Čarodějnické procesy a víra v okultní vědy bránily šíření nebezpečných infekcí, tvrdí kontroverzní výzkumníci

Vědci věří, že čarodějnické procesy měly racionální jádro: byly snahou o ochranu populace před nakažlivými chorobami a infekcemi
Co všechno stálo v pozadí čarodějnických procesů?
Co všechno stálo v pozadí čarodějnických procesů?
pixabay.com

reklama

Když nebylo očkování

Patogeny představují značné riziko pro lidské zdraví. Během staletí si lidstvo vypracovalo mnoho strategií, jak se jejich smrtícím dopadům bránit – od karantén a očkování až po upalování čarodějnic nebo exorcismus. Tvrdí to autoři studie zveřejněné v odborném časopise Biological Sciences

Vědci původem z Austrálie tvrdí, že víra v nakažlivé a přenosné síly zla fungovala ve středověkých společnostech jako funkční a fungující ochrana před reálnými nákazami. Autoři výzkumu soudí na základě hlubokých analýz, že lidé byli s tímto myšlenkovým aparátem schopní odhalovat vektory šíření chorob, jejich přenašeče a relativně účinně tak bránit jejich šíření. Vědci dokonce věří, že celá ta obava z čarodějnic a z ní vyplývající procesy vznikly přinejmenším částečně jako psychologická odezva, která měla porazit nebezpečí patogenů. Výzkumníci tuto psychologickou obranu nazývají „behaviorálním imunitním systémem“.

Strach z čarodějnic – strach z nemoci

Podle autorů výzkumu se lidé přirozeně a podvědomě chránili před ostatními, kteří projevovali znaky chování spojovaného s patogeny, které jsou schopné se šířit populací. Například pokud mladá dívka blouznila v horečce a její okolí to pokládalo za posedlost ďáblem, fungovaly obranné mechanismy společenství jak proti fiktivnímu démonu, tak i proti šíření infekce. Dívka byla prohlášena za posedlou, její okolí se s ní nesmělo stýkat a také její dům nebo domácnost byly zakázané – infekce tedy ztratila možnost šířit se dál.

Procesy s čarodějnicemi

Vědci tvrdí, že jen pouhá pověrčivost nemohla způsobit, že se velmi podobné protičarodějnické praktiky objevovaly prakticky po celém světě a vydržely tak dlouho: nějakým způsobem musely být účinné. Teprve s příchodem moderního světa, kdy se staré zvyky začaly rozpadat, a zejména s existencí měst se nemoci v novověku šířily mnohem rychleji, se objevily masivní čarodějnické procesy, které byly spíše zoufalou reakcí na to, že tisíciletí osvědčený systém přestává fungovat – a proto inkvizitoři znásobili kvantitu těchto procesů. 
Podle autorů studie není náhodou, že nejhorší vlny čarodějnických procesů přicházely většinou po moru – nemoci, která se klasickými metodami porazit nedala…

Text: Martin Kolář

reklama

reklama