Zastřelením lva chráníš přírodu. Jak se vám líbí lovecký úhel pohledu?

Titulek zní podobně absurdně, jako české vtipné klišé „zabij bobra, zachráníš strom“. Jenže tentokrát nejde o nadsázku, ale o studii z the Durrell Institute of Conservation and Ecology.
lev konžský

Před časem médii proběhla zpráva o zastřelení lva Cecila americkým zubařem Walterem Palmerem. Nejen na sociálních sítích se vůči němu vzedmula vlna nenávisti, proslavená herečka Brigitte Bardott žádala exemplární trest. Palmer přitom za odstřel legálně zaplatil a zřejmě nechápal, že zrovna on se stal terčem zášti. Jeho smůla tkvěla v tom, že zasáhl „mediálně známého“ lva zapojeného do výzkumného projektu Oxfordské univerzity, takže nosil obojek s GPS údaji, které umožňovaly sledovat jeho pohyb.

Má lov smysl?

Podobnou bouři nevole vyvolala v malém českém „mediálním rybníku“ Michaela Fialová z Litoměřic. Několik tisíc lidí dokonce podepsalo petici, která by jí zakázala vstup do Afriky. I ona se „jen“ pochlubila svými africkými úlovky. Aktuální studie dr. Henry Brinka a dr. Boba Smithe ovšem tvrdí, že střelba do zvířat není z hlediska ochrany přírody úplně mimo. Lov trofejních zvířat má svůj význam.

Dopřejme otázce i jiný než prvoplánově emoční pohled nutící zvolat „zakažte komerční lov vzácných zvířat“. Tanzanie je proslulá svými safari, za nimiž se sjíždějí turisté z celého světa. Totéž platí o lovcích, neb mluvíme o Africe a penězích. Obrovská území patří v Tanzanii jednotlivým společnostem, které si samy určují lovecká pravidla. Ty si samozřejmě snaží udržet si svůj lovecký byznys v trvale udržitelných mezích, tedy zajistit, aby stále bylo co lovit. V praxi to znamená nedbat na okamžitý velký zisk a nechat si oblast „vylovit“ s nadějí, že další kusy připutují odjinud, ale naopak lovit tak, aby se zvířata dál rozmnožovala a dodávala do prostředí další k ulovení schopné jedince. Lví koťata lovce nelákají, není to žádný úlovek, kterým by se chtěli chlubit, zato odrostlý lví savec, to je jiná.

Protiklady...

Dcera Steva Irwina vs. česká lovkyně Fialková. Která u vás vyhrává?

Jiný úhel pohledu

Henry Brink se svým kolegou Bobem Smithem z DICE (the Durrell Institute of Conservation and Ecology) a profesorem Nigel Leader-Williamsem z the University of Cambridge's Department of Geography studovali trendy ve lvích populacích v tanzanské rezervaci jménem Selous Game Reserve. Právě tady se (mimo jiné) dají koupit povolení k odstřelu trofejního lva. Jejich závěry jsou poněkud neobvyklé, ale logické.

Milovníci velkých kočkovitých šelem vědí, že lví lovecký areál je poměrně velký a mimo chráněné území jim hrozí riziko nekontrolovatelného lovu a to nejen od komerčních, ale v podstatě od kohokoli. Mít lov pod kontrolou pomocí loveckých povolenek se ukazuje jako jeden ze způsobů, jak mít lví populaci pod kontrolou z hlediska jejího zachování. Ačkoli to zní divně, tak prodávání lvích loveckých povolenek se zdá být jednou z cest, jak lva chránit.

Za co se platí?

Poplatek za odlov se skládá z několika položek. Jednak za samotnou střelbu a jednak za „globální povolení“. „Tento výzkum podporuje snahy o změnu systému poplatkových lovů v Tanzanii. Nigel Leader- Williams vysvětlil, že v současné době vláda prodává lovecká práva levně, což vyvolává zvýšení poplatků za každý trofejní výstřel. To podporuje stav, v němž je stříleno více lvů na úkor dlouhodobé udržitelnosti a zisků. Zvyšování poplatků za povolení lovu, ale snížení trofejních cen spolu se a snížením loveckých kvót by mohlo přinést v rámci téhož daňového výnosu stejné peníze. Přitom by ale došlo ke snížení pokušení lovců zastřelit více lvů,“ píše se v materiálech z University of Kent. Zjednodušeně řečeno, na jedné straně zdražit povolení k odstřelu, na druhé snížit množství kvót zvířat povolených odstřelit a zdražit samotnou střelbu.

Velká pětka

Mnohé africké státy jsou si vědomy svého přírodního bohatství a dokážou je náležitě zpeněžit. Stovky dolarů denně stojí jen možnost podívat se na gorily. Jenže existuje segment trhu, kterému pouhopouhé pozorování vzácných zvířat nestačí. Stále je skupina zájemců s touhou „mít 5 zářezů na pažbě“. Řeč je tzv. velké pětce: slonovi, nosorožci, buvolu, gepardovi a lvovi.

Zastánci lovu, zejména v soukromých rezervacích, hledají důkazy ve svůj prospěch i případě zvířat patřících mezi ty nejohroženější. „Důkaz, že povolení lovu má smysl, je vidět na úspěchu vzrůstu populace bílých nosorožců v Jihoafrické republice,“ vyjádřil se před časem pro agenturu Bloomberg Richard Emslie, vědec zabývající se nosorožci v rámci IUCN (Světový svaz ochrany přírody). "Sledujeme lov od roku 1968, kdy bylo v zemi 1 800 nosorožců. Nyní jich máme na 19 400," dodává Emslie. Ovšem i on uznává, že lov musí být omezený, má smysl střílet samce a nikoliv samice, nositelky budoucích nosorožčích životů.

Tento úhel pohledu je mezi ochránci divoké přírody velmi nepopulární, nicméně zřejmě by nebylo dobré ho šmahem odsoudit jako „úlet vrahů s kulovnicemi“.

Text Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama