VIDEO: V roce 1876 Siouxové odmítli prodat zlatonosné hory a počkali si na generála Custera

Prezident Grant nejprve slavnostně přidělil indiánům nová území, aby jim je o devět let později sebral. Zařídit to měl „miláček davů“ generál Custer.
generál George Armstrong Custer
generál George Armstrong Custer
archiv Prima ZOOM

Uprostřed svého druhého období viděl prezident Ulysses S. Grant (1869–77), jak se postup osidlování Západu a sjednocování státu zadrhly, protože Ameriku sužovala těžká hospodářská krize. Ale Grant věřil, že našel řešení: zlato v Black Hills v Jižní Dakotě. Jediný problém byl, že stejné území postoupil Grant před devíti lety Siouxům. Scéna pro nejslavnější bitvu amerických dějin – bitvu u Little Big Hornu – byla připravena. Hraný dokument Divoký západ s Robertem Redfordem sledujte na Prima ZOOM.

Divoký západ s Robertem Redfordem 3 - generál Custer táhne do boje
Divoký západ s Robertem Redfordem 3 - generál Custer táhne do boje

Krev a zlato

Vláda Spojených států chtěla Black Hills, obchodníci chtěli Black Hills, hledači zlata chtěli Black Hills. Jenže tu byla smlouva. Nemohli si hory jen tak vzít.

Udržování mírových vztahů s indiány byl jeden z Grantových největších úspěchů od převzetí úřadu a on dobře věděl, že když opustí svoji mírovou politiku, rozhoří se znovu konflikt. V zoufalém úsilí vyhnout se totální válce s indiány přišel Grant s nabídkou. Vláda odkoupí Black Hills od Siouxů za šest milionů dolarů, což je dnešních sto milionů dolarů.

Tisíc dvě stě mil od Washingtonu se zpráva o nabídce brzy dostala k uznávanému indiánskému vůdci Sedícímu býkovi. Pro Siouxy ale byly Black Hills více než místo k životu a lovu, byly součástí jejich kultury. Věřili, že právě odtamtud vzešel jejich národ. Zlato pro ně nemělo smysl, žádnou hodnotu. Ze všech míst, která kdy mohla chtít americká vláda od Siouxů koupit, byly Black Hills tím nejhorším.

Sedící býk podle pověsti vzal mezi prsty špetku hlíny a při tom řekl: „Nechci prodat žádnou půdu, ani takhle malou špetku ne.“ Siouxové odmítli vládní nabídku a Grantova naděje na mír pohasla a bylo na čase přistoupit k vojenskému řešení. Washington vydal nótu, podle níž se museli všichni členové kmene Siouxů dostavit do ustanovené indiánské rezervace, a to nejpozději do 1. února 1876. Ti, co odmítnou, budou považování za nepřátele USA. Siouxští náčelníci Sedící býk a Šílený kůň ale prezidentův pokyn odejít do rezervace odmítli.

Custer vyráží proti Siouxům

Sedící býk věděl, že Grant bude brát jeho čin za vyhlášení války, a proto začal sestavovat armádu složenou ze všech kmenů na Západě. Téměř čtyři tisíce bojovníků z kmenů, jako byli Čejenové a Arapahové, se sjelo z Kansasu, Colorada, Nebrasky a z teritoria Wyoming a utábořili se u řeky Little Big Horn. Bylo to největší indiánské vojsko, jaké kdy americká armáda viděla.

Divoký západ s Robertem Redfordem (1) - upoutávka
Divoký západ s Robertem Redfordem (1) - upoutávka

Velitelem americké armády, kterou prezident Grant vyslal proti indiánům, se stal generál George Armstrong Custer. Grant považoval Custera za horkou hlavu, za neřízenou střelu. Nebyl to důstojník, jaké měl Grant rád, tedy takový, který poslouchá rozkazy. Ale veřejnost křičela, ať Grant Custera pošle v čele armády do Black Hills.

Custer byl ctižádostivý, měl velké sny. Říkalo se, že doufal v demokratickou nominaci na prezidenta. V roce 1876 tak vytáhnul z pevnosti Abraham Lincoln v čele jedné ze tří vojenských kolon proti Siouxům. Všechny tři skupiny měly společně více než tisíc pět set jezdců a jediný cíl: zničit vojsko Sedícího býka. Jenže velitelé netušili, že siouxský náčelník shromáždil skoro čtyři tisíce bojovníků. Scéna pro nejslavnější bitvu amerických dějin byla připravena.

Hraný dokument Divoký západ s Robertem Redfordem sledujte na Prima ZOOM.

(mih)

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama