Výročí 12. června 1550: za založením Helsinek stojí rudí, bílí a několik válek

Helsinki jsou empírovým městem. A v minulosti byly součástí Ruska. Věděli jste to?
Pobřežní obrana Helsinek
Pobřežní obrana Helsinek
http://pixabay.com

Helsinky, hlavní a nejlidnatější město Finska, byly podle dobových pramenů založeny 12. června 1550. Nacházejí se malém poloostrově ve středu Finského zálivu a dnes jsou moderním a kosmopolitním městem, které si ale zachovává svůj původní empírový charakter.

Dějiny – od područí k samostatnosti

Finsko bylo v 16. století součástí Švédského království. Na pobřeží Baltského moře se v té době nacházelo několik hansovních měst a obchodních přístavů. Švédský král Gustav I. Vasa nechal založit Helsinky ve snaze konkurovat hansovnímu městu Reval (dnešní estonský Tallinn). Král Gustav I. Vasa pojal výstavbu ve velkém stylu a měšťané z okolních měst dostali rozkaz opustit své domovy a nastěhovat se do nového obchodního centra. Původní poloha však neodpovídala té dnešní. Město bylo vystavěno několik kilometrů severně u ústí řeky Vantta. Nebylo to příliš dobré místo a kvůli rozsáhlým mokřadům zde nešlo vybudovat plánovaný přístav. Proto bylo o 90 let později v roce 1640 rozhodnuto, že bude město přesunuto na dnešní místo.

Když car Petr Veliký nechal v roce 1703 založit Petrohrad, začalo růst i napětí ve švédsko-ruských vztazích. V první polovině 18. století došlo ke dvěma válečným konfliktům – velké severní válce a rusko-švédské válce. Carská Rus byla v těchto válkách úspěšnější a v letech 1713–1721 a 1741–1743 obsadila Helsinky. V roce 1748 se na obranu města začala před přístavem stavět velká námořní pevnost Sveaborg (Suomenlinna), které se také říkalo Gibraltar severu.

Do helsinských dějin zásadním způsobem zasáhlo spojenectví mezi Napoleonem Bonapartem a ruským carem Alexandrem I. Netrvalo dlouho a Rusko vypovědělo v únoru 1808 Švédsku válku. Helsinky byly po celou dobu války okupovány ruskými vojsky. Po uzavření míru bylo Finsko připojeno k Rusku jako autonomní velkoknížectví. Alexandr I. v roce 1812 rozhodl, že se Helsinky stanou hlavním městem Finska a byla sem z Turku přesunuta i nejstarší finská univerzita. Válkou zničené město bylo postupně přestavováno v empírovém stylu a dále vzkvétalo. V roce 1862 byla dostavěna železnice, která spojovala Helsinky s  Hämeenlinnou na severu. O osm let později byla dokončena železniční trať do Petrohradu. Finsko získalo samostatnost v prosinci 1917 po revoluci v Rusku.

Přes dvě války k současnosti

Po skončení první světové války vypukly v zemi nepokoje, které 27. ledna 1918 vyústily v tzv. finskou občanskou válku. V té době proti sobě bojovaly jednotky finských sociálních demokratů, kteří bývali běžně označováni jako „rudí“ (punaiset), a konzervativci vedení finským senátem a s označením „bílí“ (valkoiset). Punaiset (rudí) byli podporováni bolševickým Ruskem, zatím co Valkoiset (bílí), dostávali podporu z Německa. Helsinky byly od samého začátku konfliktu v držení rudých. Nicméně v dubnu bylo město dobyto bílými a v pevnosti Suomenlinně byl zřízen největší zajatecký tábor pro více než 13 000 zajatců.

Helsinkám bylo přiděleno konání letních olympijských her již v roce 1940. V letech 1934–1938 byl proto postaven olympijský stadion. Bohužel propukla druhá světová válka a pořádání olympijských her bylo v tomto roce zrušeno. Obnova válkou poničeného města probíhala překvapivě rychle, a tak mohly Helsinky olympioniky přivítat nedlouho po skončení války v roce 1947.

Helsinky jsou dnes vyhledávaným turistickým centrem a většina výletníků začíná svou návštěvu Finska právě zde. Centrum město si zachovalo svůj empírový charakter s tím, že většina budov je postavena v neorenesančním a neoklasicistním slohu. Obdivovat zde můžeme také funkcionalismus i moderní umění.

Text: David Hainall


 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama