Bylo možné otroctví v Americe zrušit i bez občanské války?

Otroci: vřed americké historie. Šlo to i jinak?
Zanzibarský otrok
Zanzibarský otrok
Volné dílo
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Americká občanská válka je dodnes nejznámější konflikt, který Spojené státy vedly na svém vlastním území. Dodnes jde o velkou bolístku americké historie, a její dopad je stále znát i na dnešní americké politice. Mnozí se tak čas od času ptají, zdali bylo možné se válce vyhnout. Názory na tuto otázku se liší dle toho, jaké určíme skutečné kořeny konfliktu. Šance na mírové řešení je však tak jako onak pramalá.

 Otroci na plantáži v Jižní Karolině, cca 1790
Autor: Volné dílo Otroci na plantáži v Jižní Karolině, cca 1790

Ekonomika otroctví

Prostým pohledem do historie můžeme říct, že otroctví rozhodně mohlo ve Spojených státech skončit i bez jatek občanské války – důvodem je skutečnost, že v jiných státech tomu bylo stejně. Na zrušení nevolnictví, v zásadě operujícího podobně jako otroctví v našich zemích, bylo potřeba "pouze" reformy Josefa II. víc jak 80 let před Lincolnovou emancipační proklamací, také Britská říše zrušila svou podobu otroctví celá desetiletí před Spojenými státy bez výraznějšího konfliktu. Dokonce i ruský car zrušil nevolnictví dva roky před Lincolnem v roce 1861.

Důvod byl vždy prostý – jakkoliv se můžeme opájet naší morálkou, převážily spíše ekonomické potřeby. Otroctví má, cynicky řečeno, sice výhodu v zisku levné pracovní síly pro málo sofistikované (leč fyzicky náročné) úkony, tím však jeho benefity také končí. Otroci jen problematicky mění mezioborovou specializaci, mají pramalou pracovní mobilitu, nejsou s to vykonávat náročnější úkoly ani sami nekonzumují služby či zábavu. K tomu stojí nemalé sumy i hlídání otroků. A jejich vzpoury nebyly nikterak malé. Již od starověku existoval jako symbol rebelie slavný Spartakus, také v moderní éře sahají vzpoury otroků století před americkou občanskou válku. Klíčová vzpoura na Haiti se odehrála v roce 1791, tedy jenom něco málo desetiletí po vzniku USA jako takových.

Jih potřeboval zemědělské otroky, Sever vzdělanější dělníky

To vše je ekonomický problém, a Jih by se s ním potýkal tím víc, čím víc by bohatl. Pro stát závislý na zemědělství, jako byl americký Jih, dávali otroci ekonomický smysl. Neexistuje však na světě bohatý stát závislý primárně na zemědělství jako zdroji svého bohatství. Americký Sever se otroků zbavil z prostého důvodu, že pro jeho čím dál tím víc rostoucí průmysl už bylo potřeba vyšší vzdělání i vzestup urbanistické ekonomiky (služby), což je s otroctvím neslučitelné. Skutečnost, že byl Jih ekonomicky a průmyslově značně pozadu již během občanské války, nakonec dokládá i fakt, že byl v konfliktu Severem značně "předprodukován". S trochou nadsázky lze situaci srovnat s tím, kterak Reaganova vláda díky lepšímu stavu kapitalistické ekonomiky o století později "uzbrojila" Sovětský svaz.

Snad tak stačilo "jen" vydržet několik desetiletí, a jižní státy by byly nuceny – pravděpodobně po nějakém druhu ekonomického kolapsu – zreformovat samy sebe i bez nadvlády Severu. Nebylo by to zřejmě bezbolestné, nemuselo by si to však vyžádal takové ztráty na životech jako občanská válka samotná.

Americká občanská válka: bitva u Franklinu, 30. listopadu 1864
Autor: Kurz and Allison Americká občanská válka: bitva u Franklinu, 30. listopadu 1864

Politická otázka

Jih však neměl několik desetiletí. Expanze USA na západ znamenala nutnost zakládání nových amerických států. Obě strany během toho toužily využít k prosazení svého světonázoru. Jih trval na tom, že zastoupení otroctví musí zůstat i v nových státech vyrovnané, či naopak svědčící pro převahu otroctví, přišel by totiž o hlavní politickou páku. Sever ale v zásadě trval na tom, že zakládání nových států pod vlajkou otroctví nedává žádný smysl. Vztah obou celků tak pomalu ale jistě zhoršoval.

Paradoxně právě to, že v USA vzniklo kompromisní řešení – od otroctví osvobozené severní státy a otroctví praktikující jižní státy měly v politice početně vyrovnané zastoupení – učinilo z otroctví nepřekročitelnou politickou otázku. Otroctví nebylo z pohledu jižních států ekonomickým či snad morálním dilematem (Jih naopak zastával názor, že otroctví je černochům vlastně prospěšné), ale dilematem o tom, nakolik může centrální vláda ve Washingtonu D.C. jižním státům diktovat své podmínky. Představa sílící centrální vlády tu narážela na konfederální, decentralizované základy Otců zakladatelů. Tento pohled – že válka nebyla vedena kvůli otroctví, ale kvůli boji s politikou Washingtonu – je dodnes na Jihu značně zakořeněný a dokládá, že vůle k dobrovolné abolici byla na Jihu extrémně malá.

Pochod otroků na trh
Autor: Volné dílo Pochod otroků na trh

Vlivem politické moci otrokářů, kteří tvořili dominantní sílu Jihu, navíc nikdo neslyšel ani na ekonomické argumenty. Majitelé otroků vložili do otrokářství značné sumy – otroci tvořili polovinu (!) majetku celé Konfederace a jižanští politici byli kvůli vlastním investicím do otrokářství ti poslední, kdo by slyšeli na argumenty o nutnosti komplexnější pracovní síly a užitečnosti střední třídy (pokud by tyto argumenty v polovině 19. století již existovaly). Bylo by to tak trochu totéž, jako kdyby dnes podnikatelé čerpající dotace hlasovali pro zrušení dotací...

Vstříc impériu

V součtu je tak nepravděpodobné, že by se Amerika v nutnosti zrušit otroctví mohla konfliktu vyhnout. Nemuselo jít ovšem nutně o občanskou válku, Jih mohla zrovna tak během zbytku 19. či 20. století postihnout masivní rebelie, ekonomický kolaps, nebo dokonce zahraniční invaze, které by si rovněž vyžádaly značné ztráty na životech. Pokud by Sever naopak na otázku tlačil méně, šance na řešení bez samotné občanské války existovala – Sever by však takto zřejmě činil, jen kdyby neměl politickou moc. Bez silného Washingtonu by Spojené státy s hypotetickým rozšiřováním otroctví na západ zřejmě začaly ekonomicky značně zaostávat, byly by v mezinárodních vztazích slabší a role centralizované vlády by erodovala.

Stačí si představit situaci, kdy jsou slabé, zaostalé a decentralizované USA ve 20. století stále minimálně z poloviny otrokářské, zatímco zbytek světa již nikoliv, a není problém si (vzhledem k ambicím Německa, Francie i Británie v první polovině století) představit nějaký druh zahraniční intervence vedené pod praporem osvobození utlačovaných milionů otroků. Výsledek i oběti by byly stejné.

Jinými slovy, bez občanské války a abolice otroctví by Spojené státy – popřípadě i Spojené státy rozdělené mírově na Unii a Konfederaci – zřejmě do 20. století vkročily nikoliv jako rostoucí velmoc, ale spíše regionální státeček bez výrazné mezinárodní síly. Jakkoliv by vize "neimperialistické Ameriky" byla zřejmě dnes mnohým po chuti, těžko rozporovat, že bez vstupu silných USA do první a druhé světové války by taková podoba alternativní historie měla zřejmě značný vliv i na alternativní mapu Evropy.

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama