10 opuštěných měst se smutnými příběhy: Plymouth zničila sopka, Oradour-sur-Glane vyhladili nacisté

Pojďme si projít desítku vylidněných měst od Austrálie po Špicberky. Většinou se s nimi pojí vcelku strašidelné příběhy.

Zašlé ruiny, zteřelé osobní věci, na které majitelé ve spěchu zapomněli, zkáza a smrt tam, kde bylo kdysi rušno a živo. Vylidněné lokality ročně lákají desetitisíce turistů a jejich oblíbenost jde často ruku v ruce s hrůzami, které z nich původní obyvatele vyhnaly.

1) Pripjať, Ukrajina: Kvůli vysoké radiaci nebude obyvatelná ještě 18 000 let

27. dubna 1986, třicet šest hodin po výbuchu reaktoru tři kilometry vzdálené jaderné elektrárny Černobyl, sovětské úřady konečně přikázaly evakuovat na 50 000 obyvatel ukrajinské Pripjati. Na opuštění města dostali lidé pouhé dvě hodiny. Domů se už nevrátili.

Chcete se tam podívat? Jen v České republice pořádá zájezdy do Černobylu hned několik cestovních kanceláří. Potřebujete ovšem speciální povolení a počítejte s tím, že jej po vás spolu s vaším pasem vojáci na kontrolních stanovištích budou pokaždé vyžadovat.

2) Wittenoom, Západní Austrálie: Tak kontaminovaný, že ho úřady vymazaly z oficiálních map

Někdejší venkovská osada se stala prosperujícím městem poté, co se v její těsné blízkosti ve 30. letech 20. století začal těžit azbest. Ten se využíval jako nehořlavý materiál, dokud se neprokázalo, že je silně karcinogenní a pro lidský organismus velmi škodlivý. Důl je dnes zavřený a jeho okolí stále zamořené. A to včetně Wittenooomu.

Chcete se tam podívat? Neměli byste. Dva tisíce obyvatel města azbest prokazatelně zabil, další stovky karcinogenní látka připravila o zdraví. Turisté sem ale přesto nadšeně proudí. Australské úřady s tím bojují po svém: V roce 2007 město dokonce oficiálně zrušili, odstranili ze všech map a naváděcích cedulí a postavili jej mimo místní správu.

3) Oradour-sur-Glane, Francie: Vypálené a vyrabované ruiny, kde o život v jediný den přišlo 642 mužů, žen a dětí

Když se mluví o vesnici vyhlazené nacisty, většině Čechů se vybaví Lidice. Masakr v Oradour-sur-Glane se odehrál přesně dva roky poté, tedy 10. června 1944.

Muže Němci odvedli do místních stodol, kde po nich pálili z kulometů. Prý mířili hlavně na nohy. Valná většina mužů tak byla sice těžce zraněná, ale stále ještě naživu, když nacisté budovy zapálili.

Ženy a děti vojáci zamkli v kostele a odpálili tam zápalnou bombu. Několika zoufalým vesničankám se povedlo s dětmi v náručí vyskočit z okna. Zmasakrovali je ale číhající kulometčíci. Z 247 žen a 205 dětí přežila jen padesátiletá hospodyně.

Chcete se tam podívat? Turisté jsou tu vítáni, Oradour-sur-Glane totiž slouží jako památník nacistických hrůz. Vstup do vsi zdobí cedule, na které je napsáno jediné slovo: Pamatuj.

4) Craco, Itálie: Jedna katastrofa za druhou

Pohled na stavby zasazené do úbočí kopce je neskutečně malebný. Vesničané tu ale snad nikdy neměli klid. Přetrpěli četná zemětřesení, války, mor… Pomyslnou poslední kapkou se nakonec stal sesuv půdy, kvůli kterému se museli zbylí obyvatelé v roce 1963 evakuovat. Rozhodli se nikdy nevrátit.

Chcete se tam podívat? Není problém. Italské úřady sice vstup do města zpeněžily a nesmíte jej navštívit bez průvodce, ten vám ale na oplátku například rád ukáže, kde se točily slavné scény filmu Umučení Krista (2004) herce a režiséra Mela Gibsona.

5) Pyramiden, Špicberky, Norsko: Město zdecimované leteckým neštěstím

Sověti do Pyramidenu po válce hodně investovali kvůli nedalekým uhelným dolům. Milovníci paneláků a socialistického realismu si tady tedy přijdou na své. Že mezi místní lákadla patří například nejseverněji položený památník Lenina, asi mluví za vše.

V roce 1996 se nedaleko odehrálo neštěstí, které dodnes drží smutný titul nejhorší letecké katastrofy na území Norska. Ve zříceném letadle zahynulo všech 141 cestujících a bohužel, valná většina z nich byli právě obyvatelé Pyramidenu. Když se o dva roky později zavřel poslední místní důl, nebyl už pro nikoho důvod ve městě zůstávat.

Chcete se tam podívat? Záleží, v jakém ročním období sem pojedete. V létě můžete dokonce pohodlně přicestovat lodí, v zimě to bude chtít mrazuvzdorné oblečení. Prohlídky jsou k dispozici po celý rok.

6) Plymouth, ostrov Montserrat, zámořské území Velké Británie: Pompeje Karibiku

Ostrov podle kláštera v Katalánsku pojmenoval Kryštof Kolumbus, který se na něm vylodil v roce 1493. Jako další karibské ostrovy má i tento velmi ponurou historii spojenou s otroctvím.

V 70. letech 20. století se tehdy hlavní město Plymouth stalo oblíbenou destinací bohatých zpěváků a hudebníků. Samozřejmě zde sídlila i vláda a kvetl tu obchod.

V červenci roku 1995 se ale probudila k životu nedaleká sopka Soufrière, kterou všichni považovali za nečinnou. Mohutná erupce zničila letiště i přístav, Plymouth pokryla víc než metr silná vrstva bahna a jižní polovina ostrova se stala úplně neobyvatelnou.

Chcete se tam podívat? Připravte se na adrenalinový zážitek. Sopka dodnes pobublává a chrlí popel. Atmosféru ještě umocňují místní průvodci s všudypřítomnými vysílačkami, připravení návštěvníky okamžitě zahnat do bezpečí, kdyby vulkán začal zase zlobit.

7) Kolmanskop, Namibie: Postavený na diamantech a zavátý pískem

Kolmanskop se kdysi topil v luxusu. Mezi lety 1908 a 1914 se tu vytěžilo zhruba tisíc kilogramů diamantů, jezdila tam první tramvaj na jižní polokouli, měli tu rentgen… V 50. letech ale diamantů v nalezištích začalo rychle ubývat a spolu s nimi ubývalo také obyvatel a peněz. Luxusní budovy osiřely a zavál je pouštní písek.

Chcete se tam podívat? Abyste město mohli navštívit, musíte si v nedalekém Lüderitzu obstarat (neboli dobře zaplatit) speciální povolení.

8) Bodie, Kalifornie, USA: Opravdu divoký západ

V dobách zlaté horečky bylo městečko Bodie semeništěm všeho špatného a prohnilého. Zlato sem nelákalo žádnou elitu národa – na dva tisíce domů zde připadaly desítky barů a saloonů, a samozřejmě nemohla chybět ani vykřičená čtvrť. Rvačky, vraždy, to vše tu bylo na denním pořádku.

Není proto divu, že jakmile se obří ložiska zlata vyčerpala, zmizel odsud i život.

Chcete se tam podívat? Návštěvníci sem mohou po celý rok, samozřejmě za poplatek. Od 60. let 20. století je Bodie historickou památkou a ročně ho navštíví až 200 000 lidí.

9) Fordlandia, Brazílie: Propadák, který pomalu pohlcuje prales

Fordlandii založil v roce 1928 automobilový magnát Henry Ford. Idea to byla pěkná – obří kaučuková plantáž měla levně dodávat kvalitní gumu na pneumatiky automobilů značky Ford. Jenže kaučukovníky napadly plísně a housenky a zaměstnanci také nebyli příliš ukáznění a často se tu řešily ošklivé konflikty. Projekt skončil naprostým fiaskem a Fordův vnuk vše s obrovskou ztrátou ihned po druhé světové válce prodal.

Chcete se tam podívat? Chátrající megalomanský komplex rozprostřený na území o velikosti deseti tisíc kilometrů čtverečních určitě stojí za to vidět. Jen cesta není úplně příjemná. Znamená zhruba šest až dvanáct hodin plavby lodí.

10) Imber, Velká Británie: Na vystěhování dostali 47 dní, pak jejich domy obsadila armáda

Obyvatelé této wiltshireské vesnice si prostě v roce 1943 vytáhli krátkou sirku. Britské úřady rozhodly, že se zde Spojenci budou připravovat na invazi do Evropy, a lidé jednoduše museli svoje domovy opustit. Nikdy se do nich už nevrátili a obec je teď oficiálně součástí vojenského prostoru.

Chcete se tam podívat? Turisté sem mají přístup povolen hned několikrát ročně. Sjíždějí se jich sem tisíce. Většina peněz vydělaná na prohlídkách jde na opravu místního nádherného kostela St. Giles. A pro ty, kteří na architekturu nejsou, je tu alespoň možnost se vyfotit u všudypřítomných cedulí varujících před nevybuchlou municí.

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom