Proč všechny moderní olympiády vycházejí z té Hitlerovy?

Hitlerova olympiáda

Je to letos osmdesát let, co v Berlíně proběhly monstrózní olympijské hry, které ukázaly zbabělost či snad jen politickou slepotu Mezinárodního olympijského výboru. Pořádání her ve zcela militarizovaném Německu mělo posvětit Hitlerův režim a staly se vůdcovou nejpovedenější reklamní akcí. Jedinou černou tečkou byl extrémně úspěšný atlet, černoch Jessy Owens.

O pořádání her rozhodl Mezinárodní olympijský výbor roku 1931, kdy začínal Hitlerův nástup k moci (NSDAP měla toho roku pouhých 800 000 členů). O dva roky později se muž s knírkem stal říšským kancléřem a v roce 1935 vešly v platnost Norimberské zákony, které Židům zakazovaly sňatek s Árijci, znemožňovali návštěvy divel a kin, znemožňovaly vykonávat intelektuální zaměstnání (lékaři, učitelé, vědci, …). Židé nesměli vlastnit majetek, mohli nakupovat jen ve vyhrazeném čase a týkalo se jich mnoho dalších omezení, včetně zákazu koupání ve veřejných bazénech a být členy sportovních spolků. Zejména poslední bod mnoha talentovaným sportovcům znemožňoval tréning a kvalifikaci na olympiádu.

Hitlerova olympiáda 1 Foto: Foto: United States Holocaust Muzeum

 

Díky tomu, že se mnohé z jevů ukazujících na diktátorský a militaristický systém se dostaly na světovou veřejnost, začaly zaznívat hlasy o bojkotu her, nicméně Hitler a jeho ministr propagandy Goebbels dělali co mohli, aby se hry změnily v ukázku nadřazenosti bílé rasy. Nebylo tomu tak vždy – rok před svým nástupem do kancléřské funkce vůdce tvrdil, že „olympiáda je vynálezem Židů a zednářů“ a v době konání her se smál Američanům, že za sebe nechají sportovat lidé nižší rasy. Paměti Alberta Speera, architekta nacistického režimu tuto tezi potvrzují: „Hitler byl velmi podrážděný sérii triumfů skvělého barevného amerického běžce Jesseho Owence. Lidíé, jejichž předkové přišli z džungle, jsou primitivní, řekl Hitler s pokrčením ramen, jejich těla byla silnější, než u civilizovaných bělochů. Představují nefér konkurenci, a proto musejí být vyřazeni z budoucích her,“ píše Speer ve svých pamětech. „Na německé půdě není místo pro židovské vedení ve sportu ani pro pacifisty a ony zrádce národa, Panevropany či jiné lidi nakažené Židy,“ píše se v brožurce Sportovní duch ve Třetí říši.

Nacisté zavedli dodnes používaný prvek olympijské pochodně. Poprvé se běželo z Atén do Berlína v roce 1936. Trasa vedla vesměs „hnědou“, nacistickému režimu nakloněnou Evropou. Olympijský pozdrav byl natolik podobný „hajlování“, že byl roku 1946 zrušen. Německo extrémně stálo o požehnání od zakladatele moderních olympijských her Pierre de Coubertina, které by podpořilo legálnost tmního režimu. Baron Coubertin se v té době potýkal s finančními problémy, proto hitlerovský režim sáhl ke kroku jenž se vyloženě nabízel “Jako výraz hluboké úcty k vašemi celoživotnímu dílu a ke zmírnění vašich starostí vzikla iniciativa dát vám určité peníze, se kterými byste mohl disponovat zcela podle svého uvážení, zejména pokud jde o vaši rodinu. Mluvil jsem s několika lidmi, kteří si přejí s ohledem na moderní olympiádu v Berlíněn vyjádřit svou úctu a obdiv. K mé velké radosti jsem se právě dozvěděl od našeho velikého vůdce a kancléře, který jak víte, nadšeně brání olympijský ideál a který nekonečně lituje, že nemůžete přijet a pomoci s hrami, že mi dal k dispozici umu 10 000 RM (říšským marek) čili 12 300 švýcarských franků s prosbou, abych vám ji poslal. Je zbytečné vás ujišťovat, že tato věc nikdy nebude zmíněn na veřejnosti.” Zchudlý baron úplatek přijal a ačkoli se her osobně nezůčastnil, poslal své blahopřání.

Hitlerova olympiáda 2 Foto: United States Holocaust Muzeum

 

I v průběhu samotných her se ukázala německá touha po vítězství a naopak strach z úspěchů židovských sportovců. Ve finále cyklistického sprintu německý závodník Toni Merkens viditelně fauloval nizozemského reprezentanta, proti čemuž nizozemská delegace důrazně protestovala. Marně. Němec Merkens byl místo diskvalifikace potrestán pokutou 100 říšských marek a obdržel zlatou medaili. Okamžitě po skončení olympiády se stal německým profesionálním cyklistou. Naopak jiní sportovci, Sam Stoller a Marty Glickman, měli mezi svými předky Židy, což jim vyneslo vyřazení ze sportovního klání pouhopouhý den před konáním jejich závodu. Spekulace o jejich vyřazení tvrdí, že záměrem Amerického olympijského výboru bylo neztrapnit Hitlera tím, že by zlaté medaile získali Židé. Stoller měl být součástí štafetového běhu jako první ve štafetě, neboť měl skutečně rychlý start a Glickman on něj měl kolík přebírat. Američané samozřejmě židovský podtext oficiálně nepřiznali.

Hry se nakonec pod mohutnou vlajkoslávou s hákovými kříži konaly a dva roky po „mírových“ hrách, které spíše než mírem byly válečnou propagandou, připojilo hitlerovské Německo k Říši Rakousko a zabralo české pohraničí. Hledat jakoukoli spojitost mezi zabíráním cizího území a olympijskými hrami je na první pohled nesmysl, byť podobně se choval v roce 2014 prezident Putin. Po zimní olympiádě v Soči zabral část suverénní Ukrajiny aniž se, podobně jako v případě Hitlera, světová veřejnost zmohla na jakýkoli odpor. Ať se se jedná o olympiády v jakékoli méně demokratické zemi, a je jedno, zdali jde o Německo roku 1936, Čínu roku 2008 (a další budou v Pekingu v roce 2022) nebo již zmiňované Rusko, vždy jde o dohodu politickou. „Mírové“ ideály či otázky lidsko-právní stojí u Mezinárodního olympijského výboru v pozadí už hezkou řádku desetiletí.

Text Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama