Na mimozemšťany zapomeňte: nové teorie popírají vznik konstrukcí kolem tajemné hvězdy

Na konci roku 2015 oblažila svět informace, že hvězda jménem KIC 8462852, pro niž se později vžila podle objevitelky anomálie přezdívka Tabby, se záhadně periodicky ztmavuje. To pasovalo přesně do hypotéz hledačů kosmických civilizací.
Asteroid a jeho kolize s dalším vesmírným tělesem
Asteroid a jeho kolize s dalším vesmírným tělesem
NASA/JPL-Caltech

Hlavní spekulace byla postavena na následující myšlence. Co když kolem Tabby někdo buduje nějakou superkonstrukci? Rok a čtvrt poté se objevily dvě přesvědčivé hypotézy, jež vše vysvětlují přirozenou cestou. Pořád jde o fenomény hodné vědecké pozornosti – mimozemské supercivilizace za nimi však nehledejte.

Bez civilizací i vysvětlení

Hned na úvod bude dobré říct, že vědci rozhodně věnovali pozornost i možnosti, že u Tabby skutečně někdo něco buduje. Ke hvězdě byly namířeny radioteleskopy, poslouchající jakékoliv známky místní komunikace. Neslyšely však nic, co by vypovídalo o tom, že by Tabby mohla hostit nám podobné formy života. Ačkoliv projekt hledání ještě neskončil, minimálně první závěry jsou jasné – pokud by zde někdo něco měl budovat, musel by komunikovat jinak, než jak jsme zvyklí. Nelze vyloučit, že takové civilizace mohou existovat. Absence důkazů však hovoří o tom, že za postupné snižování jasu hvězdy může zřejmě zcela přirozená příčina.

V minulosti byly za tuto považovány obrovské kometární roje. Jenže aby zakrývaly tolik, o kolik hvězda "pohasíná", musely by se samy vyskytovat v nepřirozeně velkých formacích. Zvažovány byly také mezihvězdné clony v nejrůznější formě.

Možná, že kosmem mezi hvězdami létají obrovské předměty, a my je nevidíme, tvrdili zastánci této možnosti. Ani tohle vysvětlení ale nepůsobí příliš důvěryhodně – bylo by potřeba nepravděpodobně velké šance, abychom tak rozsáhlý mezihvězdný materiál zpozorovali až nyní.

Na konci prosince jednu z více pravděpodobných možností navrhla studie Univesity of Illinois. Její výzkumníci studovali, jestli spolu jednotlivé periody poklesu jasu náhodou nesouvisejí. Když na data aplikovali matematické modely, vyšlo jim, že dávají dohromady vzorec podobný statistickému vyjádření lavinovitých jevů – tedy toho, jak z původně menších projevů nakonec "nabalováním" vznikají jevy obrovské. Pozorovat průběh podobných událostí nemusíte jenom v pohoří, ale i u slunečních skvrn. Nejpravděpodobnějším vysvětlením ztmavování je tak podle vědátorů z Illinois postupná transformace magnetického pole Tabby, jež se projevuje extrémním výskytem slunečních skvrn.

Hvězdná konkurence

Tabby by tak byla jednoduše zajímavým příkladem doposud nepozorované fáze hvězdného života, což stále stojí za pozornost, méně však už za přípravu mezihvězdné válečné flotily. Je zde však také další možnost. Tento týden publikovaná práce tria astronomů z University of Columbia a the University of Berkeley došla totiž k závěru, že Tabby by také klidně mohla jednoduše projít srážkou s místní planetou. Nejde přitom jenom o to, že pole trosek, jež by vzniklo rozdrolením padající planety vlivem gravitace hvězdy, by mohlo vytvořit clonu. Materiál ze skutečně velké exoplanety by rovněž reagoval se solárními termojadernými procesy. Možná jsme tak prý vůbec neviděli pokles jasu, ale naopak zvyšování jasu. Pokud mají pravdu, Tabby se momentálně zase uklidňuje, jak materiál z bývalé planety stále mizí v jejích útrobách. I to by byl unikátní hvězdný úkaz – a to byť se předpokládá, že také naše Slunce v minulosti spořádalo pěkných pár planet, respektive jejich pozůstatků. Také tentokrát by ovšem fanoušci mimozemských civilizací nad výsledkem zaplakali.

Která z hypotéz má pravdu, snad zjistíme dlouhodobým a detailním pozorováním v průběhu několika příštích let. Zcela vyloučena stále není ani možnost, že objevíme inteligentní bytosti – pokud by se jejich aktivity měly napříč vesmírem nějak projevovat, tak přesně jako snižování jasu Tabby. Spíše se však stále více ukazuje, že namísto kontaktu s ufouny vstoupí Tabby do dějin astronomie kvůli upozornění na zcela přirozený, avšak neméně fascinující proces, jenž by nám jinak zůstal utajen.

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama