Výročí 10. května: Už 193 let chodí Britové do Národní galerie. Na rozdíl od Prahy ji mají zdarma

Kulturou se prý odlišujeme od zvířat. Asi ano, neboť žádný jiný živočišný druh si pro svou potěchu a poučení nezakládá galerie.
Národní galerie v Londýně
Národní galerie v Londýně
Yotti

Psal se 10. květen 1824 a čerstvě vytřenou podlahu londýnské Národní galerie znečistily stopy bot prvních návštěvníků. Po dlouhém očekávání se Britové dočkali.

Pro poučení každého… je vstup zdarma

Pomineme-li množství deponovaných či vystavovaných předmětů, tak základním rozdílem mezi českou Národní galerií a její britskou jmenovkyní, je pro kulturychtivého návštěvníka cena vstupného. Obecně je Velká Británie v porovnání s Českem země výrazně dražší, což ale v tomto případě absolutně neplatí. Vstupné je totiž do základní sbírky zdarma, takže pokochat a poučit se může i člověk, který má hluboko do kapsy. Možná i proto patří National Gallery mezi skupinu nejnavštěvovanějších muzeí umění světa. Do sbírkových exponátů v ní náleží více než 2 300 obrazů vzniklých od 13. století do roku 1900.

Být v galerii je prestiž – a darovat galerii taky

Není bez zajímavosti, že zhruba dvě třetiny sbírky tvoří soukromé dary, což ukazuje, že dárci vnímají darování děl jako prestižní záležitost. Zatímco na konci 18. století docházelo v kontinentální Evropě k širokému znárodňování šlechtických sbírek, britské království se vydalo jinou cestou. Dodnes fungující královská rodina si umělecká díla ponechala ve svém majetku, takže Národní galerie musela lovit v jiných než královských vodách. Základem se stalo 38 obrazů, které vláda zakoupila od dědiců Johna Julia Angersteina, pojišťovacího makléře a mecenáše uměn 1824. Tak se do vlastnictví National Gallery dostaly například díla Raffaela nebo obraz Svatba dle módy od Williama Hogartha.

Venuše s Kupidem ve sbírkách National Gallery
Venuše s Kupidem ve sbírkách National Gallery
Diego Velázquez

 

V roce 1831 odkázal galerii 35 obrazů William Holwell Carr (1758–1830), umělec a sběratel umění. Galerie se celou dobu snažila nakupovat vzácná díly, byť někdy byly cen nad její finanční možnosti. I v tomto případě se ukázali Britové jako vlastenci. Například na Da Vinciho obraz Madona s dítětem, svatou Annou a Janem Křtitelem galerie dosáhla jen díky prostředkům vybraných ve veřejných sbírkách

Severní strana Trafalgarského náměstí

Národní galerie byla otevřena veřejnosti 10. května 1824 v bývalém městském domě v Angersteinu v čísle 100 na Pall Mall. V podstatě okamžitě se ukázalo, že prostory jsou malé, špatně větrané a v podstatě nevyhovující. Na čas se sbírka přesunula do čísla popisného 105 na stejné ulici, ovšem ani tam nešlo o prostory reprezentativní. Romanopisec Anthony Trollope je popsal jako "špinavý, tupý, úzký dům, špatně přizpůsobený výstavě pokladů, které držel". V roce 1832 začal prestižní britský architekt William Wilkins (1778 – 1839) s výstavbou nové budovy na místě bývalých Královských stájí v Charing Cross, v oblasti, ze které se v průběhu 20. let 19. století stalo Trafalgarské náměstí. Až se budete loudat Londýnem, konkrétně zamíříte-li na Trafalgarské náměstí, zamiřte do její severní části a vstupte mezi skvosty malířské historie.

Našinci se více než kulturou chlubí pivem, fotbalem a hokejem. Pražská Národní galerie si sice klade své prvopočátky do roku 1786, ale faktem zůstává, že skutečné otevření této instituce přišlo až v roce 1949, kdy vyšel Zákon č. 148/1949 Sb – zákon o Národní galerii v Praze. Britové se sice pivem ani hokejem moc nechlubí, ale na svou National Gallery, Natural History Museum i Royal Albert Hall (další z britských významných kulturních institucí) jsou náležitě pyšní.

Text: Topi Pigula

Jeden z Raffaelových obrazů

Výročí pro ty, kdo nemají rádi moderní umění – 497 let od Raffaelovy smrti

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama