Implantace falešných vzpomínek je realitou. Zatím vyvolávají jen strach

Vědci poprvé u myší zavedli falešnou vzpomínku. Věc je však ve skutečnosti trochu přízemnější, než byste čekali.
Arnold Schwarzenegger ve filmu Total Recall

Jedním z osvědčených témat sci-fi jsou hrátky se vzpomínkami. Tedy to, do jaké míry ovlivňují naši osobnost i chování. Motiv dobře znají třebas diváci filmů jako je Ghost in the Shell, Počátek či Total Recall.

Čím dál tím více však fikce stává realitou – nejnověji to prokázal experiment Massachusettského institutu, v němž výzkumníci pod vedením doktora Susumu Tonegawy implantovali myši falešnou vzpomínku strachu.

Strach má velký hypokampus

Vzpomínky se v našem mozku ukládají do sítě propojených mozkových buněk, neuronů. Když si vzpomenete na minulý zážitek, ať už polibek svého partnera či maturitu, jsou aktivovány řetězce konkrétních neuronů – každá vzpomínka je tak v praxi pouze propojením několika buněk, a lze ji proto identifikovat.

Gramatická chyba

Hrubky vidíme, i když nechceme. Hledá je mozek sám od sebe

V Tonegawově experimentu vědci pomocí genetického inženýrství upravili kolekci myší tak, aby jejich mozkové buňky při utváření nových vzpomínek v hypokampu produkovaly protein Channelrhodopsin-2 citlivý na světlo. Technika je známá jako optogenetika a umožnila označit neurony během procesu vytváření nové vzpomínky. Zároveň však Channelrhodopsin-2 přítomný v neuronech umožňuje buňky i uměle aktivovat stejným způsobem jako při vytváření vzpomínky – stačí na ně zasvítit světlem. Tohoto bylo dosaženo implantací malého optického vlákna do mozku, alespoň dle výzkumu publikovaného loni v dubnu. Výsledek? Výzkumníci byli schopní odhalit vzpomínku při jejím vzniku a následně ji kdykoliv myši znovu připomenout.

Vybaveni nástrojem na ovlivňování mysli vědci umístili myš do kolekce různých prostředí – pro zjednodušení řekněme kolekce různých labyrintů. Myš se tak prodívala Labyrintem A a zapamatovala si jej do své sítě neuronů. Vědci při tom byli schopní proces pozorovat a identifikovat vzpomínku na Labyrint A. Když byla další den v jiném Labyrintu B, vědci myši aktivovali vzpomínku na Labyring A doprovázenou opakovaným elektrickým šokem, čímž u ní vyvolali strach z bolesti. Kde je důkaz implantování falešné vzpomínky? Když poté vrátili myš do Labyrintu A, tato se ze strachu zastavila – její mozek vyvolal traumatizující vzpomínku z prostředí v Labyrintu A, ačkoliv v němž v reálu žádné trauma nezažila.

Jak měnit myším mozek
Jak měnit myším mozek
Gawker

Krůček po krůčku

Pokud si klepete na čelo a myslíte si, že se myš pouze bála dalšího šoku, vědci vám to vyvrátí dalším pokusem – když si naše myš mohla vybrat cestu do Labyrintu A a jiným prostředím, áčku se ze strachu vyhnula. Kontrolní skupina myší, kterým se implantace vzpomínky vyhnula, však z Labyrintu A žádné těžkosti neměla. Mezi upravenou myší a neupravenými byl tak statisticky významný rozdíl, který lze interpretovat jedině tak, že proces vyvolávání falešné vzpomínky se nestal.

Profesor MIT Susumu Tonegawa, mimochodem laureát Nobelovy ceny, k tomu sdělil, že mezi skutečnými a falešnými vzpomínkami zřejmě není žádný rozdíl. Mozkové mechanismy nakládají s oběma totožně. Jak však změnu vnímají myši samotné a co by na aplikaci falešných vzpomínek do lidské mysli řekli psychologové, je však prozatím velkou neznámou.

Mozkové závity se budou žhavit!

Nejde vám matika? Víme, jak zlepšit mozek!

Stejně tak platí, že experiment sám o sobě může působit poněkud triviálně. Termín „falešná vzpomínka“ a srovnávání s filmy jako je Počátek by mohlo vyvolat mylný dojem, že od zítřka si každý z nás bude moct implantovat vzpomínky na dovolenou na Marsu. Vyvolat strach z místnosti, v níž zvíře zrovna není, je samozřejmě na míle vzdálené sofistikovaným plánům sci-fi žánru, jedná se však o obrovský skok ve snaze k těmto cílům dojít. Experiment na základní bázi pouze asocioval již existující skutečnou vzpomínku s negativním prožitkem – výsledkem je falešná vzpomínka, nikoliv však ve smyslu „vytvořená od nuly“. Zcela nové vzpomínky zatím vytvářet neumíme, totéž platí o implantaci vzpomínek mezi tvory, o možných vedlejších vlivech ani nemluvě.

Není však bez zajímavosti, že před pouhou dekádou byla optogenetika kontroverzním snilstvím i ve vědecké komunitě. Web Arstechnica připomíná, že Francis Crick, objevitel struktury DNA, označil neurony aktivované světlem ještě v roce 1999 jako cosi nepřirozeného a přehnaného.

Pokrok však postupuje krůček po krůčku dále. Nedávno jsme tu měli experiment ohledně mazání vzpomínek, nyní si myši užívají i další výstřelek donedávna patřící na stránky vědeckofantastických románů. Každopádně bude vzrušující sledovat, jakým dalším terorům budou bílé myšky vystaveny v následujících měsících.

Ladislav Loukota

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama