Od Kursku k Černobylu, od Fukušimy k Hirošimě. Jak probíhá nemoc a smrt z ozáření?

Radioaktivita je strašák a smrt z ozáření je krutá a bolestivá. Tady je popis, jak by probíhala.
Jaká je nemoc z ozáření?
Jaká je nemoc z ozáření?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Smrt buněk

Pro pochopení, k čemu dochází, pokud je tělo vystaveno silnému svazku radioaktivního záření, je potřeba v několika větách zopakovat základní údaje z biologie, konkrétně biologie buněk. Ty jsou totiž zasaženy a umírají. A pokud ne, právě v nich, v jejich jádře, dochází ke změnám majícím ve svém důsledku zásadní vliv na další (ne)vývoj. Pro účely tohoto článku se bavme jen o takovém typu záření, které člověka bezprostředně ohrožuje, ať už při použití jaderné zbraně, či havárii jaderného reaktoru (ponorka Kursk, elektrárna Černobyl), a nikoli o běžném záření, které se nám do těla dostane třeba při rentgenování či letu letadlem.

Nové buňky vznikají buněčným dělením, přímým a nepřímým. Méně časté, ale na pochopení jednodušší je přímé. Buňka se prostě uprostřed zaškrtí a vzniknou dvě. Podobně jako kdybyste mikrotenový pytlík naplněný vodou uprostřed převázali a obě vzniklé části od sebe oddělili.

Dělení nepřímé je mnohem složitější proces, během kterého se jaderné hmoty buňky (chromatin, tedy komplex DNA a proteinů) dočasně změní v podkovovitě zahnuté tyčinky – chromozomy. Ty se dále dělí a následně se utvoří v každé polovině buňky základ buněčného jádra a buňka se následně rozdělí na dvě – každá se svým jádrem. Dodejme jen, že chromozomů má člověk celkem 46 (výjimkou jsou pohlavní buňky, ale to pro tuto chvíli a zjednodušení radioaktivního příběhu opomeňme). 

Smrt buňky během vysoké dávky záření je prostá, buď dojde k okamžité denaturaci, tedy smrti, nebo poškození schopnosti dělení. Logicky jsou poškozeny právě ty tkáně a orgány, v nichž se buňky dělí rychle. Proto jsou postiženy plody v děloze (buňky tam v rámci růstu přibývají rychle), střevní výstelka a postižena je i krvetvorba. Buňky se nedělí, tedy staré umírají a nové nepřibývají.

Mutace a rakovina

Změna DNA uvnitř buněk nese naprosto nevypočitatelné riziko budoucího vývoje. Od zhoubného bujení po tělesné deformity. Záření totiž může změnit jen jedno „písmeno“ ve dvojšroubovici DNA, pozměnit jeden či několik genů nebo poškodit celý chromozom. Pokaždé dojde k jiné „závadě“. Aby celé tělo, všechny jeho části, správně fungovaly, musí být od DNA správně nastaveny. Jakákoli odchylka od normálu je velmi nebezpečná. Změna jediného genu může zapříčinit kolaps celého organismu. Navíc rakovina postihuje právě místa, kde dochází k rychlému dělení buněk – a jsme opět u rakoviny krve a střev.

Nemoc z ozáření: shrnutí

Jaké dopady na lidský organismus tedy může mít vystavení dávce záření? Z výše napsaného vyplývá: rakovina, genetické změny, mutace. Abychom nevynechali akutní nemoc z ozáření (akutní postradiační syndrom), je potřeba se zastavit u jednotky zvané Gray (Gy). Jeden Gray odpovídá energii záření jednoho joulu absorbované jedním kilogramem látky. Akutní nemoc z ozáření se může vyvinout poté, co byl objekt jednorázově vystaven ozáření celého těla nebo jeho větší části dávkou asi od 1 Gy výše. 

Po ozáření se postiženému začne hroutit krevní obraz, dostavuje se zvracení a celková nevolnost. Krev vytékající z dásní na náladě nikomu nepřidá a krevní výrony pod kůží vypadají strašidelně. Odcházejí bílé krvinky a krev přestává plnit jednu ze svých funkcí. Pokud byla dávka ozáření mezi 6–10 Gy, nastává smrt kolem 20.–30. dne po expozici. Mezitím si ale postižený užil krvavých průjmů, celkové slabosti a zhroucení imunitního systému.

Po dávkách v úrovni několika desítek Gy proběhne akutní nemoc z ozáření pod obrazem nervové formy. Bezprostředně po ozáření se dostaví psychická dezorientace a zmatenost, porucha koordinace pohybů, křeče a konečně hluboké bezvědomí. Smrt nastane do několika hodin nebo dnů,“ píše na svých stránkách Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
Jakkoliv to zní nelidsky, tak při havárii elektrárny, kdy nebudou zasaženy státní instituce, lze účinně organizovat pomoc (samozřejmě pouze v případě, že  státní orgány nebudou záležitost tajit, tutlat a bagatelizovat, jako se to stalo v případě havárie v Černobylu). V případě masivního nasazení jaderných zbraní ve válečném konfliktu si nikdo zvládání situace neumí představit, byť teoretické plány pro takovou příležitost existují. Ovšem naštěstí jen v teoretické rovině. 

Text: Topi Pigula

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama