Když se milenci drží za ruku, jejich srdeční tep se synchronizuje, ukázala studie

Nový výzkum se zaměřil na složku takzvané interpersonální synchronizace, která sleduje, jak jsou na sebe lidé napojeni. Působení bolesti na milovaného partnera lze totiž snížit pouze tím, že se zamilovaní drží za ruce! Jak to funguje?
Držení za ruku je důležitější, než by se zdálo.
Držení za ruku je důležitější, než by se zdálo.
istockphoto.com

Láska je mocná čarodějka, říká se. Že si zamilovanost často hraje s našimi hormony a dalšími chemikáliemi v těle, je vcelku známá věc. Jenže studie vědců z University of Colorado zjistila, že emoční náklonnost k druhému člověku vede i k něčemu tak těžko představitelnému, jako je synchronizace srdečního tepu! Nedávný výzkum se tak řadí do kategorie interpersonální synchronizace – moderního směru, který zkoumá, nakolik se mohou lidé fyziologicky vzájemně ovlivňovat.

Novinka? V žádném případě

Interpersonální synchronizace má mnoho podob. Dřívější studie ukázaly, že lidé mimovolně synchronizují krok, když jdou vedle svého partnera, nebo že „zrcadlí“ postoj a mimiku druhého. To se netýká jen milostných vztahů, jedná se mimochodem i o velmi užitečnou metodu, kterou používají třeba obchodníci – když vzbudí dojem, že se chovají, mluví či tváří podobně jako vy, zvyšují tak šanci, že k nim pocítíte sympatie a v důsledku provedete požadovanou akci (nákup produktu).

Existující korpus výzkumu se týká i takových témat jako třeba společného sledování filmů či zpěvu. I při těchto aktivitách se srdeční a dýchací činnost často dostává na podobné hodnoty. V případě romantických vzplanutí dokonce stačí mít svou lepší polovičku jenom poblíž. A v různých skupinách, v nichž jsou členové úzce napojeni na svého vůdce, dochází i k synchronizaci mozkových vln! Stručně řečeno, naše míra napojení na druhé lidi je mnohem významnější, než by nás nejspíš napadlo.

Argument pro účast u porodu?

Nejnovější studii vedl Pavel Goldstein a společně s kolegy z izraelské University of Haifa se rozhodl současné poznání interpersonální synchronizace dovést o trochu dál. Zaměřil se na to, jak se mohou na sebe partneři napojit z hlediska bolesti a dotyku. Experimentu se účastnilo 22 mladých heterosexuálních párů, které byly podrobeny sérii testů připomínajících situaci porodu. Ženy byly vystaveny částečné bolesti a muži buď jen nečinně přihlíželi, nebo své partnerky drželi za ruku. Ukázalo se, že částečná synchronizace nastává už jen samotnou blízkostí partnera, při dotyku (držení za ruku) se ještě výrazně zvyšuje! Následné testy ukázaly i to, že k nejvyššímu efektu utlumení bolesti došlo u těch párů, které na sebe byly silně napojeny i v jiných situacích, čili když byl muž obecně výrazně empatický vůči tomu, co jeho lepší polovička cítí.

Tyhle poznatky znějí zajímavě a jejich reálné uplatnění se nabízí. Užitečnost nastávajících otců u porodu se totiž díky tomuto objevu dramaticky zvyšuje. Pakliže muž drží svou drahou v jejích těžkých chvílích, může jí svým klidnějším tepem snížit hladinu stresu a celý náročný proces tak velmi ulehčit…

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama