Stoletý vynález ožívá - tankery bude pohánět vítr

Na řadu přijdou ekologické „rotující plachty“, které ulehčí přírodě a dopravcům ušetří nemalé finanční výdaje.
Loď Buckau s větrnými rotory
Loď Buckau s větrnými rotory
Library of Congress USA

Obří lodní doprava je stále populárnější. V současné době se po moři přepravuje většina světového zboží, což ale výrazně přispívá ke znečišťování ovzduší a navýšení emisí uhlíku. Této nelichotivé situaci hodlají v blízké budoucnosti učinit přítrž firmy Maersk a Shell, jakožto jedny z největších přepravních společností na světě. A mají proč. Mezinárodní přeprava se s ohledem na vysokou produkci znečištění dostává pod stále větší tlak veřejnosti a světových institucí, které tyto znečišťovatele nutí do boje k jejímu snížení. Požadovaného cíle se tak některé lodní společnosti snaží docílit různými způsoby, mezi nimiž nechybí použití výkonných baterií a šetrnějších biopaliv, přičemž v některých případech bylo sáhnuto na poněkud méně tradiční formu v podání obřích solárních draků.

Starý vynález v novém kabátě

Nyní přijdou na řadu otáčivé větrné rotory, které byly vynalezeny již v minulém století německým inženýrem Antonem Flettnerem (1885 – 1961). Nezůstalo přitom jenom u plánů, ale některé lodě s těmito rotory skutečně nekonečné vody Atlantiku brázdily. Jejich provoz byl ovšem s ohledem na velkou spotřebu paliva ve srovnání s běžným řešením neefektivní. Stejně jako nové verze otáčivých rotorů, tak i staré modely byly opatřeny motory. Moderní pohon je však znatelně úspornější. Netřeba snad ani připomínat, že dříve neexistovaly materiály, jaké známe dnes. Flettner tedy nemohl se svým vynálezem ekonomicky konkurovat a svoji pozornost obrátil na jiné projekty.

V současné době je ale situace zcela jiná a konstruktéři hodlají vůbec poprvé nainstalovat 30 metrů vysoké a 5 metrů široké věže na 240 metrů dlouhý tanker společnosti Maersk. Finský výrobce si od této staré novinky slibuje, že v příznivých větrných podmínkách bude moci každý rotor produkovat ekvivalent 3MW energie. Aby byla jejich efektivita co největší, jsou tyto „plachty“ vyrobeny z lehkých uhlíkových kompozitních materiálů, kterými dokáže vítr účinně proudit tak, aby vznikl tlakový rozdíl vytvářející požadovaný vztlak (tzv. Magnusův jev). Dokonce se počítá i se změnou větru, na níž budou rotory pružně reagovat změnou své rotace. Podobného řešení se již v minulosti dočkala některá menší plavidla, ovšem paluby obřích tankerů tyto rotory poznají skutečně poprvé. Generální ředitel Tuomas Riski, jehož společnost Norsepower má výrobu větrných rotorů na starosti, očekává 7 – 10procentní úsporu paliva, což v praxi odpovídá zhruba 1 000 tunám paliva ročně. Konečná instalace větrných rotorů proběhne během příštího roku, přičemž prvních výsledků se dočkáme v roce 2019, kdy dojde k vyhodnocení. „Je to jedna z mála technologií pro úsporu paliva, která by mohla nabídnout dvouciferné procentní zlepšení,“ řekl Andrew Scott z britského Energy Technologies Institute, který celý projekt pomáhá financovat.

Méně síry, méně znečištění

Důležité také je, že se k podobným řešením brzy přidají i jiní námořní dopravci, kteří tak budou muset chtě nechtě reagovat na zasedání Mezinárodní námořní organizace (IMO) v Londýně. Na velkém shromáždění bylo totiž mimo jiné dohodnuto, že je třeba konečně přijmout opatření ke snížení emisí skleníkových plynů. Největší podíl na míře znečištění nelichotivě zastává síra, jejíž množství musí být v palivech lodí do roku 2020 omezeno na maximální poměr 0,5 procenta. To se dopravcům samozřejmě nelíbí, neboť paliva s nižším obsahem síry jsou mnohem dražší než současné topné oleje.

Uvidíme, jak si plánované regule povedou, neboť se aktuální hladina síry v námořních palivech v průměru odhaduje na 3,5 procent. Zatímco mnozí odborníci tato omezení nadšeně vítají, jiní zůstávají při zemi, neboť není stále jasné, jakým způsobem bude míra síry v námořních palivech vlastně hlídána a kontrolována. Přitom berme v potaz nejen objem palivových nádrží, ale také počet plavidel. Řešení je nicméně nutné, neboť právě lodní doprava patří mezi rychle rostoucí zdroj emisí skleníkových plynů, který bude podle některých odhadů do roku 2050 představovat zhruba 17procentní podíl na celosvětových emisích. Minimálně k zamyšlení pak stojí skutečnost, že bývá toto odvětví vynecháváno z mezinárodních dohod o změnách klimatu včetně Pařížské dohody OSN.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama