Porazili jsme leukémii? Experimentální terapie vyléčila 90 procent nemocných
Naše tělo se s rakovinou umí poprat více než dobře – potřebuje však trochu pošťouchnout. Právě na to sází nové léčebné metody.
Kliniky po celém světě se už po dekády snaží přijít s efektivní léčbou národových onemocnění. Za tu doby vznikly různé techniky záchrany pacientů, všechny však spojovala obvyklá nutnost podchytit nemoc v raném stadiu.
Nové metody léčení však dávají naději na časté zachránění pacienta i v konečné fázi choroby. Spoléhají přitom pouze na jeho vlastní imunitní systém.
Jako žijící lék
Tzv. buněčná terapie oproti tradičnímu injektování různých chemikálií (léků) do těla pacienta spoléhá na posílení přirozeného imunitního systému. Ten totiž ničí rakovinové nádory na denní bázi každému z nás – buněčná terapie, jíž se také říká "imunoterapie", však přeneseně řečeno cílí za překováním pacientova imunitního systému do imunity superhrdinů. A dosahuje přitom velmi slibných výsledků.
Na vlastní kůži si to při nedávných klinických pokusech vyzkoušelo několik pacientů s terminálním stadiem leukémie, umístěných v americkém středisku Memorial Sloan Kettering Cancer Center. Tým po vedením doktora Michela Sadelaina jich nakonec dle své studie publikované v časopise Science Translational Medicine vyléčil skoro 90 %!
Celý proces spočívá v genetickém vylepšení pacientových T lymfocytů, také známých jako T buňky. Ty tvoří páteř buněčné imunity každého člověka. Sadelain výsledku dosáhl vložením nové informace do buňky, konkrétněji nového cíle imunitního systému. Tím může být specifický protein, který se nachází pouze v rakovinových buňkách a který by bez úpravy vědců imunitní systém jinak ignoroval. Zaútočí-li však na něj, poradí si s národovým onemocněním sám.
Nejlépe fungování pro web Singularity Hub popsal sám Sadelain: "Pokud spolknete prášek či jinou chemikálii, je to tu v danou chvíli vše, co jste přijali, a často nemůžete přijmout více, protože při vyšší dávce by se lék pro pacienta stal toxický. V našem případě jsou však T buňky stimulovány rakovinou. Je to léčba, kterou stačí pacientovi aplikovat jenom jednou, protože se v něm množí v libovolném množství a už mu zůstane natrvalo. Říkáme tomu "žijící lék". Sadelainovi lidé mají v oboru více než desetiletou praxi – už při pokusech v roce 2003 se jim například podařilo upravit myši, loni pak zahájili první fázi vlastních klinických testů.
Problémy na obzoru
Ačkoliv metoda zní takřka zázračně, není bez jistých neduhů. Největší výzvou je rozšiřování škály cílů metody tak, aby jednak došlo na správné identifikování specifických proteinů u národových buněk a zároveň nedošlo na poškození jiných buněk.
Pokud by totiž doktoři přeprogramovali iminutní systém na zacílení proteinu, který se nevyskytuje jenom v rakovinových buňkách, ale například i v těch mozkových, imunitní systém by se záhy obrátil i proti nim samotným. Bezpečí terapie proto musí být absolutní.
Jiný problém je finančního charakteru – dokud je pro metodu třeba týmu vědců určeného skupince pacientů, danou léčbu si může dovolit jenom omezená sorta movitých lidí (či pokusných myší). Sadelainův tým však rozhodně není jediná skupina na světě, která se buněčnou terapií zabývá, nedávno jsme ostatně informovali o velmi podobném pokusu na přeprogramování T buněk pomocí podkožních čipů. Od této metody se naopak slibuje výrazné snížení finanční náročnosti budoucí buněčné terapie.
Ladislav Loukota