Závody o vojenské letouny 5x rychlejší než zvuk finišují. Kdo vyhraje?

Mach 5 je cílem Ruska, Číny i Ameriky.
Model proudění (průřez) kolem hypersonického letounku X-43 při rychlosti Mach 7 a tepelné namáhání jeho povrchu. (NASA)
Model proudění (průřez) kolem hypersonického letounku X-43 při rychlosti Mach 7 a tepelné namáhání jeho povrchu. (NASA)
NASA

Jsou tomu už víc jak tři dekády, co svět během Války v Zálivu překvapila existence "neviditelných" letadel F-117. Pojem "stealth" se od té doby zabydlel i v tuzemském názvosloví a skoro se zdá, že se krom „radarově neviditelných strojů“ ve vojenském letectví nic moc nezměnilo. Opak je však pravdou a na obzoru se rýsuje nový možný závod o to, která velmoc získá převahu ve vývoji hypersonických letadel.

Rychlejší než kulka

Za hypersonický letoun je považován ten, který zvládá udržovat konstantní rychlost vyšší než Mach 5 - ta by mohla letounům dovolit bezprecedentní rychlost jak pro taktické nasazení, tak i možnost předstihnout prakticky všechny soudobé protiletadlové střely. Doposud byla hypersonická hranice možná jenom s pomocí raketových motorů. Neznámějším strojem zvládajícím hypersoniku, a rovněž doposud jediným pilotovaným, tak byl experimentální raketoplán X-15. Vývoj scramjetů, tedy náporových motorů se spalováním v nadzvukovém režimu, však slibuje dosažení stabilní hypersoniku a možnost jednou i pokoření Machu 15 či více.

To by mohlo přinést nemalou revoluci ve vojenské sféře. Omar Lamrani, analytik společnosti Stratfor, loni v březnu předpověděl, že Spojené státy a Čína budou první, kdo hypersonické zbraně po roce 2025 nasadí do svých jednotek. Díky své rychlosti by střely (a možná i opakovaně nasaditelné letouny) mohly proměnit způsob, jakým uvažujeme o letecké dominanci, bombardování, špionáži i jaderné válce. Pilotované i nepilotované letouny a střely by čistě rychlostí překonaly všechny starší generace stíhače a protivzdušné obrany i dovedly ignorovat dekády vyvíjených protiraketových štítů. O vývoj hypersonického vojenského stroje se proto už víc než dekádu snaží čtyři velmoci: krom obligátních Spojených států jde také o Indii, Rusko a Čínu.

Poslední dva zmiňovaní o sobě dali v poslední době vědět nejvíce. Rusko totiž oznámilo, že úspěšně otestovalo svou novou střelu 3M22 Zircon schopnou údajně dosáhnout Machu 8. Britská média v této souvislosti připomněla, že s útočící střelou přibližující se takovou rychlosti by si obranné systémy Královského námořnictva neuměly poradit. Indický systém BrahMos-II je přitom vyvíjen spolu s Ruskem a jde vlastně o indickou "kopii" Zirconu. Podobně se dubnu testováním svého scramjetu pochlubila i Čína. Její stroj dosáhl prý Machu 7. Mimo nich připravují státy i další budoucí stroje.

Rychleji a výše

Samotné americké letectvo je co do specifik pokroku v hypersonice nejsdílnější. V roce 2013 například dosáhl pokusný nepilotovaný stroj X-51 WaveRider rekordního Machu 9,68 - tento letoun by měl stát modelem hypersonických střel, jež by mohly být nasazené po roce 2025. Spojená iniciativa DARPA, NASA a letectva má pod vedením společnosti Lockheed přinést demonstrátor budoucího letounu již příští rok - během příští dekády má pak vzniknout specializovaný stroj (pilotovaný či nepilotovaný) schopný opakovaného nasazení. Namísto tradičních, jednorázových střel by tak americký design připomínal spíše nový typ bombardéru.

Jsou však i tací, kteří považují hypersonické závody za zbytečnost a nafouknutou bublinu. Například zmíněný rekord stroje X-51 byl vyvážen třemi neúspěšnými lety na jeden úspěšný. Dnešní hypersonické stroje dosahují vyšších rychlostí jenom na krátké, nanejvýš několikaminutové periody, a jsou navíc i extrémně křehké. Dá se předpokládat, že se technické problémy podaří vyřešit, mnozí však vytýkají samotnou podstatu hypersonických zbraní.

Již dnešní programy stealth stíhaček, bombardérů a bojových letounů ruku v ruce se strategickou jadernou triádou (bombardéry, ponorky, pozemní sila s interkontinentálními raketami) totiž zvládají plnit svou úlohu víc než dobře, a vyšly na obrovské výdaje. Již nyní se s pomocí těchto systémů velmoci de facto drží v kleštích – a drtivá většina skutečně bojovaných válek se přitom vede proti povstalcům a jiným nepříliš sofistikovaným hrozbám. Vůči nim budou hypersonické letouny a střely bezzubé, respektive nenabídnout nového proti již existujícím zbraním.

Skutečnost, že Amerika není jediný, kdo se po hypersonických zbraních sápe, však naznačuje, že džin byl již vypuštěn z láhve, a žádná velmoc si nebude moct dovolit nový systém ignorovat. Do hi-tech arzenálů tak zřejmě během patnácti let přibude nová hračka, která bude v praxi nebude dost možná nikdy nasazena. Finance tekoucí do hypersoniky však přesto možná budou mít i pozitivní výsledek - nejaktuálnější novinkou na poli experimentálních motorů je skutečnost, že britská Reaction Engines začala stavět testovací instalaci, v níž by k roku 2020 mělo konečně dojít na první praktické pokusy jejího “zázračného” motoru SABRE. Ten je podobný jako scramjety, ale ještě lepší - umožňoval by totiž na “jednu nádrž” i dosažení vesmíru.

A ačkoliv by funkční SABRE jistě našel uplatnění i u armád, primárně je vyvíjen pro civilní kosmonautiku.

Text: Ladislav Loukota

Vesmírný odpad je velkou hrozbou.

Ztrácíme kontrolu nad vesmírným smetím, přiznali astronomové

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama