V oceánech rychle přibývá dvouhlavých žraloků. A vědci tápou, proč

Mořští biologové narážejí ve světových oceánech na čím dál větší množství žraloků se dvěma hlavami; nejčastěji jde o žraloky bílé, tedy ty slavné lidožravé obry slavné třeba z filmové série Čelisti.
Žralok bílý
Žralok bílý
César
Reklama

O tom, že existují dvouhlavá zvířata (i lidé) asi nikdo nepochybuje, příkladů je mnoho. Současně se však jedná o naprostou genetickou výjimku, která se v přírodě vyskytuje jen zcela výjimečně – logicky, takové zvíře nemá příliš šancí přežít konkurenční boj. 

Celé to zní jako zápletka laciného hororu od filmového studia Asylum, které rok co rok přichází s dalším filmem o megažralokovi, zmutované chobotnici nebo něčem ještě podivnějším. Jenže, i když to může znít absurdně, tohle je naprostá realita.

Dvouhlavé mládě v přímém přenosu

Poprvé narazili vědci na tento fenomén roku 2008, když v těle samice žraloka býčího našli embryo se dvěma hlavami. Od té doby se takových případů objevilo mnohem víc. Roku 2016 měli obrovské štěstí španělští vědci, jimž se narodilo dvouhlavé embryo přímo v laboratoři – mohli tak sledovat, jak se vyvíjí a také analyzovat, proč se vlastně mohlo objevit na světě.

Příčinou vzniku druhé hlavy byla genetická mutace, porucha na některém páru chromozomů, které ručí za správný vývoj těla zvířete. Vědci si však ani po pečlivém průzkumu nejsou jistí, co mutaci způsobilo. Jsou si však jistí, že musela být „přirozená“; v laboratoři se embryo nedostalo do kontaktu s žádnou chemikálií, radioaktivitou ani jinou substancí, které by mohla mutaci způsobit. Potvrdila to i pitva embrya – v jeho těle nebyly nalezeny žádné látky, které by naznačovaly, že příčina mutace pochází zvnějšku. Hypotéza, která jediná zbyla po vyloučení těch nepravděpodobných, říká, že muselo jít o důsledek vnitřních změn, možná způsobených častějších křížením příbuzných zvířat.

Může za to příbuzenská plemenitba

Ke stejnému výsledku dospěl mořský biolog Nicolas Ehemann, který zkoumal jiná dvě žraločí embrya se dvěma hlavami, tentokrát nalezená ve zvířatech žijících na volném moři. Ve své práci, již tomuto tématu věnoval, tvrdí, že problém se jmenuje nadměrný rybolov. Žraloci jsou totiž v současné době lovení natolik, že jim zbývá jen málo potenciálních partnerů, s nimiž by se mohli pářit. Statisticky tedy výrazně přibývá situací, kdy na svět přiházejí potomci dvou blízkých příbuzných. A jak ví každý už základní školy, tohle nemá příroda ráda – křížením příbuzných se DNA stává nestabilnější, přibývá v ní chyb a poruch. A tak vznikají žraloci postižení, například se dvěma hlavami. Proč se tato porucha genů projevuje právě tak bizarním způsobem, zatím není známo, bude potřeba provést hlubší genetické rozbory.

Je ale jasné, že žraloci, respektive některé jejich druhy, se ocitli v nezáviděníhodné situaci, kdy se jejich populace zmenšují a tím se snižuje i genetická rozmanitost. Přesně to stejné podle posledních analýz postihlo poslední mamuty na Zemi. Z jejich nalezených pozůstatků vyplývá, že šlo o genetické trosky – tvory se zcela zničeným imunitním systémem, s narušenou stavbou těla, ale také zvířata, která již ztratila instinkty potřebné například pro rozmnožování.

Je možné, že stejný osud čeká i dnešní žraloky? Zatím je na to ještě čas, ale možná před sebou máme právě nyní ukázku trendu, který ještě můžeme zastavit.

Text: MK

Žralok bílý

V souboji predátorů si žraloci a lachtani nezůstávají nic dlužni. Dívejte se dnes na Primu ZOOM

Reklama
Reklama