Co odkrylo lékařské sledování Rudolfa Hesse, tzv. Hitlerova nástupce? Byl to blázen, tvrdí psychologové

Hitlerův nástupce Rudolf Hess byl během procesů v Norimberku podroben zkoumání psychologů. Proč nebyl odsouzen k smrti?
Nacisté v černých košilích v roce 1927. Zleva: Heinrich Himmler, Rudolf Hess, Gregor Strasser, Adolf Hitler, Franz von Salomon,
Nacisté v černých košilích v roce 1927. Zleva: Heinrich Himmler, Rudolf Hess, Gregor Strasser, Adolf Hitler, Franz von Salomon,
Bundesarchiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Stellvertreter des Führers 

Rudolf Walter Richard Heß, psáno také Hess, spatřil světlo světa dne 26. dubna 1894 v egyptské Alexandrii a je dodnes s podivem, že nebyl odsouzen k smrti a popraven jako čelný nacistický předák. Zemřel, či možná byl zabit, 17. srpna 1987 v západním Berlíně. Po Hermannu Göringovi byl také Hitlerovým druhým nástupcem a spolu s ním stál před norimberským soudním tribunálem. Ani Göring nebyl popraven, neboť se hodinu před popravou otrávil tajně získaným kyanidem. Jelikož byl Hess zásadním odpůrcem války Německa s Velkou Británií, rozhodl se tajně odletět do Anglie, aby inicioval mírovou smlouvu. Jeho Messerschitt Bf 110 vzlétl na „mírovou“ misi 10. května 1941 a Hess se do Německa vrátil jako zajatec. Už v Británii se choval poněkud podivně, mimo jiné se pokusil o sebevraždu skokem z okna.  

Rudolf_Hess
Autor: Bundesarchiv_Bild_183-1987-0313-50 Rudolf_Hess

Hess a psychologové v Norimberku

Hess jako správný nacista věřil, že svět, tedy i jeho angličtí věznitelé jsou ovládáni Židy, jimž přisuzoval až nadpřirozené schopnosti. Mezi trvalé Hessovy obavy patřila ta z otravy jídlem. To byl důvod, proč si občas ve věznici před Norimberským procesem měnil jídlo nejen se strážnými, ale i s vyšetřujícím psychologem. Poněkud nelogickým „argumentem“ pro jeho teorii židovského spiknutí bylo, že se po jídle cítí dobře. Podle něj to bylo v dané situaci nepřirozené. Joel E. Dimsdale v knize Anatomie zla cituje psychologa Grahama, v jehož péči se Hess nacházel, následujícími slovy: „Vykazoval výrazné hypochondrické a paranoidní sklony, trpěl stihomamem a obavami z pronásledování. Mylně si vykládal bezvýznamné události a připisoval jim zlověstný význam.“ Na jídlo byl opatrný dokonce i v dobách vrcholu své nacistické kariéry. Dimsdale píše, že vlastní jídlo měl i ve chvílích, kdy stoloval s Hitlerem, což by se dalo považovat za vrchol neúcty a podezřívavosti. Naštěstí pro něj kolem sebe neustále šířil „informace“, jak má tělo prolezlé chorobami a potřebuje speciální dietu. I v dobách, kdy byl v britském zajetí, došli tamní psychologové k závěru, že je paranoidní, trpí „nelogickou“ amnézií a hypochondrií. Churchill se o něm vyjádřil, že jím vydané předpisy „připomínají konverzaci s mentálně postiženým dítětem, jež se dopustilo žhářství nebo vraždy.“. 

Příčetný, či nepříčetný?

Schematicky řečeno, pokud si ulici představíme jako příčetnost a chodník jako nepříčetnost, můžeme říci, že Hess trávil nejvíce času na obrubníku,“ píše psycholog Douglas Kelley ve své knize Muži kolem Hitlera, v níž mimo jiné shrnuje své osobní poznatky ze setkání s Hessem v Norimberku. K již výše zmíněným diagnozám přidali lékaři další: negativismus a hysterii. Mnozí jej však považovali za obranného simulanta, kterému se podařilo oblafnout řadu vědeckých kapacit. Přece jen, kdyby se ukázal být nezpůsobilým vykonání trestu, byla by to pro soudní stolici velká komplikace. Je lépe být bláznem než mrtvolou. Jeho osobnost byla proto podrobena extrémně rozsáhlému, léta trvajícímu šetření, které začalo už po příletu do Británie v roce 1941 a táhlo se až do jeho odsouzení v roce 1946. Přesto se dodnes neví, zdali skutečně nesimuloval. Ostatně on sám se před soudem k simulaci přiznal, nicméně i to mohlo být součástí onemocnění. Dokonce i jeho samotnou smrt ve vězení doprovázejí spekulace. Oficiální verze zní: sebevražda. Neoficiální: vražda, jíž se dopustili britští agenti, aby zabránili jeho propuštění. Jediné, co je jisté, je den, kdy vydechl naposledy – 17. srpna 1987 ve věku 93 let.

Ať tak či onak, Hess je názornou ukázkou člověka, který měl k Hitlerovi velmi blízko. A podle běžných psychiatrických měřítek… nebyl normální. A proč jako jeden z důležitých mužů nacistické strany nebyl odsouzen k smrti? Pravděpodobně ho před popravou zachránil fakt, že nejhorší nacistická zvěrstva se odehrála až poté, co se dostal, vlastně dobrovolně, do britského zajetí.   

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama