Američané udělali z tanku tříkolku, která měla likvidovat miny

Miny jsou jednou z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších zbraní, jaké lidstvo vynalezlo. Už od počátku jejich existence se také horečně vymýšlely nástroje, jak je nacházet a ničit. O tom, že to není jednoduchá záležitost, svědčí fakt, že vzniklo mnoho různých protiminových zařízení i metod jejich likvidace, často velmi bizarních.

Odminovací trojkolka

Protipěchotní a protitankové miny došly masového rozšíření především za druhé světové války. Zkoušely se nejrůznější způsoby, jak vytvářet průchody v minových polích a experimentovalo se s mnoha někdy až neuvěřitelnými výtvory na likvidaci min. Jedním z testovaných nástrojů byl i slavný americký tank M4 Sherman, přesněji řečeno různé jeho specializované modifikace. Bylo to logické, šlo o nejrozšířenější americký tank války, a byl tak snadno po ruce. Nejvíce se osvědčila a také rozšířila verze nazývaná Crab. Shermany v této podobě dostaly na příď cepové rotační odminovací zařízení, které se v principu používá dodnes. Ovšem existovaly i další podoby odminovacích shermanů, nejbizarnější nesla jméno Tricycle (tříkolka).

Oficiální označení znělo T10 Sherman a jako základ posloužil standardní model M4A2. Hodně neobvyklý stroj měla na svědomí National Defense Research Committee (NDRC). Byla to vládní komise, jež od roku 1940 měla na starosti koordinaci a vedení vývoje nejrůznějších zbraňových systémů a technologií určených pro americké ozbrojené síly, a to od jaderných bomb přes radary až po například právě odminovací vozidla.

Monstrózní elektromobil se nekonal

Jak již bylo řečeno, specialistům z NDRC posloužil jako základ pro stavbu tricyclu běžný tank M4A2 Sherman. Prošel však zásadní proměnou. Přišel o pásy a soustavu pojezdových kol, to vše nahradila dvě kola o průměru 2,5 m vpředu a poněkud menší válec na zádi (tvořený vlastně dvěma koly těsně vedle sebe), od toho tedy pojmenování Tricycle – tříkolka.

Původně se uvažovalo, že do obou předních kol bude zabudovaný malý elektromotor, původní tanková pohonná jednotka v trupu by tak nebyla potřeba. Od toho se ale později upustilo. Kola byla tvořena oddělenými obručemi, které měly při průjezdu minovým polem přivézt miny k výbuchu a tím by se vytvořil průjezdní koridor pro tanky a vozidla. Firma Fisher, která prototyp stavěla, navíc zesílila spodní část trupu tanku, aby výbuchům odolal a posádka uvnitř byla dostatečně chráněna.

Nakonec tedy celé tohle monstrum poháněl motor uložený v trupu, jehož dno se vypínalo skoro 1,5 m nad zemí. Šířka pásu v minovém poli, kterou dokázala tříkolka vyčistit, činila bezmála 4 metry, s nadsázkou se dá říci, že za ní zůstávala dálnice skrz minové pole. Nicméně instalace bizarního podvozku i zesílení spodních částí tanku si vyžádaly svou daň. T10 vážil 53 tun, pro srovnání standardní M4 Sherman si vystačil s 30 tunami. Motor tak měl s tříkolkou co dělat, maximální rychlost na silnici činila sotva 10 km/h. Při odminování se T10 měl pohybovat maximálně rychlostí 3 km/h.

Nápad dobrý... ale realizace pokulhávala

V polovině roku 1944 se prototyp ocitl v testovacím středisku americké armády v marylandském Aberdeenu, kde jej vojáci podrobili náročným testům. Ukázalo se, že koncept jako takový funguje, T10 opravdu vytvářel v minových polích dostatečné průchody. Jenže jeho obrovská hmotnost (blížící se vlastně dnešním hlavním bojovým tankům), byla velkým handicapem. Nejenže byl tricycle velmi pomalý jak při přesunech, tak při odminování. Kvůli velké váze se v těžkém a měkkém terénu bořil a kola prokluzovala, takže nebyl schopen pohybu. Proto bylo od dalšího vývoje upuštěno a T10 se tak stal jen zapomenutou hříčkou v dějinách světového vojenství. Některé prameny dokonce uvádějí, že se prototyp zkoušel i jako dálkově řízený stroj, což není nemožné. Na konci války už existovaly technologie, které to umožňovaly.

Text: DP