Výročí 22. srpna 1922 – Michael John Collins, nejprve terorista, pak politik

Křesťanský terorista Michael John Collins přispěl významnou měrou ke vzniku samostatného irského státu.
Busta Michaela Johna Collinse
Busta Michaela Johna Collinse
Osama Shukir Muhammed Amin FRCP(Glasg)

Z revolucionáře teroristou i uznávaným politikem

Michael Collins je muž mnoha tváří s bohatým životním příběhem. Když mu bylo devatenáct let, vstoupil do Irského republikánského bratrstva (IRB), které v roce 1916 stálo za tzv. Velikonočním povstáním. Cílem tohoto povstání vedené irskými militantními republikány bylo získání nezávislosti na Spojeném království. I když trvalo „pouhých“ šest dní, jednalo se o největší povstání od Irských rebelií v roce 1798. Povstání bylo nakonec potlačeno, vůdcové odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Sám Collins byl nějakou dobu vězněn v Dublinu.

Když byl propuštěn z vězení, stal se členem politické strany Sinn Féin, za niž byl v prosinci 1918 dokonce zvolen i do britské Dolní sněmovny. Na protest proti nesvobodě a setrvání ve Spojené království odmítl společně s dalšími kolegy zasednout ve Westminsteru a v Dublinu svolali irské shromáždění Dáil Éireann, z něhož mimo jiné vzešla ilegální vláda. Collins v ní zastával post stínového mistra zahraničních věcí.

V letech 1919 až 1921 se aktivně zapojil do války za nezávislost Irska a stal se jedním ze zakládajících členů IRA, která s vědomím Collinse používala efektivní teroristické postupy proti britské armádě a Královské irské policii.

Collins andělem míru?

Rok 1921 přinesl změnu politického stylu. Collins se zapojil do jednání o smíru se Spojeným královstvím s cílem legitimizovat vznik svobodného irského státu. Vznikající dohoda ale nepočítala s odtržením převážně protestantských hrabství v oblastech dnešního Severního Irska. Britové navíc trvali na tom, aby Irsko přísahalo věrnost britské koruně. I když byla tato dohoda nakonec ratifikována jak irskou vládou a parlamentem, tak i lidovým hlasováním, byla pro část irských politiků nepřijatelná a v konečném důsledku odstartovala další občanskou válku. Boje probíhaly v letech 1922 až 1923.

Collins jako důstojník irské armády
Collins jako důstojník irské armády
Wikimedia Commons

Na jedné straně vnitřního irského konfliktu stála vláda Svobodného irského státu, jež byla ochotna dohody s Brity, a na straně druhé republikáni, kteří byli stoupenci tzv. tvrdé linie a nechtěli slyšet o žádných kompromisech a dohodách. V čele radikálů stál Éamon de Valera, další kontroverzní osobnost irské historie. Byl nejen spoluzakladatelem strany Sinn Féin, ale patřil především k vůdcům Velikonočního povstání. Od popravy v roce 1916 jej paradoxně zachránil americký pas. Na stranu Éamona de Valery se tehdy přidala i většina členů IRA. Mohlo by se zdát, že Michael Collins, kterému se tehdy přezdívalo „Big Fella“ („Velký chlap“), přidá na stranu radikálů. Nestalo se. Naopak Collins se svými ohromnými zkušenostmi se stal vrchním velitelem armády Svobodného irského státu.

Životní pouť Michaela Johna Collinse ukončila kulka jednoho z rebelů 22. srpna 1922, když se jeho jednotky snažily uklidnit situaci na venkově v místě zvaném „Béal na mBláth“ („Údolí květin“) v hrabství Cork. I přes smrt vrchního velitele nakonec v občanské válce zvítězila armáda irského státu.

Po skončení občanské války byl 6. prosince 1922 vyhlášeno Irsko. K jeho vzniku nemalou měrou přispěl právě Michael John Collins. Na dnešní politické mapě Evropy najdeme Irskou republiku, která se stala nástupnickým státem 29. prosince 1937.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama