Tajemství spánku – rorýsi spí za letu, žirafy ve stoje a rejsci jen s plným břichem

Většina živočichů spí ve stoje, za letu, často jen několik vteřin v kuse. Jiní stráví devadesát procent svého života ve stavu bezvědomí. Spánek má přitom nejrůznější funkce, přičemž se zdá, že odpočinek je ten nejméně podstatný. Slouží ke kontrole metabolismu, obraně nebo učení.

Spí ptáci za letu?

Mnoho vědců je přesvědčeno, že je to nemožné. Nicméně podle nejnovějších studií se ukazuje, že ptáci, stejně jako žraloci, využívají ke kontrole pohybu spíše míchu, než mozek. Proto by mohlo být mávání křídly bezděčný podmíněný pohyb, stejně jako třeba dýchání. Ale jak by potom dokázali udržet správný směr? Jak to, že se jeřábi neztratí, když letí a napůl spí? Také neustále volají, i když spí. Znamená to tedy, že spolu mohou komunikovat i ve spánku?

Zvlášť křiklavým příkladem je rorýs obecný. Má příliš krátké nohy a slabé svaly, aby dokázal vzlétnout ze země nebo ze stromu a nezavadit křídlem o větev nebo o zem. Chce-li letět, musí se doslova zřítit z dostatečné výšky. Proto si svá hnízda budují ve vysoko umístěných dutinách.

Když mláďata dostatečně vyrostou, vrhnou se z hnízda přímo do hlubiny a po celých jednadvacet měsíců nikde nepřistanou, dokud nezačnou hledat svoji vlastní dutinu, kde by zahnízdili. Než dospějí, což je téměř za dva roky, nalétají rorýsi stovky tisíc kilometrů, rovnajících se deseti obletům světa. Bez jediné zastávky k odpočinku.

Loví hmyz v letu, upravují se v letu, páří se v letu – a na svých křídlech tedy i spí. Za pomoci teplých vzdušných proudů vystoupají do výšky více jak dvou kilometrů, kde si mohou být jistí, že na ně žádný predátor nezaútočí, a že do ničeho nenarazí. V této bezpečné výšce střídavě čtyři vteřiny mávají křídly a tři vteřiny plachtí, opisujíc široké kruhy ve vzduchu.

Jak to, že žirafy při spánku neupadnou?

Potřebu spánku nebo odpočinku ovlivňují různé faktory. Mnohem lépe se tak činí ve skupinkách, ve kterých některý jedinec drží hlídku. Pokud se totiž nebojíte, můžete opravdu odpočívat. Některá zvířata si vyvinula tak efektivní obranné mechanismy, že vlastně ani žádné nepřátele nemají a proto mohou uléhat ke spánku naprosto bez obav.

Třeba hrochům žádné nebezpečí nehrozí, proto nemusí být ostražití a mohou si dovolit hluboký spánek. Jejich problém je jinde – během spánku ohrožuje jejich váha vnitřní orgány a oběh krve. Proto musí často měnit polohu, což jejich odpočinek narušuje.

Naproti tomu žirafy musí být opatrnější. Aby se nestaly kořistí lvů, spí ve skupině a hlavně ve stoje. Jejich nohy jsou vybaveny jakousi bezpečností pojistkou, díky které se jim ve spánku nepodlomí kolena. Ale asi nejzajímavější na jejich způsobu odpočinku je to, že mozek žirafy nespí nikdy celý. Nejprve odpočívá pravá strana mozku, a pak levá. Střídají se přibližně po dvou až šesti minutách.

Když bude dlouho spát, zemře

Jaké mohou být kromě odpočinku další funkce spánku? Vědci se poněkud překvapivě domnívají, že obrana. Nehybný tvor, pokud se ukryje nebo dobře zamaskuje, přitahuje méně pozornosti predátorů. Další funkcí je kontrola metabolismu. Například bělozubka tmavá, která patří mezi rejsky. Ti spotřebovávají spoustu energie, protože jsou neustále v pohybu. Cokoli dělají, dělají velmi rychle. Jsou to nejmenší savci na světě a někteří jedinci váží jen o málo víc než žížala.

Stejně rychlý je i jejich metabolismus, takže neustále pátrají po něčem, čím by si naplnili ústa. Nemohou si dovolit usnout na více než tři, čtyři hodinky, protože by zemřeli hladem.

(mih)