Proč zvířata žerou plast? Voní jim jako jídlo

Jak se světové oceány plní stále větším množstvím plastů, přibývá zvířat, která plasty konzumují. Počet pohlcených plastových předmětů je tak vysoký, že to nemůže být jen náhodnou konzumací – některým zvířatům plast zjevně chutná. Otázka, na kterou vědci hledají odpověď, zní: Proč?
Plasty zabíjí. Ale voní jako jídlo
Plasty zabíjí. Ale voní jako jídlo
Topi Pigula

Předpoklad zní, že řada mořských tvorů pokládá plast za něco jedlého – týká se to všech možných mořských organismů od zooplanktonu až po ty největší kytovce.

Kril - základ potravního řetězce

Nová vědecká studie popsala příčinu tohoto problému. Jádro pudla je u krilu. Tyto drobní korýši jsou primárním zdrojem potravy pro mnoho mořských ptáků. Kril se zase živí mořskými řasami. A když se tyto řasy rozkládají, uvolňuje se přitom z nich sírou páchnoucí substance jménem dimethyl sulfid neboli DMS. Mořští ptáci pochopili, že po krilu je ideální pátrat právě v oblastech, které páchnou po této látce.

Tento bezbarvý plyn odporného zápachu známe dobře i my lidé; setkáváme se s ním například v kravínech nebo vepřínech, ale třeba také v kafileriích, kompostárnách nebo v čistírnách odpadních vod. Jde zkrátka o typický zápach smrti a rozkladu.

Plovoucí plast je pro mořské řasy dokonalou základnou, na níž jsou schopné žít. Když se pak řasy rozkládají a vypouštějí DMS, zachycuje se tento zápach také na plastu. Ptáci, kteří se řídí podle zápachu DMS, tak míří do pasti – místo krilu požírají umělou hmotu. Z nich se pak plasty šíří do zbytku potravního řetězce.

Pach jídla

Zápach DMS je pro ně jako pozvání k večeři,“ vysvětluje Matthew Savoca z University of California, který tento fenomén zkoumal. Když ho zvířata zaznamenají, nedokáží se tomuto chemickému našeptávači ubránit – spolknou vše, co alespoň trošku tímto zápachem „voní“. Žerou to potom tak dlouho, dokud nemají zcela plné žaludky, což v případě plastu znamená, dokud nezemřou. Z jejich rozkládajících se těl se pak umělá hmota dostává dále do oběhu – mrchožrouti, kteří by se normálně volně plovoucímu plastu vyhnuli, ho sežerou společně s mrtvým tělem.

Plastů ve světových oceánech rychle přibývá – od 60. let 20. století se jeho množství přibližně každých 10 let zdvojnásobí. Roku 2014 ho tam bylo již čtvrt miliardy metrických tun, nejčastěji v podobě drobných částeček velkých asi jako zrnko rýže. Biologové zatím popsali asi 200 druhů zvířat, která plast konzumují – patří mezi ně želvy, kytovci, ptáci, několik druhů mořských ryb i savců. Umělou hmotu požírají prakticky všechny druhy mořských ptáků...

Až doposud se vědci domnívali, že za to může jeho vzhled – věřili, že zvířata zaměňují plast za potravu z vizuálních příčin, například proto, že igelitové sáčky považují za medúzy.

Text: MK

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama