Chození do mešity nejlépe pomáhá proti depresi, popsali psychologové!

Čtyři roky života věnovali psychologové z Británie a Nizozemí tomu, aby co nejlépe prostudovali, jaký je vliv návštěv náboženských míst na lidský duchovní život. Na co přišli?
Malajští Muslimové se modlí v mešitě v blízkosti mezinárodního letiště Kuala Lumpur Selangor spolu s malajským premiérem Najibem Razakem.

Lidé, kteří se přidají k nějaké náboženské organizaci, mají lepší mentální zdraví než lidé, kteří žijí sami nebo se připojí k ne-náboženské nebo politické organizaci. Studií o vlivu kostelů už bylo hodně, tato však zaměřila svou pozornost i na mešity a synagogy. Výsledky byly u všech typů náboženských organizací velmi podobné…

Studie se zúčastnilo na 9000 lidí, probíhala v řadě zemí napříč Evropou. Výsledky byly zveřejněné v odborném časopise American Journal of Epidemiology na začátku minulého týdne.

Příslušenství v náboženské organizaci je podle vědců zdaleka nejúčinnějším způsobem, jak se vypořádávat s depresemi. Mnohem lepším než léky, sport nebo cokoliv jiného! Vědci přitom přiznávají, že není úplně jasné, zda jde vyloženě o vliv samotného náboženství, anebo jen o to, že lidé se pohybují v nějaké komunitě podobně naladěných osob.

Zamyšlený šejk

Proč muslimové nejedí vepřové maso? Americký antropolog přišel na nečekanou příčinu

 

Dost překvapivé je, že zatímco příslušnost k nějaké náboženské organizaci byla prospěšná vždy – tedy po celý život, u ostatních forem sdružování tomu bylo přesně opačně. Například při vstupu do politických stran se nejprve projevil nárůst osobní spokojenosti a mentálního zdraví, dlouhodobě byly důsledky rozhodně negativní.

Dr. Mauricio Avendano k tomu řekl: „Jediná aktivita, která se dá dlouhodobě asociovat se spokojeností, je účast na životě v mešitě, kostele nebo synagoze. Církev, zdá se, hraje velmi významnou sociální roli v udržování deprese v přijatelných mezích a také funguje jako mechanismus, jak se vyrovnávat s nejobtížnějšími životními situacemi.“

A co sport? Na nic...

U sportovních a dalších podobných organizací byly důsledky vstupu také jen krátkodobé. Je pravděpodobné, že u nich funguje spíše uspokojení z toho, že se do nich vůbec podařilo vstoupit – samotná účast na nich je však už spíše stresujícím faktorem. Podobné je to i s na Západě velmi rozšířeným dobrovolnictvím:

Lidé sice pociťují vzestup mentální stability z této uspokojivé činnosti, ale současně trpí stresem, které nutně dobrovolnictví přináší…

Džihádisté

Proč se bojíme muslimů? Jsou symbolem zla

Je možné, že stojíme před vysvětlením fenoménu neobvyklého nárůstu depresí v druhé polovině 20. století? Vědci zatím s touto korelací nepřišli, ale nabízí se: jak moderní lidé odcházejí z kostelů, ve stejné době přibývá případů deprese.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama