Heyerdahl měl pravdu: Jihoameričtí indiáni dopluli do Polynésie kolem roku 1200, prozradila je DNA

Téměř shodné výrazy označující základní potraviny a především analýza DNA provedená u více než 800 žijících původních obyvatel pobřeží Jižní Ameriky a Francouzské Polynésie dokazují, že se obě kultury smísily ještě před tím, než do Ameriky dorazili Evropané.
Jihoamerické vory z balzy nebo rákosu – jako je ten na snímku – mohly zvládnout plavby dlouhé tisíce kilometrů
Jihoamerické vory z balzy nebo rákosu – jako je ten na snímku – mohly zvládnout plavby dlouhé tisíce kilometrů
profimedia.cz

Otázka, zda se mohli obyvatelé předkolumbovské Ameriky plavit tisíce kilometrů daleko Tichým oceánem a osídlit ostrovy v Polynésii, případně se zde setkat s místním obyvatelstvem, nedává spát mnoha vědcům i dobrodruhům. Mohli Indiáni překonat nekonečné prostory Pacifiku na jednoduchých vorech? Kam by dopluli a najdeme na tichomořských ostrovech někdy jejich stopy?

V praxi se tuto teorii snažil prokázat norský badatel a cestovatel Thor Heyerdahl, který v roce 1947 vyplul s pěti společníky na balzovém voru pojmenovaném Kon-Tiki z peruánského Callao. Heyerdahl se nechal unášet silným Humboldtovým proudem a po 101 dnech a téměř 7000 kilometrech dosáhl souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii, kde u ostrova Raroia vor ztroskotal.

O Heyerdahlově cestě vznikl v roce 2012 film Kon-Tiki
Autor: The Weinstein Company O Heyerdahlově cestě vznikl v roce 2012 film Kon-Tiki

Setkání kolem roku 1200

To, co Heyerdahlova dobrodružná plavba jen naznačila, teď potvrdili i vědci. Mezinárodní tým vedený Alexanderem Ioannidisem z kalifornské Stanfordovy univerzity analyzoval genetické údaje od více než 800 žijících původních obyvatel pobřeží Jižní Ameriky a Francouzské Polynésie. Odborníci pátrali po částech DNA charakteristických pro každou z obou populací a dědičně shodných segmentech, které odkazují k mnoho generací vzdálenému stejnému předkovi. 

„Na různých polynéských ostrovech jsme našli shodné dědičné segmenty amerického původu,“ shrnul pro BBC své hlavní zjištění Alexander Ioannidis. Podle něj je to důkaz, že v konkrétní minulosti došlo k setkání obou kultur. Statistická analýza pak datovala toto setkání Polynésanů a Jihoameričanů přibližně do roku 1200 našeho letopočtu. Jen pro představu – v té době vládl v Čechách král Přemysl Otakar I. a Čingischán promýšlel vojenskou expanzi Mongolů.

Dávní mořeplavci a sladké brambory

Simulace převládajících větrů a mořských proudů ukazují, že by lodě nebo vory driftující z oblasti Ekvádoru a Kolumbie s největší pravděpodobností dopluly na jižní Markézy nebo do souostroví Tuamotu – což ostatně na vlastní kůži prokázal i Heyerdahl. Oba ostrovní celky leží uprostřed oblasti s výskytem „jihoamerické DNA“, jejíž původ výzkumníci situovali do dnešní Kolumbie.

Takovýto pohled se naskytl jihoamerickým mořeplavcům po přistání v Polynésii
Autor: istockphoto.com/NAPA74 Takovýto pohled se naskytl jihoamerickým mořeplavcům po přistání v Polynésii

Dosud se přitom za nejpravděpodobnější místo kontaktu obou kultur považoval Velikonoční ostrov, který leží nejblíž k jihoamerické pevnině. Badatelé se soustředili na hledání podobností mezi tamními sochami a sochami jihoamerických kultur, kontakt s Indiány se ale prokázat nepodařilo.

Stopy vedoucí ke skutečnému místu setkání se přitom objevují i v jazykové oblasti. Výraz pro sladké brambory (batáty, povijnice batátová) pocházející z Jižní Ameriky je v Polynésii „kumala“, zatímco například v jazyce ekvádorského národa Cañari je to „cumal“.

reklama