Temné kouty internetu. Kam se raději nepouštět?

Kam až se odvážíte?
Kam až se odvážíte?
pixabay.com

Možná znáte v psychologii často využívaný model ledovce pro zobrazení vědomí – nad mořskou hladinou (tedy povrchem) se nachází pouze malá část, kterou známe jako vědomí. Tedy vše, co si dokážeme „uvědomit“. Pod vodou je takzvané předvědomí, které ještě trochu můžeme vidět a v němž jsou zasuté vzpomínky a pocity, jež si dokážeme vybavit. Naprostou většinu struktury však tvoří nevědomí, jehož rozsah ani nedokážeme postihnout a k němuž se proniká velmi těžko. Tak přesně tutéž stavbu má i internet.

Možná si myslíte, že na Googlu je všechno. Vždyť je díky němu možné najít miliardy stránek! O to překvapivěji pak vyzní informace, že tohle všechno jsou pouhá zhruba 4 procenta dat, jež se na internetu reálně nacházejí. Stejně jako v naší psychice, i v internetu je většina obsahu pod povrchem.

Těsně pod hladinou

Téhle na první pohled neviditelné složce internetu se říká hluboký internet nebo také deep web. Tyto stránky jsou běžně přístupné z adres začínajících známým triem písmem „www“, nedostanete se k nim ovšem pomocí vyhledávačů. Deep web je totiž charakterizován tím, že jeho stránky vyhledávače nechtějí nebo nedokážou indexovat, a tak zahrnout do svých výsledků. Běžný postup je přitom takový, že roboti vyhledávacích enginů (např. Google, Seznam, Bing…) projíždějí www stránky, sledují jejich obsah a snaží se ho indexovat. Některé weby jim to však neumožní, například kvůli zaheslovanému obsahu či množství dat, které roboti přečíst nezvládnou.

Nemusí se však jednat o nic škodlivého, jsou to třeba různé domácí či lokální sítě či části stránek, kam se dostanete až po přihlášení ke svému účtu. Nemožnost přejít na určitou stránku však stačí k tomu, aby tato byla zařazena do deep webu. Podle odhadů se jedná až o 96 % internetu! A součástí deep webu je i řada stránek, které sahají ještě do větší hloubky…

Ponořme se hlouběji

Pokud se chcete vydat ještě dál, dostanete se do zóny nejhlubšího internetu, známé jako dark web (samotný obsah) či darknet (síť, na níž obsah naleznete). Zde už se jedná o skutečně nebezpečné místo, probíhají tu obchody se zbraněmi, drogami, lidmi, zakázanou pornografií a vůbec čímkoli ilegálním, co si dokážete představit. Samotná existence dark webu však nelegální není, a tak si ho může vyzkoušet jakýkoli uživatel, který je technicky zdatnější. Běžné prohlížeče zde totiž nefungují.

Pokud se chcete pohybovat v kalných vodách internetu, je dobré k tomu využít software s názvem Tor. Ten přeposílá komunikaci přes více různých serverů, z nichž každý obsahuje jen informace o předešlém článku. Díky němu je mnohem obtížnější sledovat pohyb uživatele a zjistit údaje, jež jsou jinak velmi snadno dostupné (například IP adresa). Tor tak umožňuje relativně anonymní pohyb po webu. A aby té bezpečnosti nebylo málo, adresy na dark webu se neustále mění, zůstává pouze koncovka „.onion“, ovšem shluk písmen a číslic před ní je každou chvíli jiný.

Díky vysoké ochraně soukromí je vhodný třeba k důvěrnému obchodování, ovšem jeho skutečné účely často tak dobrácké nejsou. Vyskytuje se zde spousta stránek, které zdánlivě kopírují obsah některých jiných, prověřených, avšak pouze za tím účelem, aby z vás vymámily citlivé údaje. Naprostá anonymita tak sice prospívá svobodě, jenže zároveň skýtá velkou dávku nebezpečí. O tom svědčí i případ Silk Road (odkazující na slavnou Hedvábnou stezku), svého času největšího online černého trhu, jehož domovem byl právě dark web. Bylo zde možné nakoupit v podstatě cokoli, na což si po dvou letech fungování posvítila i FBI a stránku zavřela. Její tvůrce, Ross Ulbricht, byl předloni odsouzen na doživotí bez možnosti odvolání, a dokonce byl o něm natočen dokument s názvem Deep Web.

Text: MS

Kdo vládne internetu a kdo zajišťuje jeho bezpečnost?

Kdo drží "klíče k internetu"? Sedm lidí, kteří jsou mocnější než prezidenti i králové. Jeden je Čech

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama