Čína chce mít vlastní Wikipedii. Jaké další produkty online diktatury budují?

Nejen Čína, ale i KLDR se snaží mít co největší kontrolu nad svými občany. Jaké metody k tomu využívají? A liší se výrazně od západoevropských praktik? Můžeme s klidem říci, že ano.
Stáváme se pouze jedničkami a nulami?
Stáváme se pouze jedničkami a nulami?
istockphoto.com
Reklama

Omezování internetu a svobody slova je v komunistické Číně běžnou praxí. Místní mají zakázán přístup na velkou spoustu webů včetně těch „nejzákladnějších“ jako třeba americké sociální sítě či Wikipedie. Právě ta je ztělesněním všeho, proti čemu se čínské vedení snaží bojovat – otevřená platforma založená na svobodném sdílení a upravování informací. To není žádnému totalitnímu režimu po chuti, Čína se proto rozhodla vytvořit si Wikipedii vlastní. A samozřejmě bude stát na principech, které jsou pro Říši středu mnohem charakterističtější.

Znalosti pro všechny?

„Čínská Wikipedie“ tak nebude dílem milionů aktivních lidí, nýbrž skupiny vládou pečlivě vybraných odborníků na různá témata. Celkově by měl výsledný produkt obsahovat na 300 000 hesel z různých kategorií, především těch, která není třeba editovat příliš často, jako je historie či ustálené vědecké poznatky. Není snad třeba dodávat, že kontroverzním tématům se bude tato online encyklopedie podle očekávání vyhýbat, a tak kupříkladu události z náměstí Nebeského klidu roku 1989 zřejmě dohledat nepůjde, pokud rovnou nebudou skýtat čistě prorežimní výklad situace. Jenže to není zdaleka ten nejvýraznější online trend v kontrole myšlení obyvatelstva, kterého se Čína dopouští.

Přísné hodnocení

Pomalu totiž zavádí bodový systém pod názvem „sociální kredit“. Každý občan bude hodnocen, jak žije svůj život. Co nakupuje, jestli se stará o rodiče, jak se vyjadřuje k politice. Pokud si občan povede dobře, budou z toho pro něj plynout různé výhody, v opačném případě může třeba i přijít o práci. Čínští komunisté se vyjadřují v tom smyslu, že tento systém by měl zaručit, aby lidé byli poctivější a vedli svůj život co nejlépe. Na první pohled možná šlechetná myšlenka, realizace je ovšem z říše dystopie, jelikož tu bude právě státní aparát, který určí, jaký život je správný a jaký nikoli.

K tomu má sloužit rozsáhlý online systém propojující všechny aspekty online přítomnosti. Pohyby na účtu, rejstřík trestů, nákupy přes e-shopy, aktivitu na sociálních sítích… Vše směřuje k roku 2020, kdy by čínská vláda měla mít o svých ovečkách dostatek dat k tomu, aby bodový systém naplno rozjela. A pak problematickým občanům nastanou krušné časy.

Kimovo pískoviště

Korejská lidově demokratická republika patří mezi jednoznačně nejuzavřenější státy na světě a je tudíž nasnadě, že se to týká i jejího internetu. Pokud pomineme fakt, že většina obyvatel severní části Korejského poloostrova nemá peníze na počítač, či dokonce elektřinu, země má vlastní internet, který před světem tají. Respektive tajila, ale únik dat v loňském září umožnil zbytku světa nahlédnout pod pokličku severokorejského online dění. A příjemný pohled to rozhodně nebyl.

Tamější internet sestává hlavně z 28 domén, na víc webových stránek se místní podívat nemohou. Většinou se jedná o zpravodajské weby informující o veškerém dění týkající se Velkého vůdce Kim Čong-una. Na nich je zajímavé, že jsou technicky velmi zastaralé, pomalé a pochopitelně i informačně velmi jednotvárné. Referují nejčastěji o místech, která Kim navštívil a co ho tam zaujalo. A samozřejmě o hrozbě ze strany Spojených států a vlastně celého „svobodného“ světa, před nimiž dokáže řadové obyvatele ochránit jedině Velký vůdce.

Vedle zpravodajství mají Severokorejci také vlastní sociální síť, a dokonce i přehrávač videí a pořadů na způsob Netflixu s názvem Manbang. Uniklé stránky byly převážně otevřené veřejnosti, nejednalo se tedy o bezpečnostní riziko a lze předpokládat, že uzavřené části severokorejského internetu obsahují informací podstatně více. To však nic nemění na tom, že si Kimova administrativa musela během loňského září poslechnout mnoho posměšků plynoucích z nízké kvality zmíněných webových služeb. Jak je patrné, internet v totalitních režimech se ubírá očividně jinými směry než ten ve vyspělé demokracii...

Text: MS

Reklama
Reklama