Při nedostatku spánku váš mozek začne požírat sám sebe

Kdo málo spí dostane "Alzheimera"?
Schema neuronu
Schema neuronu
LadyofHats

Ať už jde o "tradiční" nespavost vlivem stresu, či nedostatek spánku kvůli příliš aktivnímu životu/práci, výsledek je vždy stejný – chronická únava, snížená inteligence, zhoršené reakce. Nedostatek spánku má vliv i na zvýšení výskytu srdečních chorob. Nyní však studie italské Università Politecnica delle Marche odhalila, že mozek hladový po spánku začne doslova požírat sám sebe.

 

O myších a lidech

Spánek může působit jako ztracený čas, složitý systém těl savců se však bez podobného "odpočinku" neobejde – zatímco totiž spíme, náš organismus má mnohdy až příliš napilno. Zejména mozek prochází jakousi pravidelnou "defragmentací". Náš nejdůležitější orgán utřiďuje vzpomínky a zbavuje se i přebytečného odpadu – metaforicky i doslova. Vedle ukládání vzpomínek totiž mozek prochází i očistou vedenou dvěma hlavními typy neuroglií, tedy buněk sloužících jako podpůrné systémy mozkových buněk, neuronů.

Neuroglií je více typů, nás však nyní zajímají jenom dva. První z nich jsou astrocyty, které vyživují a podporují neurony, ale také eliminují nepotřebné spoje. Druhou jsou mikroglie, které mimo jiné pohlcují odpadní pevné částice skrze proces fagocytózy. Mikroglie takto mohou eliminovat i odumírající buňky. Nejspíše už tušíte, kam tímto směřujeme, ale nebudeme se předbíhat.

Laboratorní myš
Laboratorní myš
http://pixabay.com

Tým vedený neurovědcem Michelem Bellesim se ve studování vlivu nespavosti nejprve zaměřil na srovnávání dobře vyspaných myší s těmi nevyspanými. K tomuto účelu vytvořil čtyři skupiny – v jedné se myši vyspaly dosyta, v další byly periodicky buzeny, třetí byl spánek radikálně omezen (ale stále spaly alespoň chvíli) a čtvrtá nešťastná nespala po pět dnů vůbec. Když následně italští vědci usedli na srovnání stavu astrocytů, zjistili, že zatímco ve vyspalé skupině myší tvoří necelých 6 % synapsí, v dalších skupinách jejich počet stoupá až k 13,5 % synapsím s přítomností aktivity astrocytů. Skoro jako kdyby se mozek v případě absence spánku rozhodl k o to usilovnějšímu úklidu. Jak už to však chodí, všeho moc škodí.

Alzheimerova spojka

Většina z pozřených synapsí ve spánkově deprivovaných skupinách byla zřejmě eliminována správně. Zvýšená byla spolu s astrocyty však i aktivita mikroglií a to už byl důvod k obavám. Přílišná aktivita mikroglií totiž byla v minulosti spojena s neurodegenerativními chorobami jako je Alzheimerova nemoc. "Chronická nespavost aktivuje buňky mikroglie a podporuje jejich činnost (...), což naznačuje, že dlouhá období narušeného spánku možná mohou v mozku vytvořit predispozice pro další poškození," sdělili výzkumníci ve své studií.

Jako obvykle je třeba připomenout, že jde prozatím o jedinou studii, která navíc pozorovala jenom aktivitu v mozcích myší – jiné studie mohou dospět k jiným výsledkům, lišit se mohou rovněž mechanismy živočich od živočicha včetně člověka. Pojítko s Alzheimerovou nemocí (či podobnými chorobami) je navíc prozatím pouze spekulované – má smysl se na tento problém úzce zaměřit, to však bude předmětem až budoucích studií.

Je klidně možné, že ačkoliv Alzheimer a nespavost vykazuje podobné chování specifického typu neuroglie, spouštěč může být (a zřejmě bude) zcela odlišný, a podobné mohou být pouze některé ze symptomů. V případě nespavosti naštěstí jenom dočasných. Je totiž navíc nejasné, jestli nelze jednoduše napravením spánkových rytmů proces přílišné aktivity mikroglií zvrátit, a poškození tak eliminovat.

Na druhou stranu, studie dává další argument, že dostatek zdravého spánku je pro naše tělo velmi významný – s tímto jejím závěrem se zřejmě bude přít jenom málo lidí se spánkovou deprivací. Hlavně tak o zjištění italského výzkumu nepřemýšlejte natolik, aby vám to nedalo spát.  

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama