Bolest je nakažlivá, prokázali vědci na myších. Jak je tomu u lidí?

O bolesti toho víme velmi mnoho – a současně velice málo. Důkazem je například fakt, že lékaři dodnes přesně neví, jak funguje mechanismus anestezie.
+myšky - ideální objekt pro testování bolesti, rakoviny nebo alkoholismu
+myšky - ideální objekt pro testování bolesti, rakoviny nebo alkoholismu
http://pixabay.com

Nový výzkum bolesti ukazuje, že fenomén bolesti je zřejmě ještě fantastičtější, než jsme doufali. Vědci popsali v listopadovém čísle časopisu Science Advances, že mezi myšmi je bolest nakažlivá. Zvířata nepotřebovala k přenosu bolesti zranění, bohatě stačilo, že spolu byla v kontaktu.

Nejdříve uděláme z myší alkoholiky

Výsledky studie přispívají k tezi, kterou sdílí čím dál větší množství biologů: zvířata jsou zjevně schopná nějak komunikovat, že se cítí špatně a ostatní tvorové stejného druhu to umí vnímat. Jak tento biologický mechanismus funguje, vědci ovšem zatím netuší.

Výsledky této práce přitom k vědcům přišly vlastně náhodou. Když neurovědec Andre Rjabin se svými kolegy studoval myši, na nichž ho zajímalo, jak snášejí syndromy odpírání alkoholu alkoholikům. Během jednoho z experimentů si vědec všiml, že myši,které si procházejí abstinenčními příznaky, jsou citlivější na bolest na chodidlech. Velmi podivné však bylo, že stejnou senzitivitu projevovaly také ostatní hlodavci! A to přesto, že byly zcela zdravé a v naprostém pořádku...

Uvědomili jsme si, že musí jít o nějakou výměnu informací o bolesti,“ popisuje Rjabin. Myši, které nebyly alkoholu vystaveny, projevovaly i další symptomy toho, že cítí zvýšenou bolest – například rychleji reagovaly na to, když jim vědci ponořili ocas do horké vody anebo si více třely packy, když do nich dostaly injekci. Výsledek je podle autorů práce jednoznačným důkazem o sociálním přenosu bolesti.

Bolest se přenáší nosem

Celý proces transferu bolesti nějak souvisí s čumákem. Vědci později zjistili, že bolest se přenáší dokonce i tehdy, když se myši vůbec nevidí. Stačí jen, aby chvíli pobývaly v hadrech, na nichž ležely jejich kolegyně, které bolest cítily. Zdá se tedy, že souvislost je jasná – signály se nějak přenášejí pomocí čichových vjemů. Jakých, to biologové zatím netuší.

Výzkumníci nyní hledají, jaké chemické sloučeniny by mohly být příčinou tohoto jevu a na jakých neuro-chemických procesech je celý založen.

A co člověk?

Pro člověka tento výzkum nejspíš nemá žádný význam, lidské čichové orgány jsou ve srovnání s těmi zvířecími velmi nedokonalé a zřejmě by nedokázaly takové chemické stopy vůbec zachytit. Výzkum však vrhá nové světlo na komunikační schopnosti zvířat, zejména ty přenášené chemickou cestou – zdá se, že jsme je podcenili.

Text: MK

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama