Život na cizích planetách může existovat i beze světla
Ve vesmíru může být život prakticky kdekoliv, naznačuje výsledek nového výzkumu. Najde si cestu a může se vyskytovat i v místech, která jsme ještě donedávna považovali za zcela neobyvatelná.
Roku 2008 učinili biologové zcela převratný objev. V podzemním zlatém dole v Jižní Africe, v hloubce asi tři kilometry pod povrchem, našli bakterii pojmenovanou Candidatus desulforudis audaxviator – tento organismus tam existoval, aniž by na něj kdy dopadl jediný foton slunečního světla. Vědci doposud řešili, jak je to možné – a nyní mají odpověď. Ta současně vysvětluje, jak se život může šířit vesmírem a kde všude mohou být jeho stopy.
Světlo není podmínkou
Život na Zemi je závislý na Slunci. Rostliny z něj berou energii pro fotosyntézu a zvířata včetně člověka si zase odebírají energii nutnou pro pohyb z rostlin. Ale miniaturní tvorečkové z jihoafrických hlubin jsou první organismus, na který vědci narazili, jenž může žít na zcela jiných principech. Energii totiž získává díky radiolýze.
Veškerou energii, kterou pro svůj život ve věčné temnotě tyto tajemné organismy potřebují, získávají ze živin,které reagují na radiaci nebo radioaktivní látky. A právě to může být klíčem, jak můžeme úspěšněji pátrat po životě na jiných planetách. Ve studii zveřejněné v odborném časopise Journal of the Royal Society Interface navrhl exobiolog Dimitra Atri myšlenku, která by mohla zcela změnit to, jak vlastně lidstvo pátrá po vesmírném životě. Pokud získávají bakterie v Africe sílu radiolýzou, možná by podobně mohl fungovat i život – třeba i ten inteligentní – ve vzdáleném vesmíru. Třeba je radiolýza možná i jinde... Pokud by tomu tak bylo, mohlo by to výrazně rozšířit naše možnosti hledání.
Všechno je špatně
Atri vypracoval statistický model, v němž popsal, že by kosmické záření mohlo pronikat i pod povrch planet, které jsou daleko od hvězd. Například u Marsu tato životodárná radiace může pronikat až metr pod povrch planety, kde mohou reagovat na živiny a vodu. Je-li tomu tak (a potvrdí to teprve další náročný výzkum), pak můžeme roztrhat všechny studie o obyvatelných zónách planet a začít se zcela novými parametry.
„Když hledáme ve vesmíru život, pátráme po životních formách, které jsou založené na stejném principu, jako jsme my. Jenže tohle je zcela jiný druh energie!“ popsal Atri. Aby fungovala radiolýza, planeta potřebuje spoustu radiace a naopak téměř žádnou ochranu před ní. Je to tedy přesný opak planet, po nichž jsme pátrali doposud.“
Hledání podobných forem života, jako jsou ty pozemské, zatím nepřineslo žádné úspěchy – a někteří astronomové dokonce zpochybňují, že by se vůbec mohlo podařit. Atriho hypotéza ale přináší naději; a navíc otevírá zcela nové obzory lidské fantazii – tyto doposud neznámé organismy založené na radiaci by mohly být ještě mnohem fantastičtější, než si dokázal kdokoliv představit.
Text: MK