Který Čech se zasloužil o přistání na Měsíci? Příběh, který neznáte

Českou stopu na Měsíci by nikdo nehledal. Ale je tam. Byť ne otištěná v měsíčním prachu.
Zatmění Měsíce
Zatmění Měsíce
Zdeněk Bardon
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

 „Když v roce 1961 Kennedy vyhlásil měsíční program, tak nebylo nic. Nebyly rakety, nebyly přistávací moduly, nebyly skafandry, nebylo zkrátka vůbec nic. Ale hlavně nebyla jedna zásadní věc. Nebyly mapy Měsíce,“ říká Zdeněk Bardon, vynikající český astrofotograf a ambasador Evropské Jižní Observatoře (ESO – European Organisation for Astronomical Research in the Southern Hemisphere).

ESO je společná astronomická organizace evropských států, která provozuje několik pozemních astronomických observatoří umístěných v krystalicky čistém ovzduší vysokých nadmořských výšek Chile. Členy Evropské jižní observatoře je většina vyspělých evropských zemí a od roku 2007 je mezi ně zařazena i Česká republika. 

Měsíc zachycený astrofotografem Zdeňkem Bardonem
Autor: Zdeněk Bardon Měsíc zachycený astrofotografem Zdeňkem Bardonem

Kdo byl Zdeněk Kopal

„Ve Velké Británii učil na univerzitě v Manchesteru profesor Zdeněk Kopal, což je jeden z největších, ne-li vůbec největší český astronom 20. století,“ představuje Zdeněk Bardon muže, jež se zásadním způsobem podílel na úspěšné měsíční misi. Budoucí astronom Zdeněk Kopal spatřil světlo světa 4. dubna 1914 v Litomyšli, a už od dětství měl v rodině silně intelektuální zázemí.

Tatínek Josef Kopal se stal profesorem Univerzity Karlovy, členem Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění, a dědeček, který jej přivedl k zájmu o přírodní vědy, učil na měšťance v Jičíně. Jakmile se rodina přestěhovala do Prahy, využil příležitosti a sotva patnáctiletý se stal členem České astronomické společnosti. Skutečnost, že už jako gymnaziální student gymnázia publikoval odborné články v zahraničních časopisech ukazuje na to, že to se zájmem o astronomii myslel opravdu vážně. Když se v předvečer 2. světové války vydal i s manželkou na stipendijní pobyt na Harvardovu observatoř v americkém Cambridge, dostihla oba zpráva o Mnichovské dohodě. Bylo jasné, že Hitler dostane, co chce a v Československu přestává být bezpečno. 

Rozhodnutí, které přijali, bylo těžké, ale jak se ukázalo později, pro astronomii a vědu obecně, velmi důležité. Válku prožil Z. Kopal v USA při práci na vědeckých projektech, četně těch vojenských, a po válce dostal nabídku vést katedru astronomie v Praze. Jenže přišel rok 1948 a s ním komunistický převrat známý jako Vítězný únor. Náhle v jeho rodné zemi nebylo opět pro vzdělané lidi se zkušeností v zámoří bezpečno. Zdeněk Kopal následně získal coby astronom vskutku celosvětový věhlas. 

Planetka Kopal

Planetka objevená roku 1978 na observatoři Siding Springs v Austrálii získala označení 1979 MS8. Následně získala jméno českého astronomického velikána. V oficiální zdůvodnění pojmenování planetky se píše: „Pojmenována na počest astronoma Zdeňka Kopala (1914–1993), jež se narodil v Čechách a působil jako vedoucí katedry astronomie Victoria University v Manchesteru v letech 1951–1981. Kopal byl světovou autoritou ve výzkumu zákrytových proměnných hvězd, Měsíce a terestrických planet a hrál vůdčí roli při výzkumech Měsíce a v programu podporovaném organizací NASA. Jméno navrhla E. Helinová a návrh podpořil E. M. Shoemaker.“ Planetka Kopal (2628) obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem  s oběžnou dobou 4,954 roku.

Měsíční prach na hrobu Julese Verna

V čem je profesor Kopal pro přistání na Měsíci tak zásadní osobností? Ve hře jsou právě mapy Měsíce, které vytvořil pro NASA a které následně snímky ze sond dále zpřesňovaly. Bylo nutno najít místo, kde se dá bezpečně přistát – projekt Apollo byla premiéra, kde svou roli hrály tisíce možných, potencionálně smrtelných opomenutí. „Když skončil projekt Apollo, NASA vybrala 100 lidí, kteří se nejvíce zasloužili o přistání na Měsíci. A pan profesor Kopal byl mezi nimi. Každý z oceněných dostal ampuli z měsíčním prachem. Profesor Kopal tu svou vzal, zajel do francouzského Amiens a vysypal ho na hrob Julese Verna,“ líčí Zdeněk Baron.
„Český“ měsíční prach tak skončil na místě posledního odpočinku jednoho z největších vizionářů své doby. Román Okolo měsíce je dokonce první Vernovou knihou, která v roce 1870 vyšla v češtině. Jeden z výtisků prvního vydání románu Ze Země na Měsíc vynesl v roce 2008 na oběžnou dráhu okolo Země modul nesoucí spisovatelovo jméno zásobující Mezinárodní kosmickou stanici. A tak končí jeden z příběhů, který si stojí za to připomenou v době 50. výročí přistání na Měsíci.  
 Text: Topi Pigula
 

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama