Zmije – zatím poslední a nejlepší verze legendární F-16

Bojový letoun F-16 je už dnes legendou, i když jeho kariéra rozhodně nekončí a po světě stále létají tisíce exemplářů. A i když se zrodil před čtyřmi desítkami let, stále má co nabídnout. Není tedy divu, že výrobce nabízí už jeho 4. generaci.
F-16V Viper
F-16V Viper
Lockheed Martin

Je to rok, co se poprvé do vzduchu vznesla nová Zmije, tedy přesněji řečeno nejnovější verze, legendární „ef-šestnáctky“, jejíž oficiální označení zní F-16V Viper (Zmije). Stalo se tak v texaském Fort Worthu a tím se představila už 4. generace nejrozšířenějšího proudového bojového letounu v americké historii. Je až neuvěřitelné, že se z čistě stíhacího letounu, který světlo světa spatřil v roce 1974, postupem času stal univerzální bojový stroj, který nejen že dnes stále představuje světovou špičku ve své kategorii, ale má potenciál sloužit další desítky let. F-16 Fighting Falcon byl původně konstruován jako levná jednoúčelová frontová stíhačka, které by doplňovala v americkém letectvu větší a výkonnější F 15 Eagle. Zatím poslední model F-16V Viper, který nyní výrobce Lockheed Martin nabízí, tvarově sice odpovídá původní F-16A, ve skutečnosti ale jde o zcela jiný stroj schopný plnit celou plejádu bojových úkolů.

Američtí letci zmije nedostanou

Zajímavé ovšem je, že Lockheed Martin nejnovější zmiji nevyvíjel pro americké letectvo a ani mu ji nebude nabízet, přestože stále disponuje více než tisícovkou „ef-šestnáctek“ několika verzí. Už před několika lety totiž velení letectva zrušilo záměry na modernizaci stovek starších strojů F-16, místo toho vsadilo na nákupy nových letounů F-35. Lockheed Martin má momentálně zakázky na výrobu vylepšených letounů F-16 C/D pro zahraniční zákazníky, ty však budou dokončeny během příštího roku. Výrobce si toho byl vědom už s předstihem, a aby měl co nabídnout dalším potenciálním zákazníkům, přišel s modelem F-16V Viper. Ten má vlastně udržet chod výrobní linky na „ef-šestnáctky“ i pro další roky. Nicméně prvním impulsem ke vzniku zmije byl zájem Tchaj-wanu o modernizaci více než stovky jeho starších strojů F-16A/B. V rámci americké vojenské pomoci této asijské zemi dostal v roce 2012 Lockheed Martin od americké vlády zakázku na modernizační projekt tchajwanských strojů. A tak se začala rodit zmije.

legendární „ef-šestnáctky“, jejíž oficiální označení zní F-16V Viper (Zmije). Stalo se tak v texaském Fort Worthu a tím se představila už 4. generace nejrozšířenějšího proudového bojového letounu v americké historii. Je až neuvěřitelné, že se z čistě stíhacího letounu, který světlo světa spatřil v roce 1974, postupem času stal univerzální bojový stroj, který nejen že dnes stále představuje světovou špičku ve své kategorii, ale má potenciál sloužit další desítky let. F-16 Fighting Falcon byl původně konstruován jako levná jednoúčelová frontová stíhačka, které by doplňovala v americkém letectvu větší a výkonnější F‑15 Eagle. Zatím poslední model F-16V Viper, který nyní výrobce Lockheed Martin nabízí, tvarově sice odpovídá původní F-16A, ve skutečnosti ale jde o zcela jiný stroj schopný plnit celou plejádu bojových úkolů.

Američtí letci zmije nedostanou

Zajímavé ovšem je, že Lockheed Martin nejnovější zmiji nevyvíjel pro americké letectvo a ani mu ji nebude nabízet, přestože stále disponuje více než tisícovkou „ef-šestnáctek“ několika verzí. Už před několika lety totiž velení letectva zrušilo záměry na modernizaci stovek starších strojů F-16, místo toho vsadilo na nákupy nových letounů F-35. Lockheed Martin má momentálně zakázky na výrobu vylepšených letounů F-16 C/D pro zahraniční zákazníky, ty však budou dokončeny během příštího roku. Výrobce si toho byl vědom už s předstihem, a aby měl co nabídnout dalším potenciálním zákazníkům, přišel s modelem F-16V Viper. Ten má vlastně udržet chod výrobní linky na „ef-šestnáctky“ i pro další roky. Nicméně prvním impulsem ke vzniku zmije byl zájem Tchaj-wanu o modernizaci více než stovky jeho starších strojů F-16A/B. V rámci americké vojenské pomoci této asijské zemi dostal v roce 2012 Lockheed Martin od americké vlády zakázku na modernizační projekt tchajwanských strojů. A tak se začala rodit zmije.

Americké moderní letadla dostane… Tchaj-wan

Tchaj-wan se tedy stane prvním uživatelem Viperů, nicméně určitě nebude posledním. Vždyť za čtyři desetiletí vzniklo přes 4 500 „ef-šestnáctek“ a velká část z nich stále aktivně slouží v mnoha zemích světa. Program F-16V Viper s tím počítá, a proto nezahrnuje jen výrobu zcela nových strojů, na standard zmije můžou být modernizovány i starší letouny. To bude pro mnohá letectva určitě zajímavá možnost, jak za přijatelné finanční náklady získat moderní a velmi schopné multifunkční bojové letouny bez nutnosti pořizovat zcela nové stroje.

F-16V za letu
F-16V za letu
Lockheed Martin

Problémem totiž je, že nabídka bojových letounů za přijatelné peníze se rapidně snižuje, a platí to především pro kategorii jednomotorových bojových letounů. Ze západních konstrukcí jsou k dispozici vlastně jen tři, americký F-16, švédsko-britský JAS-39 a také americký F-35, jehož cena je však pro mnohé ozbrojené síly astronomická. Proto není překvapující, že o modernizaci svých F-16 na standard Viper uvažuje už nyní Jižní Korea, Indonésie nebo Spojené arabské emiráty a další budou jistě následovat.

Nový letoun v tradičním kabátě

Hlavním prvkem celé modernizace a srdcem Viperu je nový radiolokátor APG-83 SABR kategorie AESA. Tedy jde o radiolokátor s pevnou anténou, který k detekci využívá elektronicky vychylovaný radarový paprsek. Takovéto radiolokátory jsou typické pro nejmodernější bojové letouny 4. a 5. generace včetně strojů F-22 Raptor nebo F-35 Lightning II. Právě komponenty z radarových soustav těchto letounů využívá i APG-83 SABR instalovaný ve Zmiji. F-16V se tak svými bojovými schopnostmi vyrovná nebo přinejmenším blíží F-22 nebo F-35 ovšem za neporovnatelně menší peníze.

I když tradičně pojatý trup Viperu nemá vlastnosti stealth jako už zmiňované F-22 nebo F-35, jeho radar APG-83 pracuje na principu vysílání radarových paprsků s proměnlivou frekvencí. Viper je tak obtížně detekovatelný nepřátelskou protiletadlovou obranou. Navíc radar Viperu dokáže simultánně pracovat v modu vzduch-vzduch i vzduch-země, může tedy provádět údery na pozemní i vzdušné cíle současně bez nutnosti přepínat palubní elektroniku, jak je tomu běžné u většiny soudobých bojových strojů.

Viper unese skoro všechno

Dalším zásadním prvkem ve výbavě F-16V Viper, která jej odlišuje od předchozích verzí, je implementace zaměřovacího systému SNIPER. Ten dokáže zaměřovat pozemní cíle pomocí laserových paprsků i infračervených čidel, což je běžné u většiny zaměřovacích kontejnerů současnosti, ovšem SNIPER může být použit i na cíle ve vzduchu. Co se týče protiletecké výzbroje, může nést širokou škálu řízených střel, od starších AIM-7, Sky Flash, přes standardní AIM-120 až po nejmodernější AIM-9X, AIM-132 ASRAAM nebo IRIS-T. Samozřejmostí jsou i chytré protizemní a protilodní střely i pumy jako například AGM-119, AGM-84, AGM-65, řízené pumy rodiny Paveway, či přesné bomby řady GBU-15.

Viper dostal do vínku i nejnovější systémy radioelektronického boje, disponuje výkonným datalinkem standardu Link 16, který umožňuje přenášet data i obraz přes satelitní spojení kamkoliv na světě. Stroj dostal také nový palubní počítač a modernizací prošel i kokpit. Ten odpovídá nejnovějším trendům tzv. skleného kokpitu, kdy se veškeré letové, navigační i zbraňové údaje zobrazují na třech standardních digitálních displejích a jednom průhledovém před pilotem, který zároveň slouží jako zaměřovač.

Tchaj-wan se tedy stane prvním uživatelem Viperů, nicméně určitě nebude posledním. Vždyť za čtyři desetiletí vzniklo přes 4 500 „ef-šestnáctek“ a velká část z nich stále aktivně slouží v mnoha zemích světa. Program F-16V Viper s tím počítá, a proto nezahrnuje jen výrobu zcela nových strojů, na standard zmije můžou být modernizovány i starší letouny. To bude pro mnohá letectva určitě zajímavá možnost, jak za přijatelné finanční náklady získat moderní a velmi schopné multifunkční bojové letouny bez nutnosti pořizovat zcela nové stroje.

Problémem totiž je, že nabídka bojových letounů za přijatelné peníze se rapidně snižuje, a platí to především pro kategorii jednomotorových bojových letounů. Ze západních konstrukcí jsou k dispozici vlastně jen tři, americký F-16, švédsko-britský JAS-39 a také americký F-35, jehož cena je však pro mnohé ozbrojené síly astronomická. Proto není překvapující, že o modernizaci svých F-16 na standard Viper uvažuje už nyní Jižní Korea, Indonésie nebo Spojené arabské emiráty a další budou jistě následovat.

F-16V Viper útočí
F-16V Viper útočí
Lockheed Martin

 

Nový letoun v tradičním kabátě

Hlavním prvkem celé modernizace a srdcem Viperu je nový radiolokátor APG-83 SABR kategorie AESA. Tedy jde o radiolokátor s pevnou anténou, který k detekci využívá elektronicky vychylovaný radarový paprsek. Takovéto radiolokátory jsou typické pro nejmodernější bojové letouny 4. a 5. generace včetně strojů F-22 Raptor nebo F-35 Lightning II. Právě komponenty z radarových soustav těchto letounů využívá i APG-83 SABR instalovaný ve Zmiji. F-16V se tak svými bojovými schopnostmi vyrovná nebo přinejmenším blíží F-22 nebo F-35 ovšem za neporovnatelně menší peníze.

I když tradičně pojatý trup Viperu nemá vlastnosti stealth jako už zmiňované F-22 nebo F-35, jeho radar APG-83 pracuje na principu vysílání radarových paprsků s proměnlivou frekvencí. Viper je tak obtížně detekovatelný nepřátelskou protiletadlovou obranou. Navíc radar Viperu dokáže simultánně pracovat v modu vzduch-vzduch i vzduch-země, může tedy provádět údery na pozemní i vzdušné cíle současně bez nutnosti přepínat palubní elektroniku, jak je tomu běžné u většiny soudobých bojových strojů.

Viper unese skoro všechno

Dalším zásadním prvkem ve výbavě F-16V Viper, která jej odlišuje od předchozích verzí, je implementace zaměřovacího systému SNIPER. Ten dokáže zaměřovat pozemní cíle pomocí laserových paprsků i infračervených čidel, což je běžné u většiny zaměřovacích kontejnerů současnosti, ovšem SNIPER může být použit i na cíle ve vzduchu. Co se týče protiletecké výzbroje, může nést širokou škálu řízených střel, od starších AIM-7, Sky Flash, přes standardní AIM-120 až po nejmodernější AIM-9X, AIM-132 ASRAAM nebo IRIS-T. Samozřejmostí jsou i chytré protizemní a protilodní střely i pumy jako například AGM-119, AGM-84, AGM-65, řízené pumy rodiny Paveway, či přesné bomby řady GBU-15.

Viper dostal do vínku i nejnovější systémy radioelektronického boje, disponuje výkonným datalinkem standardu Link 16, který umožňuje přenášet data i obraz přes satelitní spojení kamkoliv na světě. Stroj dostal také nový palubní počítač a modernizací prošel i kokpit. Ten odpovídá nejnovějším trendům tzv. skleného kokpitu, kdy se veškeré letové, navigační i zbraňové údaje zobrazují na třech standardních digitálních displejích a jednom průhledovém před pilotem, který zároveň slouží jako zaměřovač.

Text: Daniel Potocký

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama