Národní park Čitvan – setkání s tygrem na vlastní kůži

Oblast nepálského Čitvanu byla ještě před sto lety přístupná pouze pěšky a na honitby sem jezdili nepálští šlechtici a britští důstojníci. V roce 1973 zde byl vyhlášen národní park a armáda začala dohlížet na zdejší unikátní živočišné druhy a chránit je před pytláky. 
Tygr v NP Čitvan
Tygr v NP Čitvan
foto: David Hainall

Národní par Čitvan a nárazníkové pásmo

„Přátelé, vítejte v národním parku Čitvan založeném v roce 1973!“ a říká Narayan Adhikari, který dostal na starosti skupinu českých turistů a dodává, že o 9 let později byl nepálský národní park zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. „Oblast byla původně velmi špatně dostupná a do poloviny minulého století se sem dalo dostat pouze pěšky,“ pokračuje Narayan ve výkladu. „Nekontrolované a nikým neregulované lovy měly za následek drastické snížení populace nosorožců, tygrů, levhartů a medvědů,“ líčí Narayan nedávnou historii a dodává: „situace se výrazně zlepšila poté, co národní parka začala hlídat armáda a za pytláctví byly stanoveny vysoké pokuty a tresty odnětí svobody.“ 

Gaviál indický
Autor: foto: David Hainall Gaviál indický

Klackem na nosorožce i medvěda 

Pozdě odpoledne vyrážíme na první krátkou procházku k řece Rapti. Po vedlejších silničkách a cestách procházíme vesnicí Sauraha. Na dvorku jednoho z nízkých domů sedí chlapík, svazuje stébla sklizené rýže a smotek plní hrstí rýžových zrnek. „K čemu je to dobré?“ ptám se zvědavě. „Používáme to jako krmení pro slony,“ dostává se mi nečekané odpovědi. „Chceš si to vyzkoušet?“ Takové nabídce nelze odolat. 

Za chovnou stanicí se samci slonů indických (Elephas maximus) se zastavujeme. „Přátelé, tady vstupujeme do míst, kde již žijí divoká zvířata. Proto vás musím poučit, jak se chovat při setkání se zvěří,“ s vážnou tváří a klacíkem v ruce deklamuje Narayan a dodává: „Setkat se teoreticky můžeme s nebezpečným nosorožcem, tygrem a medvědem pyskatým.“ Zvědavě se ptám, na co má v ruce ten kousek větve a dostává se mi odzbrojující odpovědi: „To je přeci jasné, abych vás ochránil!

Tygr bengálský v nepálské divočině
Autor: foto: David Hainall Tygr bengálský v nepálské divočině

Dozvídáme se, že nosorožec dokáže v přímém směru běžet rychlostí až 40 km/h. Zato ale neumí rychle změnit směr. Proto se před ním vyplatí kličkovat a lézt na stromy. Také prý pomáhá odhodit část oděvu, kterou by si zvědavý kolos mohl chtít očichat. Medvěd pyskatý je snad ještě lepší běžec než nosorožec a nemá problém ani s lezením na stromy. Proto nemá smysl utíkat, ani nikam šplhat. Pomáhá ale vytvořit větší skupinu, zvednout ruce a řvát. A jak na tygra? S kočkovitými šelmami je potřeba zachovat oční kontakt a pomalu couvat a pomalu opouštět prostor. Jak by do popsaných situací mohl zasáhnout drobný Nepálec s klacíkem v ruce, to mi dodnes není jasné… 

Setkání s nosorožcem 

Po vyšlapané cestičce v trávě přicházíme k řece. Den pomalu končí, slunce zapadá a na druhém břehu se hýbe tráva. Najednou z vysokého porostu vychází nádherný exemplář nosorožce indického (Rhinoceros unicornis). Není důvod utíkat ani lézt na stromy, protože nás odděluje asi 25–30 metrů široký vodní tok řeky Rapti. V klidu si rozkládám stativ, fotím a užívám si přítomnosti největšího asijského druhu nosorožce. Šedá kůže na jeho těle lesknoucí se v zapadajícím slunci vytváří dojem jakéhosi brnění, proto je tento druh známý také jako nosorožec pancéřový. Jeho hlavu zdobí jediný roh. Je to ohromné zvíře, které může vážit až dvě a půl tuny. 

Nosorožec patří mezi extrémně nebezpečná zvířata
Autor: foto: David Hainall Nosorožec patří mezi extrémně nebezpečná zvířata

Tygr jako královská odměna

Cestou národním parkem nás čeká několik vojenských kontrol a návštěva gaviálí farmy. Než ale vyřídíme povolení ke vstupu, uběhne spousta času. Později, než jsme plánovali přeplouváme na dlouhé dlabaném člunu na druhý břeh řeky Rapti a nastupujeme do džípu s odkrytou korbou.  

Uběhla už hodina jízdy a my začínáme být trochu rozmrzelí. Kromě několika druhů malých ptáků jsme zatím neviděli žádné větší zvíře. Najednou ale kamarád vykřikne: „Stop!“ a bouchá do kapoty džípu. Vlevo od nás je ve vzdálenosti asi 15 nebo 20 metrů schovaný ve vysoké trávě mezi stromy tygr indický (Panthera tigris tigris), známý také jako tygr bengálský. Tato vzácná a ohrožená kočkovitá šelma se kromě Nepálu vyskytuje ještě v Indii, Bhútánu, Bangladéši a Myanmaru (Barmě).

Tygr jako královská odměna
Autor: foto: David Hainall Tygr jako královská odměna

Na území našeho národního parku jich žije asi 120–150 kusů,“ šeptem sděluje Narayan a my se cítíme být královsky odměněni za předchozí čekání. Ze zdejší „velké trojky“ už nám zbývá spatřit „jen“ medvěda pyskatého (Melursus ursinus). Pozorování tygra v jeho přirozeném prostředí se člověku hned tak neomrzí, ale doba strávenená v jeho přítomnosti nezáleží na nás. Asi po 15minutách se tygr zvedl a důstojně odkráčel. Uvádí se, že samci váží v průměru kolem 210 kg a dorůstají délky až tří metrů. Samice bývají o něco menší. Jsou to velcí jedlíci, kteří dokážou po úspěšném lovu spořádat naráz i 30 kilo masa. Tygři skvěle plavou a v bezpečí před nimi nejsou ani středně velcí krokodýli. 

Od tygra, přes hulmany až k prasatům

Naplněni silným zážitkem a s pocitem splněného snu pokračujeme v jízdě. Na území národního parku žije celkem 43 druhů savců. Nad našimi hlavami poskakují z větve na větev hulmani posvátní (Semnopithecus entellus). Tento úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití žije v Indii, na Srí Lance, v Pákistánu, Bangladéši, Barmě, Nepálu, Bhútánu a v Číně. Zdejší prostředí je pro něj ideální. V blízkosti vojenských posádek a lidských stavení máme taky možnost pozorovat divoká prasata (Sus scrofa), která se naučila hledat potravu v blízkosti lidí. 

Samice axise indického
Autor: foto: David Hainall Samice axise indického

Zabijáci hadů a prevence nemocí

Kolem druhé hodiny odpoledne stojíme opět na břehu řeky Rapti a čeká nás další plavba v dlouhém dlabaném člunu. Na zádi vratkého plavidla stojí chlapík a pohání loď dlouhým bidlem. Při jeho váze kolem 50 kilo musí být tahle práce docela dřina. Na břehu se sluní krokodýli a nedaleko nich si na protějším břehu hrají děti. Z našeho zhýčkaného středoevropského pohledu je to zvláštní soužití, které si podle Narayana občas vyžádá několik obětí na životě. 

Po necelé hodině plavby vystupujeme na vysoký břeh. Teď už s úsměvem a mírnou nadsázkou opakuje Narayan své poučení o bezpečnosti a chování při střetu s divokými zvířaty. Sledujeme stezky vyšlapané zvěří a slony vozícími turisty. Máme trochu smůlu a kromě početných stád axisů indických (Axis axis) nevidíme žádné jiné zvíře. V Indii a tady na jihu Nepálu se mu často také říká čital. Čita nebo čitra totiž v hindštině znamená skrvnitý. Tento nevelký sudokopytník bývá v literatuře často označován jako nejhezčí druh jelena na světě. Dospělí samci obvykle měří v kohoutku kolem 70–80 cm. Na rozdíl od jiných druhů jelenů se aktivita axisů omezuje spíše na denní dobu. „Víte, že v oblastech severní Indie a jižního Nepálu lidé dříve věřili, že axisové zabíjí jedovaté hady?“ ptá se nás Narayan. Další lidová „moudrost“ praví, že tito jeleni umí zapudit nemoci a proto byli často chováni ve stájích společně s koňmi. 

Rozvoj života díky slonům 

Náš okružní výlet končí ve sloním útulku, který se zaměřuje na chov malých slůňat a slonic. Sloni se v Čitvanu využívají nejen jako dopravní prostředek pro turisty, ale jsou nápomocni i vojákům, kteří na jejich hřbetě objíždí území národního parku. Neruší tak zdejší zvěř a dostanou se do míst, která jsou atraktivní pro pytláky. Výcvik a využití zdejších slonů má proto obrovský význam a bez nich by se jen těžko postupně rozrůstala zdejší populace nosorožců, tygrů a medvědů. I přes všechna negativa, která s sebou přináší komerční turismus, patří národní park Čitvan k místům, které rozhodně stojí za návštěvu. 
Text a foto: David Hainall 

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama