Jaké to je používat internet v Severní Koreji? Dramatické!

Severní Korea je země plná tajemství. Kvůli diktátorskému režimu a téměř stoprocentnímu uzavření země před okolním světem si jen málokdo umí představit každodenní život místních obyvatel.
Severokorejský internet
Severokorejský internet
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Je obecně známo, že lidé v Severní Koreji jsou odříznuti od všech forem technologií, což ostře kontrastuje s jejich jižními sousedy, kteří udělali díru do světa značkou Samsung a obecně patří v oboru moderních technologií ke špičce. A i když se diktátorský režim snaží sebevíc, také se pomalu k moderním technologiím dostávají. I když jejich možnosti jsou velmi omezené.

Přístup na internet by v zemi mohly mít až dva miliony lidí, ale... „Pro průměrného obyvatele země internet neexistuje,“ říká Martyn Williams, který zemi desítky let studoval a je zároveň editorem blogu o technologiích v Severní Koreji. Místo internetu mají Severokorejci jakýsi intranet – tedy systém síťových serverů a počítačů, který je přístupný pouze zevnitř severokorejské hranice. Název tohoto intranetu je Kwangmyong, což se do angličtiny překládá jako bright, tedy jasný, zářivý, bystrý.

Web po severokorejsku

Stejně jako u většiny věcí ze Severní Koreje i to, co je známo o síti Kwangmyong, pochází od severokorejských uprchlíků, protože na intranet se nesmí připojovat ani zahraniční návštěvníci země.

Kwangmyong je bezplatná síť, ale předpokládá se, že alespoň občas na ni má přístup méně než 10 procent populace. Používání počítačů mimo hlavní města Pchjongjang je prakticky nemožné, a dokonce i u většiny obyvatel hlavního města byste počítač hledali marně.

Odhaduje se, že na Kwangmyongu je něco mezi 1 000 a 5 000 internetových stránek, na nichž se většinou objevuje státní propaganda, vzdělávací a referenční materiály a naskenované materiály z archivu. Kromě toho je zde také vyhledávač, diskuzní skupiny a dokonce i systém pro zasílání zpráv podobný e-mailu. A ve velmi omezeném počtu se zde objevují i stránky ze zahraničí. Ty jsou ale důkladně kontrolovány a v okamžiku, kdy se na nich objeví něco, co se režimu nelíbí, okamžitě zakázány.

„Jejich intranet spojuje informace z univerzit, škol a knihoven,“ vysvětluje Williams, „ale vše je centrálně řízeno a nikdo nemůže mít své vlastní webové stránky, bez ohledu na to, co dělá. Vše je velmi přísně kontrolováno.“ Vláda určuje pravidla i pro ty nejmenší detaily na Kwangmyongu, včetně základních HTML kódů použitých na každý web. Jedno takové nařízení velí, že pokaždé, když se na stránkách objeví jméno Kim Čong-ila, Kim Il Sunga, případně i Kim Čong Una, bude napsáno o 20 procent větším písmem než zbytek textu na stránce.

 

Intranet 1

Vzhledem k velké snaze kontrolovat v zemi úplně vše je zajímavé, že severokorejská vláda za posledních šest, sedm let umožňuje přístup k „normálnímu“ internetu velmi dobře prověřené skupině lidí. Jde o lidi v Pchjongjangu, kteří mají napojení na vysoké vládní úředníky nebo na armádu. Vláda ale také umožňuje přístup na internet vybraným vědcům a vysokoškolským studentům, aby se mohli učit od lidí ze Západu, což pomáhá zemi rozvíjet oblasti, jako je strojírenství, technologie, ekonomika a zemědělství.

Proč by vláda, která se snaží ovládat společnost, dávala šanci na přístup k informacím i jen nepatrnému zlomku lidí? Spoléhá na to, že strach je udrží na uzdě. "Téměř ve všech případech jsou lidé, kteří mají přístup k internetu, sledováni. Někdo sedí ve vedlejší místnosti a v podstatě v reálném čase sleduje, jaké stránky lidé navštěvují. Lidé si uvědomují, že mohou být kdykoliv chyceni a že by následoval tvrdý trest, který by postihl i rodinu,“ uvedl Williams.

 

3G síť po korejsku

Je skoro nepředstavitelné, že severokorejská vláda umožňuje lidem vlastnit mobilní telefony, důležitý nástroj pro svobodné šíření informací, který napříkad sehrál svou úlohu i během arabského jara. Přesto má Severní Korea rychle rostoucí 3G sítě s názvem Koryolink. Představena byla v roce 2008 a provozuje ji společnost spravující korejskou poštu a telekomunikace ve spolupráci s egyptskou společností Global Telecom Holding. Za šest let od svého založení rozrostl počet zákazníků z 5 tisíc na více než 2 miliony, pokrytí má někde mezi 6 a 100 městy v zemi.

Ale stejně jako uživatelé PC i zákazníci Koryolinku jsou odříznuti od skutečného Internetu. Mohou volat ostatním uživatelům v zemi a připojit se na korejský intranet, ale volání do zahraničí není možné. A samozřejmě – zákazníci Koryolinku dostávají každý den propagandistické textové zprávy o ctnostech a velikost vůdců země.

Vzhledem ke stavu průmyslu v zemi jistě není překvapením, že telefony pro zákazníky Koryolinku pochází ze zahraničí, pravděpodobně z Číny. Jedná se o levné kusy, lepší telefony jako iPhone a Samsung se do země dovážejí nelegálně, ale jejich použití je stejně omezené. Většina smartphonů pravděpodobně pracuje na operačním systému Android. A najdete tu i tablet s názvem Samjiyon, o kterém se říká, že ho vyrábí tuzemská společnost Chosun Computer.

Klidně je zase zakážou

Divíte se, že vláda vůbec dovolí používání mobilů? Tajné služby totiž těžko mohou mít tolik zákazníků, aby sledovali komunikaci 2 milionů uživatelů. Ale ony ani nemusí. Země nepotřebuje aktivně sledovat každého obyvatele, protože stávající atmosféra strachu udržuje lidi v poslušnosti. Sleduje jen pracovníky médií nebo vojáky, tedy ty, jejichž nesouhlas by mohl režimu přivodit problémy. „Mají velmi dobrý systém založený na práskačích. Nikdy nevíte, kdo vás špehuje. Klidně to může být váš nejlepší přítel, který informuje tajnou službu o všem, co řeknete,“ vysvětluje Dan Bowerman, IT konzultant a editor blogu o Severní Koreji.

Podle něj kdyby lidé začali mobily využívat k protistátní činnosti, vláda je zakáže a lidé je budou muset odevzdat. Ostatně už to jednou udělala. „Před rokem 2003 byly v Severní Koreji povoleny mobily, ale pak vláda získala dojem, že byly v roce 2004 použity k přípravě atentátu na Kim Čong-ila. Na trati, na které asi hodinu předtím jel Kim Čong-il, vybuchla bomba. Neexistoval žádný důkaz, ale panovalo podezření, že atentátníci odpálili bombu mobilem. A tak se jich zbavili,“ popsal Bowerman.

Lucie Kořistová

Reklama
Reklama