Příběh biologické zbraně uniklé z tajné sovětské laboratoře odhalen

Píše se rok 1979. Z tajné sovětské laboratoře unikly spory antraxu. Američané po desetiletích výzkumu zkompletovali jejich genom.
Antrax testovaný na opicích

Dnešní Jekatěrinburg, tehdejší Sverdlovsk, by roku 1979 zažil obrovský průšvih. Z tajné laboratoře pro výzkum a vývoj biologických zbraní unikly spory extrémně nebezpečné sněti slezinné, speciálně vyvíjené pro boj proti živé lidské síle. Jenže hromadná panika nesměla nastat.

Laboratoř KGB

Nikdo nic oficiálně nepotvrdil, informace se šířily šeptandou a nikdo neměl odvahu se nahlas zeptat. Odpověď by byla jasná. „U nás nás? Ale kdeže? Kdopak vám řekl, že naše obyčejná továrna na léčiva patří pod státní podnik Biopreparat.“ A můžete nám poskytnou jeho adresu?“

Jmenovaný státní podnik byl totiž krycí název zařízení 15. správy KGB, které měla v sovětském impériu na starosti program výzkumu a výroby biologických zbraní. Ve jmenované „běžné farmaceutické firmě“ se v živném roztoku množily bakterie antraxu do stádia v němž vytvářejí spory. Následně putovaly do hermeticky uzavřené sušárně z níž odcházel nebezpečný prášek vhodný k plnění do bojových hlavic.

Člověk napadený antraxem
Člověk napadený antraxem
United States Army

Kde udělali soudruzi chybu?

Podobná chyba, jaká se stala v pátek 2. dubna 1979 se mohla stát kdekoliv. Drobné opomenutí a zřejmě rozhodně žádný špatný úmysl. Klasická chyba lidského faktoru. Při pravidelné údržbě bylo nutno odmontovat speciální filtr propouštějící jen čistý vzduch a eliminující všechny prachové částice. Filtr čistil vzduch v sušárně. Technik při odchodu domů zanechal o odmontovaném filtru vzkaz ve velíně, ale ten se, zřejmě vinou podplukovníka Nikolaje Černyševa, nedostal do zápisu deníku pracovní směny. Díky tomu zahájil velitel noční směny provoz bez namontovaného HEPA filtru a ven ze sušárny se dostala podle některých zdrojů dávka až několika kilogramů prachu se sporami antraxu. Chybějícího filtru si všiml technik kontrolující zařízení až po několika hodinách provozu. Sverdlovsk měl štěstí v neštěstí, díky příznivému směru větru nezasáhly spory město, ale byly odváty mimo nejobydlenější oblasti. Přesto ale došlo ke kontaminaci lidí.

Bakterie Bacillus anthracis
Bakterie Bacillus anthracis
Centers for Disease Control and Prevention's Public Health Image Library

Americké pokračování

Vskutku detektivní pokračování poodhalil článek publikovaný v odborném časopise mBo. Několik let před havárií Sovětský svaz přistoupil spolus dalšími zeměmi k úmluvě o nevyvíjení a nešíření biologických zbraní a následnou havárii svedl na konzumaci masa ze zvířat nakažených antraxem. Jenže toto vysvětlení dostalo vážnou trhlinu poté, co se do USA povedlo emigrovat mikrobiologovi Biopreparatu Kanatžanu Alibekovi. Ten potvrdil, že pro Sovětský svaz podpis úmluvy naprosto nic neznamenal. Naopak měl pocit „konkurenční výhody“.

Jasnějších proporcí nabývají hrozby poté, co Alibekov prozradí, že sverdlovský Biopreparat nahradila po havárii nová základna v kazašském Stěpnogorsku s roční kapacitou 300 tun bakterií údajně až třikrát „silnějších“ než bacil antraxu, který zapříčinil sverdlovskou havárii. Po dvou desetiletích výzkumu jsme kompletně charakterizovali dědičnou informaci tohoto původce antraxu, oznamuje jeden z největších světových expertů na antrax Paul Keim ze Severoarizonské univerzity. „Jde o vlajkovou loď největšího programu na vývoj biologických zbraní na světě. Pokud by se tato bakterie někde znovu objevila, jsme s to ji vystopovat k jejímu zdroji. Je to nová součást našeho kriminalistického arzenálu,“ rozkrývá biolog Jaroslav Petr v Lidových novinách neuvěřitelný příběh.

V praxi to znamená, že pokud by se někdy v budoucnu objevila sněť slezinná použitá jako zbraň, lze zjistit, jestli její „prapředek“ nepocházel ze Sverdlovska. Trvalo desítky let, než se definitivně prokázalo, že za sverdlovskou tragédií nevězí zkažené maso.

 Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama