Výročí 3. 10. 1880 – konec koněspřežné šaliny

I moravská metropole měla svou tramvaj taženou koňmi. Její provoz skončil pro nerentabilitu před 137 lety.
Exhibiční jízda brněnské koněspěžky
Exhibiční jízda brněnské koněspěžky
Aktron / Wikimedia Commons.

Koněspřežka místo omnibusu

Brněnská koněspřežná dráha se v roce 1869 stala vůbec prvním tramvajovým systémem v českých zemích. Zároveň bylo Brno pátým městem v rámci Rakousko – Uherska, které se rozhodlo zavést tento typ městské hromadné dopravy.

Od samého začátku se ale provozovatelé potýkali s finančními problémy a nedostatečným počtem pasažérů. Provoz brněnské koňky je tak omezen na dvě poměrně krátká období mezi lety 1869 – 1874 a 1876 – 1880.

Pokud bychom hledali nějakého předchůdce koněspřežných tramvají, byly by v případě Brna tzv. omnibusy. Dvě omnibusové linky jezdily v Brně podle pravidelného jízdního řádu již od roku 1863 a jednalo se o nekolejové potahové vozidlo tažené koňmi.

Nákres vozu 1. koňky
Nákres vozu 1. koňky
Encyklopedie Brna/wikimedia commons

Koncese k provozování koněspřežné tratě byla Brnu udělena 23. února 1869. V plánu bylo vybudovat celkem sedm na sebe navazujících linek a tři vozovny. Záhy byla založena i akciová společnost Brünner Tramway Gesellschaft für Personen- und Frachten Verkehr (Brněnská tramvajová společnost pro osobní a nákladní dopravu). Investory a akcionáři se stali podnikatelé převážně z Brna, Vídně a Pešti. Pro jednání s úřady byl zmocněn brněnský advokát dr. Heschl, který se mimo jiné zasloužil o podání a obhajobu prvních návrhů.

Provoz první povětšinou jednokolejné tratě byl slavnostně zahájen 17. srpna 1869. Tramvaje jezdily od šesti hodin ráno do desáté hodiny večerní a podle denní doby byl interval mezi spoji 15 – 30 minut. Plné jízdné činilo 15 krejcarů. Děti do deseti let platily polovinu. Nebylo to vůbec málo. Za 15 krejcarů se tehdy dala koupit např. slepice a zedník mistr si v té době za den vydělal kolem 50 - 60 krejcarů.

Průběžně byly dostavovány další tratě a v roce 1870 jezdily vozy na celkem čtyřech linkách: Moravské náměstí – Královo Pole, Moravské náměstí – Šilingrovo náměstí, Moravské náměstí – Hlavní nádraží – Pisárky a Hlavní nádraží – Cejl – Zábrdovice.

Společnost provozující tratě vlastnila celkem 53 osobní a 10 nákladních vozů. V létě jezdily vozy otevřené a bez oken, zatímco v zimě byly vozy uzavřené.

Úpadek společnosti a první ukončení provozu

V samém počátku provozu koněspřežné tramvaje se mohlo zdát, že se bude jednat o podnikatelsky velmi úspěšný projekt. Zvláště pak v letních měsících využívali lidé vozy k cestě za odpočinkem a rekreací hlavně do Pisárek a k řece Svratce.

Pro dělníky, kteří by provoz linek zaplatili po zbytek roku, bylo ale jízdné příliš vysoké a navíc nejčastěji bydleli v blízkosti továren a žádnou hromadnou dopravu nepotřebovali. Nemůžeme se tedy divit, že společnost nedokázala pokrýt vysoké náklady spojené se zimním provozem a péčí o koně a v roce 1874 vyhlásila úpadek.

Druhý a poslední pokus o provozování koněspřežné dráhy v Brně

V roce 1876 se brněnští radní dohodli s pražským podnikatelem Bernhardem Kollmannem, který úspěšně provozoval koňku v Praze. Podle této dohody měl Kollmann během šesti let postavit a provozovat novou trať historickým centrem Brna z dnešního Malinovského náměstí ulicí Kobližnou na náměstí Svobody (tehdy Velké náměstí) a dále ulicí Českou (tehdy Rudolfovou) na Moravské náměstí (ke Kiosku). V plánu byla stavba i dalších nových tratí. Město přislíbilo podnikateli roční dotaci 3000 zlatých. Pro zajištění provozu koňky byla založena společnost Brünner Tramway-Unternehmung (Brněnská správa tramwayská). Kollmannem se i nadále věnoval svým pražským projektům a v Brně jej zastupoval Moritz Kohn.

Provoz druhé koněspřežné tramvaje byl zahájen 4. července 1876. Vozy měly podle smlouvy jezdit v třicetiminutových intervalech, ale Kollmann rozhodl, že v letních měsících bude interval zkrácen na 10 minut. I přes veškerou snahu, čekal Kollmannovu stejný osud, který potkal jeho předchůdce. Jedním z důvodů neúspěchu byly kromě neúměrně vysokých nákladů na provoz i pokusy o zprovoznění parních tramvají. Kollmann nechal ukončit provoz na své poslední trati z Králova Pole do Pisárek 3. října 1880. Brno se tak již podruhé ocitlo bez tramvají. Nicméně o čtyři roky později byl v roce 1884 zahájen provoz parní tramvaje, která jezdila spolehlivě až do roku 1900, kdy ji nahradila tramvaj elektrická.


Text David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama