Zvrhlík Caligula mohl mít k šílenství racionální důvod. Jeho ubodání odnesli i příbuzní

Caligula v překladu znamená „malá vojenská bota“ a Gaius Caesar Augustus Germanicus tuhle přezdívku dostal, když ho jako malého kluka jeho otec vzal na vojenskou výpravu po severní Germánii a navlékl ho při ní do zmenšeniny legionářské zbroje – včetně bot. Už tehdy byl mezi lidmi velmi oblíbený, což mu vydrželo až do roku 37, kdy se ve svých 24 letech stal císařem.

Lidé se tehdy radovali tak, že slavili tři měsíce a za oběť tehdy padlo na 160 tisíc zvířat. Caligula měl všechny předpoklady k tomu stát se skvělým vládcem prosperující země. Byl ke všem štědrý a mohl si to dovolit, státní pokladnu zdědil se třemi miliardami sestercií. Málokdo tehdy mohl tušit, že se muž, kterému láskyplně říkají Sluníčko, jen šest měsíců po převzetí vlády po těžké nemoci najednou změní v paranoidního, krvelačného a zvrhlého šílence.

Krutý, nelítostný, nevyzpytatelný, zvrhlý a marnivý

Prvních pár věrných, kteří v případě jeho uzdravení slíbili své životy zasvětit bohům, nechal zavraždit jen chvíli poté, co se uzdravil. Od té doby už bylo jen hůř. Nejednou si liboval v násilí, s ostatními zacházel s krutostí a nelítostně. Sexuálně aktivní jak se ženami, tak s muži, byl i dávno před převzetím vlády, to byl ale jen slabý odvar zvrhlostí, kterým se oddával teď. A připočítat k tomu můžeme i v Římě zakázaný incest; souložil minimálně s jednou se svých sester, Drusillou.

Byl zcela nevyzpytatelný. Nezáleželo na tom, jak dlouho mu byl kdokoli věrným přítelem a spojencem. Pokud si Caligula vzal do hlavy, že byl zrazen, krvavě a nelítostně se pomstil. Svou krvelačnost často uspokojoval během gladiátorských zápasů; často do nich zasahoval, aby jen jednomu ze dvou zápasníků podal smrtící zbraň a odolnou zbroj. Také mezi ně vpouštěl různá exotická zvířata. A běda, pokud se někdo odvážil nespokojeně bučet – přišel o jazyk a mnohdy skončil sám v aréně.

Spolu s jeho chováním se zhoršoval i stav země. Bohatou národní pokladnu Caligula pravidelně raboval a platil z ní svůj přepychový životní styl plný večírků a alkoholu. A udělal i další nezodpovědná finanční rozhodnutí na státní úrovni. Výsledkem bylo, že musel zvedat daně. Tehdy jeho obliba u obyčejného lidu zmizela nadobro.

Otrava, epilepsie, nebo obyčejný strach?

Na tom, že změna Caligulova chování přesně koresponduje s proděláním nemoci, se shodly snad všechny zdroje, které z té doby existují – Seneca, Filón, Josephus… Jaké onemocnění tedy bylo příčinou změny duševního stavu mladého císaře? Historici se o tom přou dodnes. Na vině mohla být otrava olovem nebo encefalitida. Caligula mohl být i epileptik a prodělat nebezpečný stav známý jako status epilepticus. Následkem by pak bylo poškození mozku vedoucí až k epileptické psychóze.

A pak je tu ještě jiná, neméně zajímavá teorie, že Caligula sice prodělal nějaké vážné onemocnění, uzdravil se z něj ale úplně. Když ovšem zjistil, jak rychle a bez okolků ho hodlali nahradit, přišel o mnoho iluzí a začal se o své postavení bát natolik, že nenechal nic náhodě; některá vyprávění o jeho zvěrstvech jsou totiž historicky dost sporná. Že chtěl jmenovat svého milovaného koně Incitata vedoucím senátu, je pravděpodobně historicky přesná informace, nemusí ale nutně znamenat, že byl Caligula šílený. Nesnášel senátory a vědomí, že je takhle poníží mu mohlo dělat dobře. Narcis byl ale určitě, což se projevovalo i při zábavě. Nezřídka třeba zastavil divadelní představení a trval na tom, že ho dohraje sám.

Zákeřná vražda

Právě při jednom ze setkání s herci ho 24. ledna roku 41 našeho letopočtu jeden ze členů Pretoriánské gardy bodnul. Tím mužem byl Cassius Chaerea, kterého Caligula krutě šikanoval po celou dobu vlády a jenž celé spiknutí naplánoval. Jeho komplici pak Caligulu usmrtili víc než třiceti bodnými ranami. Zavraždili tehdy také Caligulovu ženu a dceru. Jediným, kdo přežil, byl jeho strýc Claudius, který se před vzbouřenci zbaběle schoval za závěsem.

Po necelých čtyřech letech své hrůzovlády byl tak Caligula konečně mrtvý, naděje říše na prosperitu a šance na zářnou budoucnost pro většinu lidí ale zemřela už dávno před tím, ve chvíli, kdy se z nadějného císaře po nemoci stal nevyzpytatelný a nezodpovědný krutovládce.

Zdroj: Museumcenter.org