Čarodějnické procesy a víra v okultní vědy bránily šíření nebezpečných infekcí, tvrdí kontroverzní výzkumníci

Vědci věří, že čarodějnické procesy měly racionální jádro: byly snahou o ochranu populace před nakažlivými chorobami a infekcemi
Co všechno stálo v pozadí čarodějnických procesů?
Co všechno stálo v pozadí čarodějnických procesů?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Když nebylo očkování

Patogeny představují značné riziko pro lidské zdraví. Během staletí si lidstvo vypracovalo mnoho strategií, jak se jejich smrtícím dopadům bránit – od karantén a očkování až po upalování čarodějnic nebo exorcismus. Tvrdí to autoři studie zveřejněné v odborném časopise Biological Sciences

Vědci původem z Austrálie tvrdí, že víra v nakažlivé a přenosné síly zla fungovala ve středověkých společnostech jako funkční a fungující ochrana před reálnými nákazami. Autoři výzkumu soudí na základě hlubokých analýz, že lidé byli s tímto myšlenkovým aparátem schopní odhalovat vektory šíření chorob, jejich přenašeče a relativně účinně tak bránit jejich šíření. Vědci dokonce věří, že celá ta obava z čarodějnic a z ní vyplývající procesy vznikly přinejmenším částečně jako psychologická odezva, která měla porazit nebezpečí patogenů. Výzkumníci tuto psychologickou obranu nazývají „behaviorálním imunitním systémem“.

Strach z čarodějnic – strach z nemoci

Podle autorů výzkumu se lidé přirozeně a podvědomě chránili před ostatními, kteří projevovali znaky chování spojovaného s patogeny, které jsou schopné se šířit populací. Například pokud mladá dívka blouznila v horečce a její okolí to pokládalo za posedlost ďáblem, fungovaly obranné mechanismy společenství jak proti fiktivnímu démonu, tak i proti šíření infekce. Dívka byla prohlášena za posedlou, její okolí se s ní nesmělo stýkat a také její dům nebo domácnost byly zakázané – infekce tedy ztratila možnost šířit se dál.

Procesy s čarodějnicemi

Vědci tvrdí, že jen pouhá pověrčivost nemohla způsobit, že se velmi podobné protičarodějnické praktiky objevovaly prakticky po celém světě a vydržely tak dlouho: nějakým způsobem musely být účinné. Teprve s příchodem moderního světa, kdy se staré zvyky začaly rozpadat, a zejména s existencí měst se nemoci v novověku šířily mnohem rychleji, se objevily masivní čarodějnické procesy, které byly spíše zoufalou reakcí na to, že tisíciletí osvědčený systém přestává fungovat – a proto inkvizitoři znásobili kvantitu těchto procesů. 
Podle autorů studie není náhodou, že nejhorší vlny čarodějnických procesů přicházely většinou po moru – nemoci, která se klasickými metodami porazit nedala…

Text: Martin Kolář

Reklama
Reklama