První bojový dron se chystá do důchodu! Legenda končí...

Bezpilotní létající prostředky, tzv. drony, pro mnohé představují vrchol leteckých technologií. Ovšem není to tak úplně pravda. Bezpilotní letouny už existují několik desítek let.
Legendární Predátor stále nosí smrt - Obrázek 7
Reklama

Drony se staly tak trochu symbolem dnešní doby i moderním trendem. Používají je armády, policejní složky i záchranáři, spousta lidí si je pořizuje pro zábavu nebo aby díky nim získali exkluzivní fotografie či videozáznamy. Jsou i tací, jako například pan Miloš Zeman, kteří mají za to, že bezpilotní drony jsou natolik pokročilými zařízeními, že dokážou vyřešit i globální problémy světa. Faktem ovšem je, že bezpilotní a dálkově řízené létající prostředky se využívají už od druhé světové války, takže nejde o nic převratného. Pouze dnešní miniaturizace a digitalizace přinesla levnější výrobu těchto letounů a především jednodušší a finančně méně náročný provoz v běžných podmínkách.

Symbolem a průkopníkem mezi velkými vojenskými drony se stal americký stroj RQ-1/MQ-1 Predator. Byl prvním vojenským průzkumným bezpilotním dálkově ovládaným prostředkem nasazeným ve velkém do ostrých vojenských operací. Později se z něj stal i první operačně nasazený ozbrojený dron v historii. Predator je legendou, která se ale nyní chystá na odpočinek. Ano i nejnovější technologické výtvory zastarávají… a globální problémy samy o sobě nevyřeší.

Predator brzy skončí

Velení amerického vojenského letectva (USAF) se rozhodlo, že v roce 2018 vyřadí z výzbroje poslední kusy predatorů. Uzavře se tak více než dvacetiletá kapitola v dějinách letectva Spojených států. Ano RQ-1 a MQ-1 Predator slouží už dvě desítky let, takže je to již veterán. Letectvo proto také od roku 2007, kdy přišel do výzbroje výkonnější typ MQ-9 Reaper, počítalo s vyřazením predatoru, byla to jen otázka času. Jenže intenzivní nasazení amerických leteckých sil v zahraničních operacích mělo za následek, že se konec predatoru stále odsouval. Po odchodu hlavních vojenských sil z Afghánistánu se zdálo, že služeb predatoru už nebude třeba, proto měl skončit svou kariéru v roce 2017. Přišla však další hrozba v podobě teroristického tzv. Islámského státu a predatory zase mají o práci postaráno, takže se vyřazení nejnověji posouvá o rok.

 

I když je MQ-1 užitečným dříčem válečného nebe, jeho úlohu postupně přebírá modernější a výkonnější MQ-9 Reaper. Letectvo chce raději investovat do modernizací a vylepšování novějšího typu než udržovat za nemalé peníze stroje vzniknuvší v minulém století. Plánuje se, že vyřazené predatory poputují na některý z leteckých hřbitovů, jelikož se nepočítá s jejich znovupoužitím, ani prodejem některé ze spojeneckých zemí. Letectvo chce totiž některé ze systémů používaných při provozu predatorů dále využívat, například kontrolní a řídící stanice, které lze snadno uzpůsobit pro MQ-9. Bezpilotní létající prostředky totiž nejsou jen letouny samotné, ty jsou jen jednou ze součástí celého operačního systému. V případě MQ-1 celý systém tvoří čtyři letouny, které podléhající řídící stanici s osazenstvem čítajícím 55 lidí, sestavy komunikačních i datových aparatur a samozřejmě související logistické zázemí i výzbroj, pokud stroje provádějí údery na pozemní cíle.

Predatory budou vyřazeny i kvůli nedostatku kvalifikovaného personálu. Letectvu se nedostává pilotů, operátorů senzorů a výzbroje, zpravodajských i bezpečnostních specialistů, stejně tak i techniků pro reapery, jelikož je jejich výcvik náročný, zdlouhavý a drahý. Ve své podstatě se nároky na logistické i lidské zdroje u bojových a průzkumných dronů příliš neliší od klasických letounů, a tak není snadné naplnit potřebné stavy. Po ukončení provozu predatorů tedy většina personálu přejde na reapery.

Na začátku všeho hledej CIA

S bezpilotními dálkově řízenými průzkumnými drony se ve Spojených státech začalo na plno v 80. letech, kdy CIA a velení armády hledaly lehké nenápadné prostředky k získávání informací. Vzniklo několik prototypů a zkušebních strojů. Na začátku 90. let byl odstartován projekt, z něhož vzešel dnešní MQ-1 Predator. Ministerstvo obrany zadalo kontrakt na stavbu nového letounu firmě General Atomics počátkem roku 1994. Technologický demonstrátor ACTD budoucího predatoru vzlétl poprvé do vzduchu v polovině onoho roku, byl to derivát výchozího stroje Gnat 750. Letectvo pak otestovalo celkem dvanáct letounů a tři pozemní řídící stanice. Na jaře 1995 pak letectvo první predatory vyzkoušelo při skutečných operacích nad válkou zmítanou Jugoslávií, přičemž vzlétaly ze základny Gjadër v Albánii. O rok později byl tehdy ještě RQ-1B Predator zařazen do operační služby u amerického letectva.

Původně šlo o čistě průzkumný stroj, proto označení RQ-1, model A byl prototypové stadium, do výzbroje se dostal sériový model B. Postupem času letectvo dospělo k závěru, že při určitých misích bude lepší, když útoky proti pozemním cílům provedou predatory namísto konvenčních letounů. Proto na přelomu tisíciletí vznikl multifunkční model MQ-1A, který je schopen provádět průzkumné i útočné mise a pod křídly může nést protizemní řízené střely. Bojový predátor poprvé vzlétl v roce 2001 a stal se tak průkopníkem bezpilotních útočných létajících prostředků, který navíc do značné míry změnil způsoby vedení leteckých operací. K útokům na pozemní cíle využívá dvojici řízených střel AGM-114 Hellfire. Jelikož jde o nadzvukové střely a predátor dokáže operovat v zájmové oblasti velmi nenápadně, jsou jeho útoky naprosto nečekané a smrtící s chirurgickou přesností.

K velmi tichému provozu stroje napomáhá rakouský letecký motor Rotax 914F o výkonu 85 kW, se kterým predator dokáže letět rychlostí až 218 km/h, při misích se však zpravidla pohybuje rychlostí kolem 130 km/h. Ve vzduchu vydrží v průzkumné konfiguraci desítky hodin, operace většinou netrvají déle než jeden den, s výzbrojí pak ve vzduchu udrží až 14 hodin, při maximální váze celého stroje kolem jedné tuny. Od roku 1996 bylo vyrobeno 360 predatorů všech verzí, v současnosti jich má americké letectvo kolem 150. Dalších exempláře vlastní italské letectvo a také vzdušné síly Maroka, Turecka a Spojených arabských emirátů. Do dneška predatory společně nalétaly hodně přes milion hodin, nejdelší samostatná mise trvala 40 hodin a pět minut.

DP

Reklama
Reklama