guatavita, místo rituální zlaté koupele

Bylo jasno, Španělé se musí vydat tímto směrem. Conquistadoři snili o tom, že pokoří velkou říši, jako se to podařilo Cortésovi, když si podmanil mexické Aztéky. Jedině to znamenalo opravdový zisk. Potýkání se s nerozvinutými kmeny moc naděje na úspěch neskýtalo. Informace o zlatém vládci se navíc nedostala jen k dobyvatelům v Quita, ale i k dalším jednotkám v regionu. To potvrzuje jednak to, že se legenda zakládá na pravdě, a také, že jí byli fascinováni i sami Indiáni. Na základě zápisů v kronikách se podařilo mýtus o zlatém vládci poskládat dohromady. A příběh je to opravdu nevídaný.

Legenda o El Doradu

Kasik (indiánský vládce) z Guatavity si oblíbil jednu ze svých manželek, ta ale jeho výjimečnou lásku neopětovala a navíc si našla milence. Když to kasik zjistil, přistoupil ke krutému trestu. Nechal milenci uříznout genitálie, osmažit je a donutil svou manželku, aby je pozřela. Následně nechal zmrzačeného muže nabodnout na kůl. Pro výstrahu a jako výsměch své manželce založil obřad, při kterém se hodovalo a sbor připomínal manželčin prohřešek. Zoufalá žena byla ovšem s kasikem těhotná. Ihned po porodu utekla s novorozenou dcerou a jednou služkou ke skále nad jezerem, kde všechny tři skočily do vody. Kasikova manželka ale nezemřela, vzal si ji had, který v jezeře žil. Kasik se pokoušel najít svou ženu i dítě, ale had mu z vody vrátil jen mrtvé novorozeně bez očí, které stvůra z jezera snědla. Tehdy se začalo s obětmi pro kasikovu manželku, která se údajně zjevovala nad hladinou jezera. Obětovávaly se jí cennosti a jednou z obětin byla patrně i kasikova zlatá koupel, která se neprováděla denně, ale při výjimečných příležitostech, když kmen potřeboval přízeň božstev.

Mýtus se může zakládat na pravdě minimálně v tom, že Guatavita bylo důležité rituální místo. Jezero leží v nadmořské výšce 3 100 metrů a bylo patrně jedním z nejdůležitějších jezer díky čistotě své vody. Čibčové totiž praktikovali rituální koupel očisťující od hříchů. Tu nejspíš prováděl i kasik.

Quito, hlavní město Ekvádoru, kde se Evropané dozvěděli o El Doradu
Autor: Wikipedia Commons/volné dílo Quito, hlavní město Ekvádoru, kde se Evropané dozvěděli o El Doradu

Hon na zlato

Po tom, co se Španělé dozvěděli o rituálu, pojali podezření, že je v regionu hromada zlata. Jenže se pěkně napálili. Zlato se kolem Guatavity prakticky nenacházelo. Pro Čibče bylo velice vzácné, a proto ho obětovávali svým bohům. Nedostatkový žlutý kov získávali směnou za sůl s Indiány žijícími za řekou Magdalenou ležící severozápadně od jezera.

Výpravy u Guatavity nenalezly doly ani zlatonosné řeky. To ale podpořilo dobyvatelskou fantazii. Conquistadoři se nechtěli vzdát ideje, že se v horách a pralesích nachází země s neskutečným bohatstvím. Pátrali dál v jednom z nejnáročnějších terénů Jižní Ameriky, který do nedávna nebyla schopná kontrolovat ani kolumbijská vláda a který se stal útočištěm drogových kartelů a polovojenských organizací.

Kde je zlaté město?

Dnes si pod pojmem El Dorado představíme zlaté město, o něm ale doposud nebyla řeč. El Dorado ve španělštině znamená „zlatý“ a odkazuje na kasika posypaného zlatým prachem. Idea o zlatém městě se objevila jinde, na karibském pobřeží, kam se v roce 1595 dostal anglický korzár ve službách Alžběty I. Walter Raleigh. Anglie a Španělsko byly v té době nesmiřitelnými soupeři a ostrovní království se snažilo uzmout co nejvíc ze španělského bohatství. Korzáři byli ideálními bojovníky. Jednalo se o piráty v královských službách a zasahovali Španělsko na nejbolestivějším místě. Přepadali lodě vezoucí náklady zlata a luxusního zboží z Nového světa. Přirozeně když se k Raleighovi donesla legenda, nemohl odolat stát se mužem, který Španělům El Dorado vyfoukne.

Sir Walter Raleigh, který v Orinoku hledal zlaté město Manoa
Autor: Wikipedia Commons/volné dílo Sir Walter Raleigh, který v Orinoku hledal zlaté město Manoa

Je ale potřeba podotknout, že Walter Raleigh slyšel trochu jiný příběh než conquistadoři v Quitu. Dozvěděl se o jezeře Parime, na jehož břehu stojí zlaté město Manoa. Vydal se do ústí Orinoka hledat cestu, kde mu ale došlo, že na takový podnik není dostatečně vybavený. Podpořen dalšími báchorkami, které mu Indiáni vyprávěli, se vrátil do Anglie s úmyslem prozkoumat Orinoko v budoucnu. Poměry v Anglii se ale změnily, zemřela jeho ochránkyně Alžběta I. a nový král Jakub I. nechal korzára uvěznit. Přesto se Raleigh nápadu nevzdal a když se konečně roku 1617 dostal z londýnského Toweru, vydal se zpátky k Orinoku. Jeho výprava ale skončila neúspěchem, kýžené město ani zlaté doly neobjevil. Když se vrátil do Anglie, čekal ho neslavný konec. Na žádost španělského velvyslance byl popraven.

Pátralo se do 20. století

Rozhodně nebyl jedinou osobností, která El Dorado hledala. Mezi dobrodruhy najdeme bratra jedné z největších španělských světic sv. Terezie od Ježíše, který z Quita psal v roce 1582 králi, že se snaží získat od místní správy povolení k dobytí „nejbohatších lidí s nejvíce zlatem, co bylo kdy viděno“. Španělský conquistador Gonzalo Jiménez de Quesada založil při svém pátráním po El Doradu budoucí metropoli Bogotu. Když se Amerika zbavila španělské nadvlády, touha po dobytí El Dorada nevyhasla. Vznikaly místní i mezinárodní společnosti, jejichž cílem bylo El Dorado najít. Ideu přiživoval fakt, že se z jezera už během koloniální vlády podařilo vylovit zlaté předměty a několikrát došlo k pokusu o jeho odvodnění.

Zlatý vor zobrazující rituál koupele v jezeře
Autor: Wikipedia/Pedro Szekely Zlatý vor zobrazující rituál koupele v jezeře

Honbu za zlatem ukončilo až dvacáté století. V roce 1967 bylo blízké okolí Guatavity zatopeno, aby tu vznikla přehrada. O dva roky později legendu připomenul fantastický nález. Tři zemědělci našli v jedné jeskyni padesát kilometrů na jih od Bogoty zlatý vor, na němž se plavil kasik s družinou. Malý umělecký předmět je ze slitiny s 80procentním obsahem zlata a odkazuje na rituál očistné koupele. V sedmdesátých letech se dokonce objevil na kolumbijských bankovkách a dnes je uložen v Muzeu zlata v hlavním městě. Samotné jezero Guatavita je v současnosti turistickým cílem, ale kdoví, co se skrývá pod jeho hladinou…

reklama

reklama