Lidsko praseční chiméra - "kříženec" prasete a člověka už je laboratorně na světě

Chiméra z antických bájí byl tvor se třemi hlavami – kozí, lví a hadí. Kombinoval v sobě ty nejhorší vlastnosti ze všech těchto bestií. Chystá se člověk a prase.
Chiméra
Chiméra
http://pixabay.com

Výraz chiméra je tedy již tisíce let zatížen mnoha významy, v drtivé většině negativními. Jenže výzkum a vznik chiméry by mohl lidstvu také neuvěřitelně pomoci.

Jako chiméra se označuje v moderní biologii tvor, který má v sobě DNA více organismů. Na první pohled by zřejmě ani nebylo poznat, že je něčím výjimečný, množství DNA jednoho organismu by totiž značně převyšovalo množství DNA druhého organismu. Na vývoji takové chiméry pracuje v současné době jeden z nejlepších vědeckých ústavů světa, americký Salkův institut. Tento výzkum vede Juan Carlos Izpisua Belmonte.

Vysvětluje, jaký je hlavní cíl takového, na první pohled značně kontroverzního, výzkumu: „Definitivním posláním naší činnosti je vytvořit tkáň, která by se dala použít k různým transplantacím.“ Vědec tím myslím vznik zvířete, například prasete, které by v sobě mělo tolik DNA lidského typu a navíc ve správných orgánech, že by se celé tyto orgány daly bez obtíží transplantovat lidem. Takový přístup by vnesl do medicíny revoluci srovnatelnou s objevem antibiotik.

Aby něco takového vzniklo laboratorně, v Petriho misce, je nesmírně náročný úkol. Vědci, kteří se na něm podíleli, to přirovnávají k vytvoření kopie klíče: „ten nový klíč vypadá po vysoustruhování jako identická kopie toho starého, ale když se s ním pokusíte otevřít dveře od bytu, tak to stejně nejde...“ Proto v Salkově institutu nezkoušejí buňky spojit v laboratoři, ale implantují je do živých tvorů a čekají, zda se ujmou.

První pokus spočíval ve vytvoření chiméry myši a potkana – oba tvorové k sobě mají po genetické stránce tak blízko, že by to mělo být ve srovnání s kombinací jiných zvířat relativně snadné. To se jim podařilo a tak přešli k dalšími cíli – lidsko-prasečí chiméře. Vědci se pokusili vložit lidskou DNA do 1500 prasečích embryí. Vkládaly se nejrůznější buňky a ty, které se ujaly, pak vlastně vytvořily lidsko-prasečí chiméru. Nakonec vědci nechali embrya, která se ujala, asi na tři týdny růst – mohli tak distančně dlouho pozorovat, jak vypadá jejich vývoj, aniž by ještě takový experiment vyvolával nějaké zásadnější etické otázky.

Tento experiment trval čtyři roky, výsledky jsou podle jeho autorů i odborné veřejnosti zcela přelomové. Vliv lidského genomu na prasečí embrya byl sice velmi malý, ale to je vlastně podle vědců dobře – pokud by se takový organismus narodil (a nebyl zničen, jako se stalo v tomto experimentu), byl by zřejmě více životaschopný, než kdyby v něm byl podíl obou DNA vyrovnaný.

Vývoj a budoucí výroba chimérických embryí jsou nesmírně nadějnou větví moderní biologie, která sice ped vědce klade mnoho složitých morálních dilemat, ale výsledky, jež nabízí, se nedají jen tak odmítnout – jsou jimi totiž náhrada jakýchkoliv poškozených orgánů, dlouhověkost a lepší kvalita lidského života...

Text: MK

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama