Před 3 miliardami let byste na Marsu nepotřebovali skafandr, jen teplejší oblečení

Skutečná plocha povrchu Marsu je téměř stejně velká jako veškerá pevnina na Zemi naskládaná vedle sebe bez oceánů.
Mars je jakýmsi dvojčetem Země - po zániku Phobosu za 50 milionů let se ale bude podobat spíše Saturnu
Mars je jakýmsi dvojčetem Země - po zániku Phobosu za 50 milionů let se ale bude podobat spíše Saturnu
archiv Prima ZOOM

Nejvhodnější dobu k návštěvě Marsu lidstvo propáslo o 3 miliardy let. Tehdy byste nepotřebovali skafandr – možná jen kyslíkovou bombu a nějaké teplé oblečení. Mars během své nejvlhčí a nejteplejší fáze vypadal nejspíš jako dnešní Země v těch nejchladnějších oblastech. Oproti dnešku byl světem s hustší atmosférou, počasím a vodou. A možná i s rozlehlým a mělkým severním oceánem. Výpravu k Marsu můžete prožít v dokumentu Putování k planetám na Prima ZOOM.

Putování k planetám 1 - mise Mars

 

Mars se otáčí zhruba stejnou rychlostí jako Země, a tak den na Marsu je o pouhých čtyřicet minut delší než ten náš. Třebaže je Mars dále od Slunce a trvá mu dvakrát tak dlouho, než oběhne kolem Slunce, dlouhý marťanský rok má roční období. A ještě něco. Naše dvě planety prožily společné dětství. Planeta Mars vznikla zhruba ve stejnou dobu, asi před čtyřmi a půl miliardami let, a byla vytvořena ze stejných druhů materiálů, bombardována kometami a asteroidy.

Většina dnů na Marsu je jasná, slunečná a chladná. Průměrná teplota na Marsu je stejně nepříjemná jako období uprostřed zimy na Antarktidě. Při polovičním průměru oproti Zemi má Mars šikovnou velikost. Jeho hustota je však mnohem nižší a gravitace zhruba třetinová. Skutečná plocha povrchu Marsu je téměř stejně velká jako veškerá pevnina na Zemi naskládaná vedle sebe bez oceánů.

Přistání na Marsu vždy bylo buď, anebo

Při pohledu z Marsu na jasnou hvězdnatou oblohu byste spatřili dva malé měsíce: Phobos a ještě menší Deimos. Phobos, mající půvab vesmírné brambory, je dlouhý sotva 27 kilometrů. Byl vybrán za potenciální odrazový můstek pro první misi člověka na Mars. Pro zkušební jízdu před riskantním náročným výletem na planetu pod ním. Náročným na spotřebu paliva. Snít o Marsu a skutečně se tam vydat jsou dvě velmi odlišné věci. Mars je sice naším sousedem, ale nejkratší vzdálenost přes 56 milionů kilometrů je přece jen hodně velká.

Dostat se na Mars je neuvěřitelně složité a stálo hodně sil, než to lidé pochopili. V době před marsovskými vozítky dvě třetiny našich misí vyslaných k Marsu selhaly. Došlo k výbuchům raket a ke zmizení sond bez jediné stopy. Přistání na Marsu vždy bylo buď, anebo.

Putování k planetám (1) - upoutávka

 

Kombinace vysoké rychlosti přiblížení, řídké atmosféry a dvojnásobné gravitace než má Měsíc, činí Mars jedním z nejobtížnějších míst pro přistání ve sluneční soustavě. Dokonce i pro roboty. Když narazíte na horní vrstvu atmosféry Marsu, pohybujete se rychlostí Mach 27, tedy dvaceti sedminásobkem rychlosti zvuku. Našim sondám cesta mezi horní vrstvou atmosféry Marsu a dosednutím na jeho povrch trvala šest minut. Využíváme tepelný štít ke zpomalení na příjemnou rychlost Mach 2. A pak otvíráme nadzvukový padák.

Start jednou za 26 měsíců

Totéž platí pro volbu vhodné doby pro start ze Země. V podstatě jediná možná doba pro let na Mars nastává, když jsou Země a Mars vůči sobě v patřičném postavení. Musíte být připraveni na odpalovací rampě na toto startovací okno, a pokud svou příležitost promeškáte, počkáte si dalších 26 měsíců.

Cestu na Měsíc a zpět zvládneme za týden, doletět na Mars a vrátit se trvá tak tři roky. Musíte si sebou vzít jídlo, musíte recyklovat kyslík pro dýchání a vodu, takže je to velice náročný podnik.

Pokud chcete na Zemi najít místo s podobně nízkou teplotou a tlakem, musíte se vydat třikrát výše, než létají běžná dopravní letadla, na samý okraj vesmíru. Mars je nebezpečně cizí. Příjemná je nízká gravitace, která vám umožní provádět super skoky. Záporem je však téměř absolutní neexistence atmosféry. Pokud byste si na Marsu sundali přilbu, kapalina ve vašem obličeji by se začala vařit.

Mars, rudá planeta

Zapomeňte na rakety! Chystá se vesmírný vlak, který nás donese k Marsu

 

Mars nemá silné magnetické pole jako Země, takže tam působí sluneční radiace a také kosmické záření, které budou pronikat skafandrem. Astronaut může být s třicetiminutovým předstihem varován před přicházející solární bouří, méně předvídatelné je však riziko, že vás trefí meteorit. Nejnovější odhady vycházející z posledního sčítání kráterů z oběžné dráhy naznačují, že každoročně na povrchu Marsu vznikne až 200 nových velkých děr.

Dny Phobosu jsou už sečteny

Dokonce ani není zaručeno, že měsíce Marsu zůstanou na svém místě. Dny Phobosu jsou sečteny. Původně to byl zřejmě asteroid, jenž kdysi zabloudil příliš blízko Marsu a zůstal uvězněn v osudném gravitačním objetí. Každé století se přiblíží o necelé dva metry ke svému zániku. Očekává se, že k jeho pádu dojde přibližně za 50 milionů let. Výsledkem by mohl být Mars s jasným prstencem měsíčního prachu konkurující prstenci Saturnu.

Pokud by byl na Marsu hodně horký den, teplota by vyšplhala asi na minus jeden stupeň Celsia a v noci by klesla na minus 73 stupňů. Pouště na Marsu jsou zmrzlé a zároveň vyprahlé. Bez ozonové vrstvy jsou hodnoty ultrafialového záření tak vysoké, že jakýkoli nechráněný organismus, dokonce i marťanský mikrob, by byl během pár minut spálen na uhel.

Velice závažným problémem bude na Marsu prach. Ten je spíš jako cigaretový kouř, jsou to velice jemná zrnka. Pronikne všude, lidé ho budou vdechovat. Dostane se do obytného prostoru. Pronikne do skafandrů a do oblečení. Asi tak jednou za tři roky se místní bouře rozšíří v globální a prach vám pak na celé měsíce může bránit ve výhledu.

Největší údolí a největší sopka

Marsovské údolí Valles Marineris snadno předčí Velký kaňon – ten by se klidně vešel do jedné z jeho postranních větví. Mluvíme tady o něčem, co má šířku Spojených států nebo Austrálie. Tato obrovská prasklina, kdysi zaplněná ohromnými jezery, byla vymleta povodněmi biblických rozměrů. Můžete odhadovat, kolik vody tudy muselo proudit, aby vyhloubila takové kaňony. Dostanete se k číslu dvě stě Amazonek, které by tu najednou proudily.

Další velkou zajímavostí na Marsu je největší sopka a současně nejvyšší hora sluneční soustavy. Olympus Mons se tyčí do ohromující výšky 27 kilometrů, což ji činí třikrát vyšší než Everest. Její úpatí zaujímá větší plochu než Velká Británie a masivní kaldera na jejím vrcholu by lehce spolkla Velký Londýn, Paříž a New York. Na Marsu je všechno velké. Částečně proto, že má menší gravitaci. Takže láva se může hromadit do výše třikrát vyšší, než se svou vahou začne hroutit, jelikož gravitace je třikrát nižší.

Výpravu k Marsu můžete prožít v dokumentu Putování k planetám na Prima ZOOM.

(mih)

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama