Českoslovenští vojáci 15. března 1939 bojovali! Bránili proti Maďarům nejzazší východ republiky

Prudké boje za pomoci tanků a děl sváděla na úplném východě republiky československá armáda s Maďary ještě několik dnů poté, co Němci 15. března 1939 vstoupili do Prahy a obsadili Čechy a Moravu. Zbytky našich obránců Podkarpatské Rusi se vracely už do protektorátu.
Příslušníci 12. divize československé armády se v březnu 1939 na východě bránili útoku Maďarů
Příslušníci 12. divize československé armády se v březnu 1939 na východě bránili útoku Maďarů
Wikimedia Commons/volné dílo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na Podkarpatskou Rus zaútočili Maďaři v 5 hodin ráno 14. března 1939, jenže odříznutí českoslovenští vojáci a příslušníci Stráže obrany státu (SOS) se odmítli vzdát bez boje. Šlo o jediný organizovaný – a nutno dodat, že úspěšný – odpor československých jednotek proti lavině cizích armád valících se ze všech stran na okleštěnou republiku.

Maďaři se stejně jako Poláci po mnichovské konferenci připojili k Adolfu Hitlerovi se svými územními požadavky vůči okleštěnému Československu. Kromě jižního Slovenska požadovala horthyovská vláda ve Vídni i celou Podkarpatskou Rus, která byla za Rakousko-Uherska součástí tehdejších Uher.

Podkarpatskou Rus obsadili Maďaři až 18. března 1939
Podkarpatskou Rus obsadili Maďaři až 18. března 1939
Wikimedia Commons/Aktron

Generál s duší legionáře

Československým jednotkám na Podkarpatské Rusi velel bývalý legionář a brigádní generál Oleg Svátek (1888–1941). Na pomoc se mu ze slovenského území vypravila rota šesti lehkých tanků vzor 35 včetně dvou nákladních automobilů se zásobami a zapřaženými protitankovými děly. Pak se hranice uzavřela. Už v poledne 14. března 1939, tedy pár hodin po začátku maďarského útoku, vyhlásilo Slovensko samostatnost a jakákoliv další pomoc z území bývalé ČSR přestala být reálná.

Generál Svátek a stovky jeho mužů patřících ke 12. divizi československé armády se nyní proti mnohonásobné přesile museli spoléhat sami na sebe. Pro Svátka, který byl o 20 let dříve součástí legendárního ovládnutí velké části Sibiře československými legionáři, nic nového. Jenže situace vůbec nebyla lehká.

Poškozený a Maďary ukořistěný československý LT vz. 35
Poškozený a Maďary ukořistěný československý LT vz. 35
Wikimedia Commons/volné dílo

Poslední a jediný odpor

Slovensko se odtrhlo a po obsazení zbytku Čech a Moravy Hitlerovými vojsky 15. března 1939 a vyhlášení protektorátu Čechy a Morava už českoslovenští vojáci na Podkarpatské Rusi představovali jediný funkční a bojeschopný pozůstatek československé armády. Přestože bojovali za už neexistující stát, odmítli vydat Maďarům poslední svobodnou část Československa bez boje.

Československé jednotky na Podkarpatské Rusi tvořily 36. a 45. pěší pluk, součásti 12. divize. Pluky byly na mírových, tedy polovičních stavech a doplňovaly je dva prapory SOS. I tyto slabé síly dokázaly první útok Maďarů 14. března zastavit. Maďaři už v té době na základě Vídeňské arbitráže z října 1938 ovládali menší část Podkarpatské Rusi včetně největšího karpatského města Užhorodu. Právě odsud večer 14. března podnikli Maďaři další útok, ale ani ten se nezdařil. Útočníci jistí si svým úspěchem se ale nevzdávali.

Ústup do neexistujícího státu

Po vyhodnocení situace nakonec vydal generál vydal Oleg Svátek po čtyřech dnech bojů rozkaz k organizovanému ústupu. Poslední jednotka československé armády se podle historika Jindřicha Marka stáhla z Podkarpatské Rusi na slovenské území až v posledních hodinách 18. března 1939.

Vlak s hlavní částí ustupujících vojáků dorazil do Prahy až 22. března 1939. Podle Marka skončil příběh několika stovek vyčerpaných, hladových a otrhaných vojáků, kteří ještě o několik dnů dříve bojovali na Podkarpatské Rusi, v dnes opuštěných kasárnách v pražském Karlíně.

Vojáci se z bojů na východě republiky v březnu 1939 vraceli už do neexistujícího státu
Vojáci se z bojů na východě republiky v březnu 1939 vraceli už do neexistujícího státu
wikimedia commons/Bundesarchiv

Počty a jména všech padlých a zraněných příslušníků československé armády a SOS nejsou dodnes známy. Svůj podíl na tom má i prosovětská politika poválečných vlád – Podkarpatská Rus se v roce 1945 stala součástí Sovětského svazu a pátrání po okolnostech a důsledcích maďarské invaze nebylo možné. Realistické odhady ztrát na straně jednotek ČSR hovoří o 40 mrtvých a desítkách zraněných, Maďaři uvádějí 72 mrtvých a 240 zraněných. České zdroje se dnes kloní spíše k počtu 200 mrtvých a několika stovek zraněných Maďarů.

Generál Oleg Svátek se po návratu zapojil do protiněmeckého odboje a stal se jedním z vrchních velitelů organizace Obrana národa. Gestapo jej zatklo 4. září 1941 po potyčce v Praze, už 1. října téhož roku byl v Ruzyni popraven. Žádný z účastníků bojů na Podkarpatské Rusi nebyl po skončení války vyznamenán.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama