Včely doby ledové: kdo opyloval květiny pro mamuty?

Poletovaly v době ledové mezi mamuty a šavlozubými tygry včely? Nebo byly pyly tehdejších rostlin přenášeny větrem a jiným hmyzem? Dnes už je tato otázka nejen bezpečně zodpovězena, ale dehtové jámy z Rancho La Brea Tar Pits dodaly jasné důkazy.
Mamut v muzeu

Když se mluví o včelách, opylování, medu či medovině, většinou nás nenapadne, že by v pozadí stál někdo jiný než běžná včela medonosná. Ta se zřejmě jako samostatný druh oddělila poměrně nedávno, před 10 000 lety, od původního druhu včely východní. Byly ale včely už dříve? A jsou na to důkazy? Je to docela záhada...

„O původu včel nemáme mnoho přesných znalostí, protože včelí fosilní nálezy jsou velice vzácné. Včely se vyvinuly asi před 80 miliony let z předků podobných vosám, kteří opustili masitou stravu a stali se vegetariány. I když složka nektaru tvoří u dnešních vos jen nepatrnou část potravy a převažuje potrava masitá, přece známe malou skupinu vzácných vos (Masarinae), živících sebe i svůj plod výhradně pylem a nektarem. Postupně se včely přizpůsobily sběru pylu a nektaru. Nepříznivé teplotní poměry dob ledových donutily včely k různým způsobům hibernace, z nichž nejdokonalejším se stal nám dobře známý zimní chumáč, vytvořený na podkladě sociálního způsobu života včel. Podle odlišných podmínek vznikla bohatá druhová rozmanitost včel a jejich příbuzných – od včel samotářských přes čmeláky, včely bezžihadlé (tropické) až po včely žijící sociálně v početných společenstvech. Nejdokonalejší formu takového společenstva vytvořila včela medonosná,“ píše v roce 2011 Bc. Šárka Boučková ve své diplomové práci. Možná i ji potěší poslední kalifornské objevy, které zpřesňují znalosti o evoluční historii včel.

Včely v dehtu

Kalifornský Rancho La Brea Tar Pits je mezi výzkumníky sledující faunu pozdního pleistocénu známou lokalitou. Zdejší dehtové jámy už vydaly vědcům velmi slušnou porci vyhynulých tvorů, byť hmyz nepatřil mezi největší favority tohoto naleziště. Jenže mluvit o vyhynutí u včel druhu Megachile gentilis, jež se tady objevily, by bylo hrubou chybou. „Rod Megachile (česky čalounice, pozn. autora) je celosvětově rozšířený rod včel s odhadem 1500 druhy většinou samotářských včel. Na západní polokouli obývají širokou škálu ekosystémů, od mírných po suché tropické regiony, od Aljašky po (chilskou) Ohňovou zemi,“ píší autoři ve vědeckém časopise PlosOne.

Žihadlo

Bolí víc včelí bodnutí do šourku, nebo do nosu? Test na vlastní kůži!

Oznamují nález jejich zachovalých vývojových stadií. Tak máme jasný hmatatelný důkaz, že faunu doby ledové obohacovaly tyto blanokřídlé krásky. Včely tohoto rodu dodnes žijí i na našem území, a byť se na první pohled podobají klasické včele medonosné (Apis melifera), mají čalounice samotářský způsob života. Netvoří včelstvo, hnízdo si staví z odstřižených listů (proto je její anglický název leafcutting bee – střiholistá včela) v dutinách a její životní perioda se počítá na pouhé měsíce. Z odstřižených kousků listů vytváří pro každou larvu speciální „spacáček".

Larva v zámotku Foto: PlosOne

A právě nálezy těchto podivuhodných útvarů i s perfektně zachovalými nedovyvinutými včelkami byly důkazem evoluční historie tohoto druhu. Útvary původně považované za poupata totiž v sobě ukrývaly malé larvičky. „Zachovalé kukly pocházejí nejspíše z období před 35 000 až 40 000 lety,“ říká bioložka Anna R. Holden. Včelaři se děsí úbytku včelstev, tu za to může chemie, onde zase roztoč. Ale jak vidno, včely, alespoň některé, mají obdivuhodnou výdrž.

Text: Topi Pigula

Foto: Holden et al. Plosone.com

Včelí královna

Fascinující VIDEO: Sledujte včelí královnu na svatebním letu


 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama