Výročí 2. října 1836 – loď s Charlesem Darwinem se vrátila z cesty kolem světa

Evoluce byla, ale Darwin ji popsal.
Charles Darwin
Charles Darwin
wikimedia comons

HMS Beagle – osudová loď Charlese Darwina

HMS Beagle, původně desetidělová briga třídy Cherokee, byla spuštěna na vodu 11. května 1820. Britské námořnictvo ji ale brzy přestalo používat, a tak ji záhy potkala přestavba na výzkumnou loď, jež se účastnila tří velkých expedic. Nejznámější z nich je ta druhá. Na palubě lodi se totiž plavil mladý biolog a zároveň přemýšlivý vědec Charles Darwin, který na základě závěrů ze svých pozorování a výzkumů formuloval své zásadní myšlenky a závěry v knize „O původu druhů“. Tato expedice se vrátila z cesty kolem světa právě před 181 lety 2. října 1836.

Podélný řez lodi HMS Beagle
Podélný řez lodi HMS Beagle
Original drawing by F. G. King

Charles Darwin po dokončení studia teologie v Cambridge plánoval se svými spolužáky navštívit Madeiru a věnovat se pozorování života v tropech. Coby nesmírně systematický člověk cítil potřebu se co nejlépe připravit, a proto se přihlásil do kurzu geologie reverenda Adama Sedgwicka. Ironií osudu zůstává fakt, že tento jeho oblíbený učitel byl zarputilým zastáncem „Božího záměru“ a Darwin díky svým pozdějším výzkumům tuto teorii vyvrátil. Z cesty na Madeiru nakonec sešlo. Darwinův společník totiž nečekaně zemřel.

Říká se ale, že štěstí přeje připraveným a těm, kteří mají známosti. John Stevens Henslow doporučil Darwina na neplacenou pozici společníka pro kapitána lodi HMS Beagle R. FitzRoye, která se chystala podniknout dvouletou výzkumnou plavbu s cílem zmapovat pobřeží Jižní Ameriky. Darwinův otec byl sice od samého začátku proti synově účasti a tvrdil, že je to „ztráta času“, ale nakonec se nechal přesvědčit svým přítelem Josiah Wedgwoodem II, otcem Darwinovy pozdější manželky Emmy.

Expedice, která změnila myšlení lidstva

Loď HMS Beagle vyplula 27. prosince 1831 a místo plánovaných dvou let byla na cestě nečekaných pět let. Z Darwinových systematických a podobných poznámek vyplývá, že přibližně dvě třetiny času věnoval studiu pevniny. Z dnešního pohledu měl neskutečně široký záběr svých aktivit. Zabýval se studiem geologických jevů, fosilií i živých organismů.

Jedním z cílů expedice bylo zajistit návrat tří domorodců do Tierra del Fuego v Jižní Americe. Tato návštěva zanechala v Darwinovi velký dojem a do deníku si zaznamenal: „Při pohledu na takové lidi lze jen stěží uvěřit, že jsou také tvory Božími a obyvateli téhož světa. V této nejzazší části Jižní Ameriky člověk existuje na nižším stupni dokonalosti než v kterékoliv jiné části světa.“ Návštěva v Tierra del Fuego se pro Darwina stala jakýmsi odrazovým můstkem v jeho úvahách o původu člověka.

Darwin, coby typický suchozemec, to během dlouhé plavby neměl vůbec jednoduché. Zpočátku trpěl mořskou nemocí. V říjnu roku 1833 dostal silnou horečkou a v roce 1834 strávil během cesty z And do Valparaisa měsíc v posteli neschopný jakékoliv činnosti. Dlouhé výzkumy v tropických oblastech se podepsaly na jeho zdraví natolik, že i po návratu trpěl žaludeční nevolností. Příznaky se zhoršovaly ve stresových situacích. Ošetřující lékaři nedokázali s dobovými prostředky určit příčinu problémů a ani mu pomoci. Dnes se spekuluje o tom, že se v tropech nakazil trypanosomami a rozvinula se u něj tzv. Chagasova choroba.

Mapa Darwinovy cesty kolem světa
Mapa Darwinovy cesty kolem světa
WEBMASTER at the German language Wikipedia

Ještě před návratem lodi Beagle 2. října 1836 do Anglie se z Charlese Darwina stala přičiněním Johna Henslowa a Adama Sedgwicka uznávaná vědecká osobnost. Charles Darwin přivezl z expedice rozsáhlé sbírky, které bylo třeba roztřídit, popsat a zanést do katalogů. Např. John Henslow pomáhal třídit a popisovat botanické vzorky v té době v Evropě neznámých rostlin. Richard Owen se s nadšením a entusiasmem vrhl na studium kosterních vzorků a s nemalým údivem zjistil, že celá řada z nich patří vyhynulým tvorům. Tento poněkud překvapivý závěr ještě zvýšil Darwinovu reputaci.

První závěry a výsledky vědecké práce prezentoval Charles Darwin 4. ledna 1837 v Londýnské geologické společnosti a hovořil o tom, že se jihoamerická pevnina stále pomalu zvedá. Téhož dne představil své vzorky savců a ptáků v Londýnské zoologické společnosti.

Evoluce byla, ale Darwin ji popsal

V roce 1838 si Darwin přečetl esej Thomase Malthuse s názvem „O principu populace“. Jeho dosavadní vědecké bádání a Malthusovy myšlenky jej dovedly až k prvním úvahám o teorii přírodního výběru. Darwin si však byl plně vědom možných reakcí vědeckých kapacit té doby, a proto raději v ústraní za pomoci svých nejbližších přátel bádal dál a sbíral argumenty na podporu svých závěrů. Zatím se mu dostalo velké pocty a 24. ledna 1839 byl jmenován členem Královské společnosti (Royal Society).

Původní vydání knihy O původu druhů
Původní vydání knihy O původu druhů
Wikimedia Commons

Charles Darwin se dlouho zdráhal publikovat své závěry z výzkumu. Nepřímo jej k tomu donutil Alfred Russel Wallace, který se nechal slyšet, že dospěl k podobný výsledkům. Darwinovo vpravdě přelomové dílo s názvem On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život) vyšlo v roce 1859. Většina z nás jej asi zná pod zkráceným názvem „O původu druhů“. V knize najdeme ucelenou vědeckou teorii pojednávající o vývoji organismů ze společného předka a jejich postupnému se přizpůsobování měnícím se podmínkám prostředí. Své další významné vědecké práce věnoval Charles Darwin nejen rostlinám a živočichům, ale i člověku.

Charles Darwin zemřel v Kentu v Anglii 19. dubna 1882. William Spottiswoode, prezident Královské společnosti, zařídil Darwinovi státní pohřeb se všemi poctami. Jeho ostatky jsou uloženy ve Westminsterském opatství poblíž hrobů Williama Herschela a Isaaca Newtona.


Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama