Modří krokodýli v mexickém kaňonu ohrožují normální plazy

Přírodovědci na mexickém Yucatánu stojí před zapeklitým problémem. V kaňonu Sumidero se jim množí modří krokodýli
Krokodýl americký v kaňonu Sumidero
Krokodýl americký v kaňonu Sumidero
Topi Pigula

Strmé vápencové srázy si název „kaňon“ skutečně zaslouží. Zato jeho zařazení do sítě národních parků vypadá při pohledu na ječící motorové čluny, které každoročně povozí tisíce turistů, přinejmenším sporně.

Modrý krokouš

Nedaleko břehu se kolébá loďka se zhruba dvacítkou natěšených zvědavců, další pomalu přijíždí. Dnes, stejně tak jako kterýkoli jiný den, tu bude živo. Průvodce a lodivod v jedné osobě pátrá na břehu po vzrostlém exempláři krokodýla, aby natěšeným turistům mohl předvést nebezpečného plaza. A šance, že bude poněkud netradičně zbarvený, každým rokem narůstá. Na břehu se s pootevřenou tlamou sluní zdejší největší atrakce – krokodýl americký. Přes tři metry dlouhý plaz vypadá jako z plastu vystavený model. Vyhřívá se bez jediného pohybu a nijak nereaguje na projíždějící „motoráky“ či cvakající závěrky. Možná by radikálně jiná situace nastala, kdyby se někdo pokusil vystoupit. Když krokouš nepatrně pohne ocasem, na loďce to zašumí. Tím se potvrdí, že nejednoho z návštěvníků napadla stejná otázka. Je vůbec živý?

Kaňon Sumidero - Mexičané riskují atak krokodýlů amerických
Kaňon Sumidero - Mexičané riskují atak krokodýlů amerických
Toi Pigula

V tomto případě šlo o „obyčejného“ krokodýla. V oblasti se totiž vyskytují i atypicky zbarvení jedinci, které Crocodile Specialist Group Newsletter popisuje jako „modré“. Mají jiné zbarvení kůže i zorniček. Tihle unikátní krokodýlové se v oblasti Sumidera vylíhli v létech 2006 - 2007 a v současné době se vedou vědecké diskuze o tom, zdali nemohou být „modří“ krokodýli nebezpečím pro původní populaci. Není vyloučeno, že by se tato odchylka mohla v rámci genetické výměny šířit krokodýlím genomem. Kdyby lodivodi byli pozornější a navíc měli štěstí, mohli by své pasažéry upozornit na chápany středoamerické, zajímavé opice s chápavým ocasem. Anglicky mluvicí národy jim říkají „pavoučí opice“, zřejmě pro jejich schopnost vylézt takřka kamkoliv. V případě kaňonu se poddruh Ateles geoffroyi vellerosus dokáže obdivuhodně obratně pohybovat po skalních stěnách.

Zachovat nebo vystřílet? To je to, oč tu běží

Rigidní zastánci genetické čistoty mají jasno – modré krokodýly je potřeba nemilosrdně likvidovat, protože genetická čistota je nadevše. Lidé žijící z turistického ruchu v nich vidí přírodou shůry seslanou příležitost k výdělku a místním domorodcům je to jedno. Bojí se těch i oněch. Krokodýl americký (Crocodylus acutus) je nejrozšířenějším ze čtyř druhů amerických krokodýlů. Na populaci krokodýlu se podepsala výstavba přehrady, která vznikla roce 1980. Vlny, dnes narážející do vápencových skal umožňují turistům dostat se do bezprostřední blízkosti. Jenže krokodýli tady nebyli vždycky – první jedinci se tady objevili roku 1992. Od té doby jejich počet neustále roste a k problému „kam s nimi“ se přidal i další. Máme si nechat ty modré?

Milovníci GPS souřadnic najdou kaňon Sumidero na koordinátech 16° 44' to 16° 57' 10" N; 93° 00' 12" a 93° 10' 54" W, lidé orientující se v klasických mapách a atlasech jej budou hledat cca 40 km od města Tuxtla Gutiérrez, které je hlavním městem mexického státu Chiapas. Jde sice o národní park založený 1.1.1984, ale z lodičky si člověk místní „divočinu“ moc nevychutná. A bez ní je zase kaňon dost extrémně špatně přístupný.

Text: Topi Pigula

Gaviál indický

Jak je to s lidožravostí krokodýlů? Nabízíme data, ne mýty

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama