Výročí 8. srpna 1786 – Mont Blanc zdolán!

Cesta na vrchol Evropy - Mont Blanc
Cesta na vrchol Evropy - Mont Blanc
foto: David Hainall

Mont Blanc je nádherná dominantní hora dvou tváří. Podíváme-li se od severu, vidíme mohutný, ledovci bíle zářící kopec a neudiví nás jeho označení „Bílá hora“ a „Monarcha“. Naopak při pohledu od jihu můžeme obdivovat jeho divoce rozbrázděné skalnaté svahy. Není tedy divu, že odpradávna lákal horolezce a dobrodruhy, kteří se snažili najít cestu k jeho vrcholu. Před 231 lety se to poprvé podařilo chudému hledači drahokamů a lékaři. Začala tak nová éra dobývání alpských vrcholů.

V Evropě to už výš nejde

Mont Blanc, nebo chcete-li Monte Bianco, se nachází na pomezí Francie a Itálie. Vlastní vrchol však leží celý na území Francie. Měření nadmořské výšky, které proběhlo v letech 2013 a 2015, vykazují drobné rozdíly. Podle staršího měření leží nejvyšší bod Evropy v nadmořské výšce 4810,02 m n.m. V roce 2015 pak byla hodnota upravena na 4808, 73 m n.m.

Vrchol je už nahodled
Vrchol je už nahodled
foto: David Hainall

Dlužno však ještě poznamenat, že čestný titul „nejvyšší hora Evropy“ bývá zvláště v USA přisuzován kavkazské hoře Elbrus (5642 m n.m.). Je to dáno rozdílnou metodikou, která definuje přesné určení hranice mezi Evropou a Asií.

Horská skupina Mont Blancu má rozlohu 645 km2 a z toho přibližně celou jednu třetinu pokrývají ledovce. Patří tak k nejzaledněnějším horským skupinám Evropy. Geologicky patří masiv ke krystalinickému jádru Alp a vlastní vrchol je tvořen hrubozrnnou žulou. V blízkém okolí můžeme ještě najít svory, ruly, amfibolity, nebo dokonce mramor.

Příběhy plné dobrodružství korunované úspěchem

V druhé polovině 18. století se řada Evropanů inspirovala myšlenkami filozofa a spisovatele Jeana-Jacques Rousseaua, který hlásal odklon od salonního života a návrat k přírodě. Švýcarský přírodovědec, fyzik a milovník hor Horace-Bénédict de Saussure několikrát obešel celý masiv Mont Blancu a fascinovaný čistou krásou hory se nakonec rozhodl vypsat odměnu pro toho, kdo najde cestu k vrcholu a následně jej na něj i dovede.

První pokusy byly podnikány s notnou dávkou neznalosti a z dnešního pohledu i nezodpovědností. V roce 1762 uskutečnil Piere Simond dva neúspěšné pokusy. O 13 let později vyšli bratři Michael a Francouis Paccardovi společně s Victorem Tissayem a Couteranem až do výšky 3000 m n.m. V okolí se povídalo, že důvodem jejich neúspěchu bylo velké množství vypitého vína, která s sebou vzal Couteran, syn hostinského.

Pohleď na vrchol
Pohleď na vrchol
foto: David Hainall

V Chamonix žil i nepříliš úspěšný hledač drahokamů jménem Jean Jasquies Balmat. Pocházel z chudých poměrů a není tedy divu, že jej motivovala vypsaná odměna. Z počátku se na svazích Mont Blancu pohyboval sám. Často si nevzal ani jídlo a chyběla mu potřebná výstroj a výzbroj. Při jednom z pokusů našel průchozí průrvu vedle skal Roger Rouges. Na rozdíl od svých předchůdců nešel hned k vrcholu, ale vrátil se do údolí. Společně se svým přítelem a chamonixským lékařem Michaelem Paccardem vyrazili ke svému úspěšnému pokusu 7. srpna 1786. Strávili strastiplnou a mrazivou noc na ledovci v místě zvaném „Le Gité a Balmat“. Následující den 8. srpna v 6 hodin a 23 minut stanuli na vrcholu Mont Blancu.

O rok později 3. srpna 1787 vyrazil Balmat k vrcholu znovu. Tentokrát však vedl Horace-Bénédict de Saussura s doprovodem dalších 19 osob. Výstup se zdařil a Balmatovi byla vyplacena vypsaná odměna. Sardinský král dokonce povýšil Balmata do šlechtického stavu.

Úspěch s dalekosáhlými následky

Balmatův významný horolezecký počin byl předzvěstí nových časů objevování cest na do té doby nepřístupné a věčně zasněžené alpské vrcholky. Úspěšný prvovýstup na nejvyšší horu Evropy stál také na začátku zrodu moderního alpinismu a vysokohorského horolezectví. Na konci 18. století s se ohledem na tehdejší výstroj a výzbroj rozhodně jednalo o ohromný sportovní výkon, který nově posunul hranici lidských možností. Vysoké hory tak přestávaly být nedostupné.

Text a foto: David Hainall 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama