Výročí 4. června 1960: Ani po 57 letech nebyly Bodomské vraždy vyřešeny. Je vrah stále mezi živými?

Od osudného večera, kdy parta mladých lidí naposled bezstarostně uléhá ke spánku, uplynulo již dlouhých 57 let.
Bodomské vraždy
Bodomské vraždy
http://pixabay.com

Letité vyšetřování stálo za vznikem mnoha mýtů, konspiračních teorií, a dokonce se nešťastnou událostí inspirovala metalová kapela Children of Bodom. Dodnes však nebyl vrah dopaden, a co hůř, možná se spravedlivé ruky zákona ani nikdy nedočká.

Vražda tří teenagerů z roku 1960 patří mezi nejznámější nevyřešené kriminální případy finské historie. Tento trestuhodný čin je pozoruhodný svojí brutalitou a nezodpovězenými otazníky. Vše přitom začalo tak idylicky. Byla sobota a na kalendáři stálo 4. června roku 1960. Čtveřice mladých kamarádů se vydala na výlet do finské přírody podél břehu jezera Bodom, vzdáleném asi 22 kilometrů od Helsinek. Mezi bezstarostnými tvářemi byl osmnáctiletý Nils Wilhelm Gustafsson a Seppo Antero Boisman, kteří doprovázeli své patnáctileté přítelkyně Anju Tuulikki Mäkiovou a Mailiu Irmeli Björklundovou.

Partička mladých lidí vyhledala vhodného místo pro táboření, kde vybalila stan. Nálada byla zřejmě dobrá, protože diskusi pravidelně obohacoval alkohol. Později se všichni přesunuli do stanu, kde pod rouškou tmy upadli do hlubokého spánku.

Vraždy plné nejasností

Vrah se dovnitř stanu neodváží. Místo toho zaútočí s nožem a blíže neidentifikovanou tupou zbraní přes střechu a stěny stanu. Ať to bylo cokoliv, žádný z vraždících předmětů nebyl nikdy dohledán. Tři mladí lidé přišli vlivem mnohačetných bodných zranění a tupých úderů na místě o život, nejvíce fatálních zranění utrpěla mladá dívka, která byla svlečena od pasu dolů (Gustafssonova přítelkyně). Jediným přeživším se stal Nils Wilhelm Gustafsson, který byl i tak poznamenán otřesem mozku, zlomenou čelistí a zlomeninami několika obličejových kostí. Vrah z místa ukradl několik osobních věcí obětí včetně peněženek a nějakého oblečení. Některé z oděvů a třeba i Gustafssonovy boty byly nalezeny ukryty asi půl kilometru od místa činu. Vyšetřování navíc ukázalo, že si vrah Gustafssonovy boty obul. Někteří svědci v ranních hodinách vidí od kempu odcházet neznámého muže, když se však přiblíží k tábořišti zmasakrovaných teenagerů, spatří scénu, kterou si budou do konce života pamatovat. V tratolišti krve leží poblíž stanu polomrtvý a chroptící Gustafsson a jeho mrtvá přítelkyně, zatímco zbylá milenecká dvojice leží bez známek života uvnitř zhrouceného stanu. Okolím se line hrozivé volání o pomoc a brzy se na místo dostaví policisté a záchranáři – Gustafsson je jako jediný přeživší převezen na stanici Červeného kříže.

Byl mezi podezřelými i vrah?

Začalo rozsáhlé vyšetřování, do něhož byla zapojena široká veřejnost. Mezi hlavní podezřelé patřil (alespoň do roku 2004) patřil Hans Assmann (1923–1998), který se druhý den po vraždách objevil v helsinské nemocnici. Jeho šaty byly potřísněny červenými skvrnami (krev?), měl začervenalé nehty, rozcuchaný účes a na okolní přihlížející působil nevyrovnaně až agresivně. Ošetřujícím lékařům lhal o své pravé identitě a opakovaně simuloval bezvědomí. Později se navíc ukázalo, že Assmannovo oblečení, v němž přišel do nemocnice, bylo až nápadně podobné tomu, jaké svědci viděli na odcházejícím neznámém muži u jezera Bodom. Jistou nesrovnalost vzbuzuje také pozdější chování tohoto podezřelého, který si po medializaci otřesného případu ostříhal vlasy. Tento podivín se později svěřil bývalému policistovi a spisovateli Mattimu Paloarovi se svojí minulostí, jejíž příběh Assmanna stavěl do role hlídače v koncentračním táboře Osvětim během druhé světové války a příslušníka jednotek SS. Assmann tvrdil, že byl zajat Sověty a pod nátlakem musel vstoupit do KGB (vznikla teorie, že si Finsko nechtělo Sověty znepřátelit a vyšetřovatelé Assmanna nechali být). Úlohu podezřelého hrála také skutečnost, že Assmann žil od jezera Bodom méně než pět kilometrů. Bývalý detektiv Hanse Assmanna dokonce podezíral z dalších pěti neobjasněných vražd, z nichž se poslední uskutečnily jen deset měsíců před vraždami nebohých teenagerů u jezera Bodom. K prokázání viny však nikdy nedošlo.

Kdo další?

Na seznam podezřelých se dostali i mnozí další. Třeba majitel z kiosku Valdemar Gyllström, o kterém bylo všeobecně známo, že nenávidí táborníky. K vraždám se měl údajně v opilosti přiznat sousedům, kterým řekl, že důkazy skryl ve studni na svém pozemku. Jeho dvůr byl ale vyšetřovateli důkladně prohledán, nicméně žádné stopy nalezeny nebyly. V roce 1969 se Gyllström utopil v jezeře Bodom (případ uzavřen jako sebevražda), přičemž jeho žena měla na smrtelné posteli přiznat, že svému muži poskytla během vyšetřování falešné alibi. Policii Gyllströmová původně tvrdila, že v době vraždy spal její muž po jejím boku. Policie se zaměřila také na Penttitiho Soininena, jenž byl dříve usvědčen z několika vražd. Soininen se měl dokonce během pobytu za mřížemi spoluvězni k otřesným vraždám přiznat. Úřady však těmto informacím nepřikládaly velkou váhu, neboť Soinineho považovaly za duševně nemocného. Nenapravitelný recidivista se v roce 1969 nakonec oběsil.

Jediný přeživší v roli podezřelého

Zvrat začal téměř 44 roků po událostech, kdy byl Nils Gustafsson policií zatčen pro podezření z vražd trojice kamarádů. Finský Národní úřad pro vyšetřování (NBI) prohlásil, že případ otevírá na základě nových důkazů a analýz krevních skvrn s využitím DNA. V jejich prospěch hovořila skutečnost, že všechny zjištěné DNA vzorky patřily čtveřici tábořících přátel, tedy trojici zavražděných a jednomu přeživšímu – cizí vzorky DNA se na žádném předmětu včetně stanu nenašly. Podle oficiálního prohlášení propukly v Gustafssonovi žárlivé scény pod návalem emocí, které navíc podporoval alkohol kolující v jeho žilách. K sérii vražd měl použít tupý předmět, kterým se po vykonání „poprav“ vlastní rukou poranil, čímž se tak lstivě a vypočítavě zařadil mezi oběti šíleného útočníka. Něco málo přidala také žena, kterou Gustafsson před vraždami navštívil v tábořišti, kde se měl vlivem opilosti chovat velmi agresivně. Žena však své tvrzení neměla čím podložit a hlavně prokázat, tudíž její slova neměla u soudu prakticky žádný význam. Proces byl zahájen 4. srpna roku 2005, kdy obžaloba požadovala pro Gustafssona doživotní trest odnětí svobody. Obhajoba obviněného oponovala tím, že tzv. Bodomské vraždy byly „dílem“ jedné nebo více osob zvenčí, a že Gustafsson by nebyl – s ohledem na rozsah svých zranění – schopen tři lidi usmrtit. I přes chatrné důkazy byl Gustafsson původně odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Trest byl ale po roce zrušen a z usvědčeného odsouzence se rázem stal nevinný muž, kterému stát vyplatil odškodné kolem 45 tisíc eur za způsobenou újmu. Bodomské vraždy se tak opětovně zařadily mezi nevyřešené případy se štítkem neznámý pachatel. Žádné další osoby dosud nebyly postaveny před soud.

Otazníky plné nejasností

Bodomské vraždy stále obklopuje řada nejasností, z nichž si některé připomeneme. Před osudnou nocí pila čtveřice teenagerů alkohol smíchaný s limonádou, ovšem později se zjistilo, že Nils Gustafsson alkohol nikdy předtím nepil. Dále je velmi podivné, že se nikde nenašly vrahovy stopy DNA (vyšetřovatelé měli k dispozici stan a další věci z místa činu). Logičnost také postrádá jednání vraha. Z jakého důvodu si nejprve obul Gustafssonovy boty, které o pár set metrů zanechal na místě? Proč je neodnesl i s ostatními věcmi? Nemluvě o skutečnosti, že přítelkyně jediného přeživšího (a později podezřelého) byla zabita mnohem zlověstnějším způsobem než ostatní, což svědčí o možném osobním motivu. Gustafsson navíc u soudu vždy prohlásil, že si nic nepamatuje a stále dokola tvrdil, že je nevinný. A co svědectví lidí, kteří v době vraždy viděli v okolí místa činu osobu, jejíž totožnost nebyla nikdy zjištěna? Pokud nešlo o vraha, proč se tajemný neznámý nepřihlásil policii? Ať už vraždil kdokoliv, pravdy se zřejmě již nikdy nedočkáme. Od osudného rána uplynulo již mnoho let, tudíž je velmi pravděpodobné, že případný vrah nebo vrahové již nejsou mezi živými. A pokud ano, třeba je nakonec tíha svědomí udolá a vyjdou s pravdou ven.

Text: Petr Smejkal


 


 


 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama