Bitva na Bajkale: Čechoslováci vyhráli a potopili sovětský ledoborec

T. G. Masaryk se zasloužil o zformování československých legií, které dokonce vybojovaly i svou "námořní" bitvu na Bajkale.
ledoborec Bajkal - historické foto
ledoborec Bajkal - historické foto
archiv

Z hlediska práva se českoslovenští legionáři stali vlastizrádci, neboť se se zbraní v ruce postavili proti své rakousko-uherské domovině. Po dlouhém putování se v létě 1918 dostaly československé legie na dostřel k městu Irkutsk, které se podařilo 11. července dobýt. Tím se otevřela cesta k Bajkalu, nejhlubšímu jezeru světa, a následné cestě domů.

Ukořistěný Sibirjak

Jedním ze sibiřských „majstršychů“ našich legionářů v závěru jejich ruské pouti bylo ukořistění kolesového parníku Sibirjak. Praporčík Václav Podhora (1895–1963) a jeho 34 mužů udělali překvapivý výpad do Nikolajevského závodu ležícího na řece Angaře. Cíl nebyl náhodný, neboť právě tento závod dodával a vyráběl dělostřelecké i ruční granáty pro bolševické jednotky. Podhorovi muži místní posádku překvapili a bolševiky zahnali. Podle literárních údajů jim následně místní rolníci prozradili, že se do nedalekého Dolonova chystá parník s vojáky, jejichž cílem je zkonfiskovat (ukrást) rolníkům jejich potraviny. Proto se s prosbou o pomoc obrátili právě na vítězné legionáře. Výsledkem bitvy byl zisk bočně kolesového parníku Sibirjak. Přeplout Bajkal na parníku byla totiž mnohem lákavější představa, než ho objíždět na koních.

Bajkal a Ankara

Legionáři následně ukořistili další lodě, a dokonce i na vlečné čluny (barže) umístili děla, nejčastěji ráže 100 mm. Výzbroj byla důležitá, protože hladinu Bajkalu prorážely dva ledoborce Bajkal a Ankara, které byly v rukou bolševiků. Setkání s nimi by mohlo být smrtící. Dva mladí poručíci, Všetička se Šulgovskim, se rozhodli pro poněkud riskantní operaci. Jejich odvážný nápad spočíval v připlutí k rudoarmějské základně Mysová (dnes Babuškin) a dělostřeleckou palbou se rozhodli poškodit nebo zničit zásoby a vybavení sovětského týlu. Jednalo se o operaci riskantní, ale díky momentu překvapení mohla být úspěšná. Svou úlohu sehrálo i počasí, kdy velmi nízká oblačnost dovolila parníkům Sibirjakovi a Feodosii dostat se velmi blízko.

Když muži z posádky v Mysové zaznamenali blížící se lodě, zajásali. Očekávali totiž vlastní lodě s nákladem proviantu, takže následná palba je silně zaskočila. Zatímco Sibirjak a Feodosia útočili, parník Burjat pod legionářským vedením hlídkoval na jezeře. Mohlo by totiž dojít k nechtěnému překvapení. Co kdyby se do boje zapojily sovětské lodě, o jejichž pozici neměli legionáři ani ponětí? O takovéto překvapení nikdo nestál. Cílem palby se stal mimo jiné ledoborec Bajkal s houfnicí ráže 120 mm. Dnes je těžko říci, jestli za jeho potopením mohla náhoda nebo vskutku mistrovská střelba, faktem ale zůstává, granát z děla vystřelený praporčíkem Kolínem dopadl do skladu paliva. Následná exploze a prudký požár donutily posádku k útěku.

Ledoborec Bajkal se stal nejvýznamnější obětí této bitvy, ale rozhodně nebyl jedinou. Několik zásahů „schytal“ parník Krugobajkalec, další střely zapálily sklad nafty, ostřelovány byly i další cíle.

Ve hře zůstal ledoborec Ankara, který se sice dostal do palby vedené z Fedosie v noci z 19. na 20. srpna. Tentokrát Ankara unikla, ale pověst Čechoslováků a zřejmě i jistá demoralizace ruské posádky vedla k tomu, že se Ankara nakonec v přístavu Listvjanka vzdala.

Pokud uznáme československé legionáře za „armádu“ právě vznikajícího státu, tak se vítězná bajkalská bitva stala první „námořní“ bitvou naší země.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama