Hrdinové od Sommy

Po krátkém úvodu míříme na SZ Francie, kde 1. července 1916 započala bitva na Sommě. Šlo o spojeneckou ofenzivu z východu, jihu i západu, která nakonec trvala 141 dní a zemřelo při ní milion vojáků! Dokument pojednává o 7 přeživších, kteří byli vyznamenáni Viktoriiným křížem za vynikající chrabrost. Prvním z nich je Billy McFadzean z Ulsteru, který v 19 letech odjel s dobrovolnickým sborem do boje. 30. června obsadil se spojenci útočnou linii, konkrétně část u Thiepvalského lesa. Byl vycvičen jako granátník, chystal si tedy munici a nečekaně dostal příležitost projevit se jako hrdina. Při pádu bedny s granáty se několik odjistilo a on místo útěku granáty zalehl. Zachránil tak ostatní ze zákopu a stal se prvním, kdo dostal řád- ještě před samotnou bitvou. Britské vojsko vedl generál Douglas Haig, Němce měl v plánu nejprve oslabit dělostřelbou. Dostáváme se k druhému jménu- Robert Quigg. Mladík byl zařazen mezi střelce, měl s nimi překonat otevřené území a vybít Němce v zákopech. Generál Haig byl přesvědčen o tom, že je německá linie téměř zlikvidována od bombardování děly, ale to se krutě mýlil. Quigg s ostatními vyběhli ze zákopů a uvízli přímo před německými zbraněmi. Během chvíle čítaly ztráty 20.000 mrtvých a 40.000 raněných. Quigg se plazil zpět do zákopu, odtud několikrát vyrazil mezi raněné a spoustu mužů zachránil- vše za několik hodin za svištění šrapnelů. Britské dělostřelectvo selhalo, přesněji jeho technika. Vybuchla jen asi polovina šrapnelů! Dalším kamenem úrazu byly nečekaně odolné německé zákopy a bunkry. John Holland byl jedním z důstojníků, kteří přišli podpořit irskou a tedy britskou ofenzivu. S 16. irskou divizí se do přímého boje dostali až po dvou měsících- v září 1916. Na Sommě vládl pat, defenziva zvítězila nad ofenzivou. Generál Haig plánoval druhou ofenzívní vlnu, nejprve by ale musel dobýt města Ginchy a Guillemont. O to se pokusil už 8x, ale marně. Nyní byla v plánu jiná taktika- postupné vysílání mnoha skupinek. Vojáci ve skupinách měli házet do zákopů granáty a pobíjet Němce v nich. To se dařilo alespoň v prvním německém zákopu, John Holland se ale hnal se svými muži dál. Narazili na německé kryty a bunkry, ty byl téměř nedobytné. Museli se dostat až k bunkru a vhodit do něj granát, i několikrát. Z 26členné jednotky zbylo jen 6 granátníků, Holland byl jedním z nich. Thomas Hughes je dalším vyznamenaným, v 29 letech šel jako střelec do bitvy. Přestože byl zasažen, vrátil se z obvazovny do boje, téměř neschopen chůze. Vypátral kulomet MG8, který mu zabíjel kamaráda za kamarádem. Obsluhu zbraně zabil, několik Němců zajal a zmocnil se obávaného kulometu. Už nikdy nemohl normálně chodit, všichni doma ho za jeho čin oslavovali. Bohužel zbytek života strávil v chudobinci. 4km posun stál Brity 4000mrtvých, připravili tak ale podmínky pro druhou ofenzívu. Postup až k Bapaume tedy započal, tehdy byly poprvé nasazeny tanky. 39letý voják podplukovník John Campbell velel granátnické gardě, která se ocitla pod těžkou palbou. Na křídle bylo kulometné hnízdo a tak Haig zavelel použít právě novou technologii- tanky. Tehdejší stroje měly problémy s terénem a zákopy, šlo jen o nevyzkoušené prototypy. Campbell s loveckým rohem zavelel k útoku, byl to téměř jistý sebevražedný čin. Zasažen však nebyl a granátníky svého batalionu tak skutečně přesvědčil k boji. Fred McNess byl granátníkem skotské gardy, který se také vyznamenal odvážným a důmyslným činem. Při bitvě se dostal jako první do německého zákopu a s granáty se pustil do protivníka. Když mu munice došla, začal hledat v zákopu a podařilo se mu najít německé granáty. Spojenci ho následovali a takto zlikvidovali mnoho mužů až se ocitli vprostředku německé jednotky. McNess byl zraněn německým granátem, přes chybějící zuby a kus čelisti dál bojoval až dokud ho nezastavila veliká ztráta krve. Poté byl odnesen a ošetřen, chirurgové si však poradili a po dlouhé léčbě mohl zase žít vcelku normální život- jako obuvník. DOKONČENÍ ANOTACE V KARTĚ POŘADU!