Výročí 22. května 1946: Kat českého národa popraven. Tady je jeho příběh (video)

K. H. Frank je přímo odpovědný za vyhlazení Lidic a nekonečnou řadu poprav českých vlastenců. Ale válka skončila a i na něj došlo.
K. H. Frank v Praze
K. H. Frank v Praze
bundesarchiv_bild_

V našich novodobých dějinách se najdou osobnosti, kteří se do nich zapsali jako krutovládci a zločinci. Jedním z nich byl Karl Hermann Frank, který zastával vysoké státní funkce ve správě Protektorátu Čechy a Morava a byl za své zločiny popraven oběšením před 71 lety 22. května 1946. Pojďme se podívat na jeho životní příběh.

Mládí a začátek politické kariéry

Frank se narodil 24.ledna 1898 v Kalových Varech a vyučil se knihkupcem. Jeho otec ho od malička vychovával v nenávisti v Čechům a Židům. Jeho zatrpklost a nenávist se ještě více vystupňovala po těžkém úrazu oka, které mu údajně způsobili čeští spolužáci. Celý zbytek života pak nosil skleněnou náhražku. Pokusil se vystudovat právnickou fakultu, ale studia nikdy nedokončil. Vzhledem ke svému úrazu oka nebyl přijat do rakousko-uherské armády.

Frankovi nezbylo nic jiného, než obrátit své snahy k politice. Od mládí se nekompromisně zasazoval za začlenění Sudet do Německé říše. Jeho vstup do Německé národně-socialistická dělnické strany (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei) v 1919 byl jen logickým vyústěním situace. Velmi rychle zde zužitkoval své zkušenosti knihkupce a začal dodávat nacistické propagandistické publikace do obchodů s knihami.

V roce 1935 byl zvolen do Československého parlamentu jako zástupce Sudetoněmecké strany (SdP). Jako zapřisáhlý zastánce těch nejradikálnějších názorů byl zvolen do funkce gauleitera a začal vést regionální pobočku NSDAP v Sudetech, které muselo Československo postoupit na základě Mnichovské dohody Německu. Jeho názory oceňoval hlavně šéf gestapa Heinrich Himmler, který ho v listopadu 1938 povýšil do funkce SS-Brigadeführera.

Druhá světová válka – vzestup a pád

Po propuknutí druhé světové války začala hvězda K. H. Franka strmě stoupat vzhůru. Rok 1939 znamenal nejen povýšení do funkce SS-Gruppenführera, ale zároveň byl se stal velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava. Netrvalo dlouho a jeho tvrdá a nekompromisní rozhodnutí mu vynesla přezdívku „krvavý pes Frank“. Jeho přímým nadřízeným byl říšský protektor Konstantin Neurath, kterého se ve snaze získat jeho funkci všemožně snažil zdiskreditovat. Když byl v září 1941 Neurath odvolán, byl do této funkce k Frankovu velkému zklamání jmenován Reinhard Heydrich. Ani úspěšný atentát na Heydricha neznamenal pro Franka dlouho očekávané povýšení. Novým zastupujícím říšským protektorem byl jmenován Kurt Daluege.

Frank s Daluegem jsou přímo zodpovědní za vydání rozkazu vypálení Lidic Ležáků. I když Frank nikdy nebyl jmenován říšským protektorem, stal se prakticky nejmocnějším úředníkem protektorátu a dále upevňoval své zdánlivě neohrozitelné postavení. V roce 1943 byl jmenován do funkce státního ministra pro Čechy a Moravu (Deutscher Staatsminister für das Protektorat). Zároveň byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Polizei v Praze. Stal se také generálem Waffen-SS.

V době těsně před Pražským povstáním od 30. dubna do 5. května 1945 míval v rozhlase pravidelné proslovy, v nichž důrazně varoval, že „jakékoliv protiněmecké povstání utone v krvi“. Ihned poté, co do Prahy přišla zpráva, že se blíží spojenecké jednotky, vydal rozkaz všem policejním a vojenským jednotkám, aby bez varování zastřelili každého, kdo by se odvážil porušit zákaz vycházení.

Začátkem května už ale bylo jasné, že v Praze nemůže zůstat, a proto v brzkých ranních hodinách 9. května 1945 s rodinou uprchl. V Rokycanech jej ale zadržela americká vojska. Eskortován byl zprvu do německého Wiesbadenu, kde se podrobil prvnímu výslechu. Velmi rychle byl ale vrácen do Prahy, kde byl předán Mimořádnému lidovému soudu. Proces probíhal od března do května roku 1946. Není divu, že byl shledán vinným z válečných zločinů a přímé odpovědnosti za vyhlazení Lidic. Karl Herman Frank byl soudem zbaven cti a majetku a byl mu uložen trest oběšením, který byl vykonán 22. května 1946 na dvoře pankrácké věznice. Popravy tohoto typu byly v té době veřejné a účastnilo se jí více než 5000 přihlížejících. Jeho tělo bylo anonymně pohřbeno na hřbitově v Ďáblicích.

Nepříjemný osud potkal i jeho ženu, která byla deportována do Sovětského svazu. Po deseti letech věznění byla v roce 1956 propuštěna a vrátila se do Německa. Podařilo se jí najít i své tři děti, které vyrůstaly v náhradních rodinách pod jinými jmény.

Text: David Hainall

Americká pomoc na letišti Tempelhof, Berlin 1948

Výročí 12. května: 68 let od chvíle, kdy skončila sovětská blokáda Berlína... a rozhořela se studená válka

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama