Výročí 13. prosince 2003 – den, kdy Američané dopadli Saddáma Husajna

Irácký diktátor Saddám Husajn byl uznán vinným a záhy popraven. Zbraně hromadného ničení se ale nikdy nenašly.
Saddam Husajn chvíli po zatčení
Saddam Husajn chvíli po zatčení
Volné dílo

Po strávení devíti měsíců na útěku byl 13. prosince 2003 bývalý irácký diktátor Saddám Husajn vypátrán. Saddámův pád započal 20. března téhož roku, kdy Spojené státy americké vpadly do Iráku, aby sesadily tamní vládu úřadující více než dvě desetiletí.

Prezident Saddám Husajn

Saddám Husajn se narodil v roce 1937 do chudé rodiny žijící v Tikrítu, který leží přibližně 190 km od hlavního města Bagdád. Poté, co se v mladém věku přestěhoval do centra dění, vstoupil do Socialistické strany arabské obrody Baas. Nikoliv ale z politického přesvědčení, nýbrž z čistě oportunistického důvodu. Později se stal stranickým lídrem, a dokonce se účastnil několika pokusů o převrat. V červenci 1968 nakonec pomohl svému bratranci uchopit diktátorské křeslo, na které o 11 let později sám usedl.

Saddám Husajn
Saddám Husajn
INA (Iraqi News Agency) - Dar al-Ma'mun

Během 24 let úřadování Saddámova tajná policie terorizovala veřejnost a ignorovala lidská práva. Zatímco iráčtí občané doslova živořili a čelili velké chudobě, hlava státu žila v neuvěřitelném obžerství a luxusu. Saddám Husajn si například nechal po celém Iráku zbudovat více než 20 paláců, které pravidelně obýval. Irácký vůdce byl doslova posedlý vlastní ochranou a bezpečím, a tak pravidelně a hlavně v utajení měnil svá působiště.

Koaliční jednotky v Iráku

Počátkem osmdesátých let minulého století se Saddám Husajn podílel na osmileté válce s Iránem. Obecně se má za to, že v tomto letitém válečném konfliktu přišlo o život několik milionů lidí. Irácký vůdce v průběhu války údajně nasadil nervové a hořčičné plyny, podobně jako chemické zbraně na kurdskou populaci v roce 1988. Zvrat nastal v roce 1990, kdy počátkem srpna irácká armáda vtrhla do Kuvajtu. Koalice pod vedením Spojených států amerických reagovala a o rok později Irák napadla. Cílem invaze bylo přinutit armádu Saddáma Husajna k opuštění území svého menšího souseda. Koalice dosáhla svého a irácké síly se skutečně stáhly. Zatímco armáda ustoupila, Husajnova pevná ruka řídila zemi dál.

Saddam Husajn během procesu
Saddam Husajn během procesu
Volné dílo

Začala devadesátá léta, během kterých irácký diktátor čelil hospodářským sankcím a dalším zákazům. Primárním cílem bylo ochromit iráckou schopnost výroby chemických, biologických a jaderných zbraní. Irák byl ovšem i nadále obviňován z nezákonného prodeje ropy a zbrojení. Spojeným státům došla trpělivost a v roce 2003 opět překročila irácké hranice. Tentokrát byl cíl jasný: svrhnout režim a konečně sesadit diktátora Saddáma Husajna.

Hon na diktátora

Nedlouho po americké invazi se neohrožený irácký vůdce začal skrývat. Ke svému lidu hovořil pouze prostřednictvím audionahrávek, přičemž brzy na to padla i samotná irácká vláda. Poté, co se diktátorovo jméno objevilo na seznamu 55 nejhledanějších členů režimu, začaly spojené státy po bývalé hlavně státu intenzivně pátrat. Do amerických spárů nejprve spadli Saddámovi synové Udaj a Kusaj, kteří byli 22. července 2003 zabiti v Mosulu. O pět měsíců později, 13. prosince 2003, vypátrali američtí vojáci také Saddáma Husajna. Bývalý vůdce se skrýval ve sklepě farmy nedaleko rodného Tikrítu. Muž, který byl dříve doslova posedlý důkladnou hygienou a čistotou, byl na první pohled neupravený, zarostlý vousy a mastnými vlasy. Husajn se americkým jednotkám nebránil a celá událost proběhla bez zranění.

Odsouzení a poprava

Saddám Husajn putoval do irácké vazby. Zlomený muž brzy předstoupil před zvláštní tribunál, kde čelil několika závažným obviněním. První líčení začalo v říjnu 2005, přičemž 5. listopadu příštího roku byl uznán vinným ze zločinů proti lidskosti. Verdikt byl jasný – trest smrti. Po neúspěšném odvolání byl Saddám Husajn 30. prosince 2006 popraven. Pátrání po zbraních hromadného ničení pokračovalo dál. Všechny snahy byly ovšem marné a zakázané zbraně nebyly dosud nikdy nalezeny.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama