Slavná bitva u Azincourtu byla dokonalou pastí. Lučištníci vystříleli každou minutu 60 000 šípů

Jak proběhla jedna z nejvýznamnějších bitev pozdního středověku?
Bitvu u Azincourtu můžete vidět třeba ve filmu Král
Bitvu u Azincourtu můžete vidět třeba ve filmu Král
Netflix

reklama

Byl podzimní den, pátek 25. října 1415 a takzvaná stoletá válka (1337–1453) trvala už 78 let, když se na poli mezi dvěma vesnicemi Azincourt a Tramecourt znovu setkaly armády obou znepřátelených zemí. Svých 6 000 mužů, z toho na 5 000 lučištníků, postavil anglický král Jindřich V. proti několikrát silnějšímu francouzskému vojsku krále Karla VI. a doufal, že síla a početnost dlouhých anglických luků zvítězí nad drtivou převahou těžké kontinentální jízdy.

Jízda proti lučištníkům

Obrněná jízda tvořila páteř 25tisícového francouzského vojska – celkem se proti dlouhým pochodem vyčerpaným anglickým lučištníkům chystalo vyrazit na 10 000 jezdců. Rytíři a jejich družiny měli za sebou tradici sahající až ke křížovým výpravám, během nichž především těžká jízda dokázala porazit mnohem početnější arabské armády a dobýt Jeruzalém. Jak by tedy mohli zakolísat před lučištníky považovanými jen za doplněk středověkých armád?

Jenže středověk se chýlil ke konci. Od upálení Jana Husa v Kostnici uplynuly tři a půl měsíce a v Čechách se blížil okamžik, kdy se bude těžká jízda marně snažit prorazit vozovou hradbu bráněnou muži s kopími, cepy a sudlicemi a doplněnou o první děla a pušky.

U Azincourtu v roce 1415 hrál střelný prach jen mizivou roli, to ale palebnou sílu Angličanů nijak nesnižovalo. Odborníci spočítali, že už v bitvě u Kresčaku v roce 1346 angličtí lukostřelci dokázali za minutu vystřelit 12krát a není důvod se domnívat, že by si na to svou schopnost o 69 let později nevzpomněli. Jednoduchým propočtem tak vychází, že se u Azincouru na Francouze valila lavina 60 000 šípů za minutu.

Král Jindřich V. rozmístil své lučištníky po stranách na okraje dvou lesíků přiléhajících k bitevnímu poli. Sám se s pěšáky a nemnoha jezdci svého doprovodu postavil doprostřed sestavy. Jeho plán byl jednoduchý – vylákat Francouze k útoku na zjevně početně slabšího soupeře, útok na co nejdelší dobu zadržet a nechat útočící rytíře rozstřílet ze dvou stran lučištníky.

Hlavní útok Francouzů

Francouzská jízda skutečně proti lučištníkům vyrazila, nedokázala ale deštěm šípů proniknout. Šípy zraňovaly a zabíjely koně, jimž zbroj chránila jen hlavu. Zraněná zvířata padala nebo se stala neovladatelnými a útok zcela selhal. Francouzský velitel, konstábl Karel z Albretu, tedy rozhodl vyslat proti středu anglické sestavy pěchotu, jejíž jádro tvořilo 10 000 mužů v plátové zbroji.

Muži postupovali v sevřených řadách a se zbrojí vážící až 30 kg museli k nepříteli v rozbahněném terénu urazit asi 900 metrů. Zadní řady se přitom tlačily dopředu a celou masu ještě zahušťovaly. Lučištníci opět zahájili palbu a jejich šípy zejména na kratší vzdálenost pronikaly plátovou zbrojí Francouzů. Ti nicméně bez ohledu na ztráty postupovali stále vpřed.

Těžký terén, salvy z luků a nakonec i střet s anglickou bojovou formací si ale vyžádaly svou daň. Francouzi začali kolísat a obracet se k ústupu, ten ale nebyl vůbec jednoduchý. Zatímco se jejich zadní řady se stále tlačily vpřed a znemožňovaly jakékoliv manévrování, odhodili angličtí lučištníci po vystřílení šípů své luky, popadli meče a sekery a pustili se do práce.

Přestože skvěle využili terén i palebnou sílu svých luků, bylo anglické postavení křehké. V jednu chvíli padl i králův bratranec vévoda z Yorku a sám král Jindřich V., když bránil jeho tělo, utrpěl ránu sekerou do hlavy. Úder odštípl kus koruny, která zdobila jeho přilbu, ta ale naštěstí vydržela.

Drtivé vítězství Angličanů

Výsledkem bitvy nicméně byla zdrcující porážka Francouzů. Zatímco na anglické straně padlo jen 13 rytířů a několik set pěšáků, ztratili Francouzi přes 5 000 rytířů a nejméně tisícovku dalších bojovníků. Nejděsivější přitom bylo, kolik padlo na francouzské straně šlechticů. Mezi zabitými byl i vrchní velitel, tři vévodové, pět hrabat a téměř stovka baronů. Jindřichovi V. se díky vítězné bitvě otevřela cesta do nitra Francie. Stoletá válka ale zdaleka nekončila – jisté Johance z Arku byly v době bitvy u Azincourtu teprve 3 roky, její čas měl ale už brzy přijít…

ZDROJ: HISTORIA, Magazine of the Historical Writer´s Association

reklama

reklama